Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 436 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Lecter
datum / id17.10.2017 / 482626Vytisknout |
autorBohouš Krejza
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno769x
počet tipů12
v oblíbených2x
Lecter

 

Měl sem pitbulla, kterej s tim koženým náhubkem vypadal jako Hannibal Lecter. Byl i stejně krvelačnej. Učiněná vraždící svině. Než sem šel na kutě, pokaždý sem mu ten náhubek radši nandal. Podle mýho by jinak sejmul i mě. Takový ty kecy, že by mi nic neudělal, když sem se ho ujal, si jeden může strčit někam.

Našel sem ho u silnice v příkopě. Asi ho někdo vyhodil z jedoucího auta. Skrz ten jeho náhubek se ozývaly děsivý chrchlavý zvuky. Bylo minus dvacet. Do rána by byl tuhej, o tom žádná.

Spával sem kousek za městem pod plynovodem, protože jedině tam si měl šanci to přes noc dát, tedy, pokud si neměl štěstí v azyláči. Jenže já a moji dva bráškové sme tam neměli moc dobrou pověst, a potom, co se objevil Lecter, se nám nebeská brána zavřela nadobro.

Jasně, že bráškové moc nadšený nebyli, ale brzy se to mělo změnit. Jednou v noci mě vzbudila něčí noha. Přistála mi na zádech, takže o příjemným probuzení tady nemohla bejt řeč. Otevřu oči a nad sebou vidim mihotající se plamen, kterej osvěcoval tři, nebo dokonce čtyři šklebící se ksichty. Ucejtil sem benzín. Co se chystali udělat, je snad jasný. Sundal sem Lecterovi náhubek. Plamen zapalovače ve vteřině zhasnul a lovci se stali štvanou zvěří. Řvali jak postřelený prasata. Pes ani neštěknul. Za chvíli se ozval motor, pískot pneumatik a byl klid.

Začátkem jara sme chodívali zevlovat k Tescu. Schrastili sme pár šlupek na víno a večer pak chodili na nutrie, který hnízdily u jezírka v nedalekým parku. Stačilo vypustit Lectera a pak někde na bezpečným místě rozdělat oheň. Benga na nás nemohli. Když zmerčili pitbulla, rychle ztratili zájem. Dyk nás chodili perlustrovat v gumovejch rukavicích, aby náhodou něco nechytli!

Člověk si moh na chvíli myslet, že prožívá něco jako šťastný chvíle, ale pak to přišlo. Zákeřnej Amor mě zasáhnul svým otráveným šípem a já se nevědomky začínal propadat do chřtánu pekla.

Jmenovala se Marta. Bydlela v malým bytečku u vlakáče. Padli sme si do oka při jedný pitce v parku. Nechci se chlubit, ale když se umeju a oholim, vypadám k světu. Marta byla krapet jetá. Chodila o berli a to, že nasávala, jí taky moc nepřidalo. Pořád ale mazala a lidský teplo s člověkem umí pořádně zamávat. Nechal sem brášky jejich osudu a nastěhoval se k ní.

Lecter Martě nevadil, dokud jí nezadávil kočku. Ani sem nevěděl, že nějakou má. Marta na ni možná taky zapomněla, jenže co oči vidí, to srdce bolí. Ta prašivá číča se vrátila po tejdenním rajzu a než se nadála, byla vejpůl. Marta, posilněná tuzemákem, mi dala následující ultimátum:

Toho psa se zbav, nebo se už nevracej!

Co mi zbejvalo? Teplý místečko se slušným kapesným sem nehodlal pustit. Zašel sem do Tesca a koupil pět litrů stáčenýho červenýho. Moji bráškové seděli jako obvykle u nákupních košíků, kousek od parkovacích míst pro rodiče s dětma. Z rodin se totiž líp páčej drobný. Rodiče nechtěj žádný problémy.

Prej vypadám dobře, řekli, a rádi mě viděj. Otevřeli sme víno a popíjeli. Dlouho sme mlčeli. Taky o čem by sis chtěl povídat, že jo? Viděls někdy bezdomovce zabraný do žhavý debaty, aniž by nešlo o hádku na nože?

Nakonec sem se jich zeptal, jestli si nechtěj Lectera nechat. „Jenže jak, když na sebe nenechá šáhnout?“ namítli bráškové a já uznal, že to nemá cenu. Pili sme dál. Lecter mi seděl u nohou a já začínal bejt zoufalej. Nakonec sem řek, že než ho někde nechat uvázanýho, radši ho sežerem. Bráškové se na mě podívali svejma prádznejma pohledama. Nic neřekli. Jen slabě přikejvli, jako by se báli, že je Lecter uslyší.

Za zbytek kapesnýho sem koupil další víno, láhev rumu a grilovací koření. Zašli sme na naše oblíbený tábořiště kousek od jezírka s nutriema. Když sme kolem nich procházeli, Lecter zpozorněl. Pustil sem ho, aby si naposled užil. Vyběhnul z křoví se zadáveným hlodavcem. Vypadal jako postava z antickejch bájí. Na chvíli sem si pomyslel, že na tohle nemám právo, ale poryv pořád ještě mrazivýho větru mě vrátil zpátky na zem.

Vytáhnul sem nůž a druhou rukou ho hladil na krku. Měl to takhle rád. Spokojeně zvrátil hlavu k nebesům. Když mu klesla, jako by se usmíval. Možná ten nůž ani neucejtil… nevydal ani hlásku.

Pilo se dál. Maso se peklo na ohni. Svět se točil jak káča, kterou vypustil samotnej rohatej. Tancovali sme a zpívali nebo spíš vyli na měsíc a já v tom nešťastným deliriu házel všechny psí kosti na hromadu a volal na Lectra, ať si dá. Bráškové mě museli povalit na zem a držet. Rukama sem šátral do ohně pro zbylý maso, který tam spadlo, a naříkal, dokud mě nepohltila temnota.

Probudilo mě kopnutí do ledvin. Slunce ještě nevyšlo, ale měsíc zářil dost na to, abych poznal šklebící se postavu s kanistrem v ruce. Za ní stály ještě další tři. Mojí bráškové tam už nebyli. Nic jim nevyčítám. Každej se přece musí postarat sám o sebe. Ani sem se nepokoušel vstát. „Není to ten s tim čoklem?“ bylo to poslední, co sem slyšel. Někde v dálce se začal ozývat psí štěkot. Cesta byla krásně osvětlená, a tak sem se vydal tím směrem.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.12.2017 17:04:34dát kritice tipCHT

​to zme dva.

ale zasejc to vypadá, že můj dvacátý zaměstnavatel nebude ÚP, hurráá!

(nemáš traktor?)

05.12.2017 16:47:13dát kritice tipBohouš Krejza

No, pořád jsem v minusu a asi tam zůstanu, ale pokud je to komerce, nestydim se za ni : )))

05.12.2017 16:14:08dát kritice tipCHT

​kurva, zasraná komerce!!

(ale dík za dceru)

05.12.2017 16:10:17dát kritice tipBohouš Krejza

Zdravím a děkuju všem za to, že si udělali čas na moji povídku. Pokud by někdo chtěl někomu zkazit Vánoce koupí mé knihy, jejíž součástí je i tato povídka, zde je odkaz: ) : https://www.kosmas.cz/knihy/224918/hormon-stesti/ Přeju všem krásné svátky a hodně štěstí: )). B

29.11.2017 22:51:58dát kritice tipCHT

Ano, bavilo. Krásná báseň.

Pokud bych to bral jako prózu. jediné slabé místo naznávám v momentě zabijačky. Nevěřím v takovou zručnost opilců, zato věřím, že nemají co ztratit. Toho vlastního psa by dali. Bydlím totiž v Psojedech. To jako fakt.

Kandidát na bednu tohleto!

24.11.2017 13:40:50dát kritice tipK3

Já vím agáto, ale svýho? To se mi nezdá. Vím, že třeba někteří indiáni si je proto chovali, to je fakt.

24.11.2017 10:42:20dát kritice tipagáta5

K3      psy jedli lidi odjakživa, třeba cigány nebo světský ... ale moc se o tom nemluví.. občas se nějaký ten pes ztratí a už ho nikdy nikdo nezahlédne...

23.11.2017 09:00:30dát kritice tipK3

Poslední věta je fakt krásná. Jako z jiného světa.

23.11.2017 08:57:24dát kritice tipK3

Dost drsný. Připomnělo mi to jinou povídku o psu a bezdomovci, o hodně delší, která tu probíhala. Dobře jsem se začetl, má to spád. Trochu mi vadilo použití hovorové češtiny, místy se mi zdála trochu křečovité. Ale je otázka, zda by to spisovně bylo lepší nebo nebylo. Taky nevím, kdo by snědl vlastního psa. Nezdá se mi to pravděpodobné. To už by na tom musel být hodně špatně.

Pokud by se to vzalo, jako podobenství. Já nevím jaks to myslel. V tom případě si myslím, že by to vyšlo nejlíp. Protože jako podobenství to vzít lze. T.

18.11.2017 21:13:50dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Je to dobře napsané, mrazivě dobře. Jen se mě to jakožto milovníka zvířat  (a nejen psů) to hluboce dotklo -- možná právě proto, jak dobře je to  napsané; možná to byl autorův záměr čtenáře takhle hluboce ranit. Možná...  Tip zasloužíš, ale ode mne ho tentokrát nečekej :-(  Přijdou jiní, lepší čtenáři.  

08.11.2017 09:28:23dát kritice tipPróza_měsíce

Potvrzuji nominaci do řijnového kola a posílám si avízo.

24.10.2017 09:42:38dát kritice tipZdenda
Bavilo.
19.10.2017 14:10:51dát kritice tipreka
redaktor prózy

Ten závěr je výborný! Ale co tomu předcházelo, nevím,moc mě to nevzalo, přišlo mi to málo uvěřitelné. Ta postava bezdomovce se mi zdála nerealistická, některé ty popisy (Zákeřnej Amor mě zasáhnul svým otráveným šípem a já se nevědomky začínal propadat do chřtánu pekla.) si nedokážu představit, že by to tenhle člověk řekl.

19.10.2017 13:46:27dát kritice tipagáta5

super, na chvíli jsem byla s nima u toho vohně a rejpala se klackem v uhlíkách...

18.10.2017 12:24:54dát kritice tipYan73

Dobře se čte Y.

17.10.2017 15:38:14dát kritice tipKvětoň Zahájský

Inu skvělé, jako vždy. Jsem zvědavý, za jak dlouho mi povolí ta křeč a zbavím se toho úsměvu, co mi zamrzl na tváři.

17.10.2017 14:07:53dát kritice tipDiana

Dost děsivé. Jako z jiné planety. Ale dobře napsáno*

17.10.2017 13:32:57dát kritice tipVigan

Živé. Líbí..

17.10.2017 12:12:40dát kritice tipqíčala

To byla smeč! Od teďka tě sleduju ...:)

17.10.2017 12:01:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Krejzo, Krejzo, ty jsi na čtenáře jako pes...je zničující to číst   mám pittbula z útulku, málem zmrznul, než ho našel myslivec ....naprosto skvělé...třeba tohle:

Dlouho sme mlčeli. Taky o čem by sis chtěl povídat, že jo? Viděls někdy bezdomovce zabraný do žhavý debaty, aniž by nešlo o hádku na nože? A ten závěr je bezvadný.

Líbí se mi, jak píšeš, od doby, kdy jsem tady, ale tohle je zatím nejlepší!

Bertíku, pojď ke mě, raději....

 

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.