Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Kus soukromí
datum / id12.10.2017 / 482537Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno324x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Kus soukromí

Kus soukromí

Potkali se v laboratoři v září roku 76. Řekl jí, že chce odhalit kus jejího soukromí. Tady to nepůjde, řekla a vzala ho k sobě do bytu. Pak už do práce jezdili stejným autobusem. Úředně stvrdili svou lásku; měl ji rád v bílém plášti a líbila se mu i v šatech. Nedlouho potom se jim narodilo děcko a s ním spousta černobílých fotografií, které končily na dně šuplíku. Pak odjel na kongres v Mexiku a už se nevrátil. Než stihla vyřídit všechny náležitosti k definitivnímu vycestování, rozmyslela si to. On pod ostrým sluncem, ona v usmolené Praze pak odhalovali zas a znova kus svého soukromí. 


Višně z šlehačky

Poslouchali tranzistor a jedli housky s marmeládou. Jahodové štěstí. Kakao vonělo, houstlo na hladině a lechtalo v krku a cinkaly plecháčky. Dívali se po sobě jak višně z šlehačky. Nic neříkali, jen ona chtěla ještě trochu marmelády a taky vědět, co budou dělat. Ach ty ženy, pomyslel si on, pořád chtějí vědět, co bude. A pak z rozhlasu hlásili, že asi bude atomová válka.


Jana * hluboký * hlas

V nočním rozhlase mluví investigativní novinářka, paní Jana. Krásně hlubokým hlasem pojednává o tak povrchních věcech, jako jsou politika, dotace, zločin, Babiš nebo Faltýnek. Pak do éteru vstoupí pan Igor až z Ameriky a mluví o googlu a ruských agentech. To už je ale Jana na cestě domů, kam ji odváží taxík. Doma si pak otevře láhev francouzského vína a tím hlubokým hlasem si řekne pár krásných vět, protože pak se jí lépe usíná. To už ale zase pan Igor je mimo éter a s ním i všichni ruští agenti; a když jeho manželka odejde nakoupit, do googlu vyťuká ta tři slova: Jana, hluboký, hlas. A celý se roztřese po těle…


Ufon v mléčném baru

Sice už ji nikdo ani nečeká, ale náhodná návštěva z kosmu by byla každým dnem problematičtější: jak to vše, celý ten hustý les symbolů vysvětlit někomu bez naší zkušenosti? Žijeme v tak komplikovaném světě, tolik informací a obrazů kolem nás obíhá a ještě to vše zahušťujeme mediálními nástroji. A jeden k tomu řekne to a druhý zas ono, a usazuje se to někde jak strašný kal. Tomu ufonovi, kterému bychom to vše chtěli podat v mléčném baru, kam se zvou děti, první lásky a ufoni, by šla hlava kolem. Než ten čas nastane, můžeme přemýšlet nad tím, jak vlastně vůbec mluvit o současném světě.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.10.2017 19:11:31dát kritice tipupupa

Cena bytu dnes je jeden ľudský život. Práve tak, ako v stredoveku.

18.10.2017 10:34:43dát kritice tipMovsar

cena bytů je skutečně už absurdní. ale ústavní právníci budou říkat, že právo na bydlení je zákl lidským právem.. 

18.10.2017 05:49:41dát kritice tipupupa

"Futurologický kongres" od Stanislava Lema. Napísal ho asi okolo r. 1970. Ohromne presne zobrazuje dnešnú dobu.

Neuvedomujeme si, čo sa s nami deje. Teda my tu asi áno, ale ten zvyšok v "poli", ten nie. A za časov oných sme si neuvedomovali, čo máme. Až sme to stratili, potom sme to našli. Včera bol taký dokument, americký novinár hovoril, ako navštívil Moskvu za Gorbačova. Ukázali fotku z moskovského sídliska. Komentár: "Šedé mesto". Iste, opakom je súčasné sídlisko, kde žijeme: nekonečné kvantum pestrofarebných reklám, teda odrbávacích tabulí, ktoré majú jediný účel - pripraviť nás o prachy. Maximum kultúry prinášajú heslá, ktoré každý prehliada práve tak, ako tie komunistické. Aká je cena pestrých farieb, a aká je cena šedých panelákov? To poznáme, keď chceme ten byt kúpiť. Stojí tak tri generačné príjmy. Vtedy bol zadarmo, teraz za tri životy. Americký novinári zjavne nie sú odborníci na životnú úroveň. Dojíma ma, ako sa radi vyjadrujú o svete, v ktorom nežili. Mňa šedá farba betónu napĺňa pocitom: Tu sa stavia, tu sa maká, niet času na fasádu, hlavne aby bolo kde zložiť hlavu (najmä ak je ratolesť už na ceste). Pestrofarebný svet náš súčasný ma ubíja: Tu sa pľundruje, pre chvíľkový pocit plného bachora sa devastuje svet, nemyslí sa na to, či deti: Mají si kde hrát???

15.10.2017 16:13:07dát kritice tipMovsar

díky! taky mě při psaní právě téhle jala velká nostalgie, jakkoli je to fikce. myslím, že může pasovat na nejeden život.

15.10.2017 16:11:58dát kritice tipR. L.
Ten "Kus soukromí" se mi líbí, protože se mi zdá, že je životu nejblíž. Ale tím nijak neříkám, že ty ostatní jsem jen proletěl. Všechny je vnímám a je dobře za tyhle postřehy, co sem pravidelně už dáváš.
14.10.2017 17:26:38dát kritice tippampelin

můžeme přemýšlet nad tím, jak vlastně vůbec mluvit o současném světě

Tip

13.10.2017 05:40:05dát kritice tipR. L.
*/ - - -
12.10.2017 21:31:19dát kritice tipqíčala

Dneska za  višně nejvíc - že mě sejmuly, ale každá pěkná  - po svém.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.