Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Normální autistický film
datum / id12.10.2017 / 482532Vytisknout |
autorMovsar
kategorieRecenze i neliterární
zobrazeno390x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Malá recenze filmového tématu.

Normální autistický film

Jsou lidé, kteří v psychiatrických diagnózách hledají úlevu. To malé vítězství: nasadit něčemu jméno. Aspergerův syndrom, autismus. Ta úleva v identitě: už zas nejsou out, už jsou in, protože mají své jméno, lze o nich mluvit uvnitř kognitivně-konverzačního rámce. 

Dokumentem se line zápach touhy po výjimečnosti; touhy, která je mnohem silnější než vytýčený cíl. Jedno z dětí umí hrát na klavír, a právě ono je to, kterému okolí pravděpodobně nejméně sugeruje výjimečnost, neboť o sobě nemluví. Ostatní dělají dojem naprosto průměrných dětí s výchovnými problémy, jimž se lidově říká „spratci“.

Doba si žádá neustálé novinky a změny statu quo, nejviditelnější je stav v oblasti technologií, ale právě v oblasti psychologie a psychiatrie je situace velmi obdobná: téměř denně vznikají nové a nové diagnózy, mezi nimiž dominují nejrůznější formy posttraumatických poruch, ale variacím se nevyhne žádné, sebedrobnější odchylka od normálu. Velmi názorně to probral Jörg Blech v článku Šílenství začíná být normální (in: Literární noviny, 8, 2013): v Německu už kupříkladu evidují diagnózu „posttraumatická zahořklost“ a další desítky podivných diagnóz, jejichž projevy dříve nebyly nijak reflektovány. Autor v článku ukazuje, jak tento trend těží z nejistot, v nichž se postmoderní společnost ocitla, ale také jak lukrativní je pro farmaceutický průmysl, říká se tomu taky „výroba pacienta“. Výhodou tady je, že nejde o aktivitu nijak nebezpečnou, nejde o víc než magii slov: nového pojmenování nějakého banálního projevu (Blech uvádí příklad ženy, která jednoho rána zjistila, že se jí nechce do práce a v důsledku toho jí byla později diagnostikována jakási nová forma traumatu projevující se nechutí k práci, jež ovšem dostala své klasifikační číslo a oficiální zápis do seznamu duševních chorob).

Při sledování dokumentu má divák pocit, že byl vržen vprostřed postmoderního víru událostí: do rozbouřené sklenice vody. Několik rozjívených dětí je rodiči (resp. režisérem a jednou z matek) bez ustání ujišťováno o své výjimečnosti (slovo genialita sice nepadlo, ale nejspíš se jen na kameru neodvážili vyslovit je při vědomí rovnostářského a na jakékoli projevy nadřazenosti citlivého prostředí Čech) a to je asi tak vše. Normální autistický film tak dostál svému titulu: je to takový normální film, jaký by natočil každý rodič, který rezignoval na svou výchovnou roli anebo je pro ni příliš nekompetentní.  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.11.2017 06:08:02dát kritice tipalch

Nejdřív jsem chtěl napsat, že by bylo vhodné napsat název filmu, ale pak jsem si uvědomil, co by to mohlo být. No, ted nevim jestli kritizovat, ze jsem musel přemýšlet, nebo chválit, ze me to donutilo přemýšlet. :D

22.10.2017 19:52:11dát kritice tipaleš-novák

ano, autoři vybrali pozitivně. nejvíc traumatizující byla pubertální dívka, u které se negativní nálada dala klidně připsat právě pubertě, nikoli diagnoze...

Ale o to právě šlo, nabídnout i kladnou stránku tématu, o které panují mezi nezasaženými často zkreslující představy. U mě dobrý.

14.10.2017 22:40:21dát kritice tipZdenda

Úleva z diagnózy je známý jev - podle mě by si zasloužil vlastní pojmenování. Číslo. A medikaci. Ale myslím, že zrovna u autistů nebude tak častý - a vím o tom hodně: Viděl jsem Rainmana.

Ovšem recenzovaný film jsem neviděl. Jistě je skvělý.

12.10.2017 17:44:57dát kritice tipMovsar

jistě budou existovat i smutné případy, ale to nebyly tyto z filmu. evidentně. tady jsem cítil exhibici. zkušenost to člověku řekne, na to nemusí být psychiatr. díky za čtení a příspěvke dosidkuse

12.10.2017 17:40:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Film, o kterém je řeč, jsem viděla, bohužel ne od začátku. Zajímám se o autismus, a dokument mne vlastně ničím nezaujal. Porucha autistického spektra je nepříliš stará diagnóza, možná proto je tady snaha nějak glorifikovat projevy dětí - lidí s Aspergrem. Je to jen velmi slabá "náplast" na celoživotní strasti autistů. Inteligence je u většiny z nich nízká. Snad jen cit pro detail umožní některým z nich v něčem vyniknout...do detailu se zabývají např.jízdním řádem či latinskými názvy dinosaurů, a naučí se to nazpaměť.

"Spratkovitost" a autismus opravdu není totéž, i když se mohou projevovat na první pohled podobně. Na ten druhý už se to pozná...a  rodiče ten trpký pohár vypijí se svým autistou až do dna.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.