Láska?

Ty lásko neprobuzená,

lásko naivní a hrdá,

dívko toulavá a ctná,

bledá, živořící a zlá…..

Dýcháš pro prince z pohádky,

srdce Ti zmateně buší,

číháš na rosu mé zahrádky,

pokryta stříbrem, co sluší…..

S tváří se třpytem hvězd,

cítím zlatistou nohu bosou,

hloubku Tvých bezcílných cest,

a vůně Tvého těla mísí se s rosou.

V očích stesk po kráse,

štěstí v poznání chvíle,

měsíc, teď už po hlase,

ukrajuje svého cíle,

spěchajíc shlédnout Tvůj jas…….

Až jednou pak v koutku tiše,

ve čtyřech stěnách tepla domova,

budeš číst romány skutečnosti,

budeš vědět, jak mládí se omlouvá,

vzpomínkou na večery něhy….

V naší řece uplyne hodně vody,

mysl bude silná a zralá,

projde léty všemi záchvěvy módy,

jako kdysi, ale nebudeš už malá…………..

To všechno, co bude zítra,

zdá se mi absurdní a hluché,

ta dnešní jiskřivá, bláznivá jitra,

neboť Tvé vlasy, ač už skoro suché,

budou dál vonět petrklíči…

Brzy přestaneš se ptát,

proč někdy třeba i zlý,

pořád mám Tě rád,

v zimě,

kdy život zdá se Ti mdlý,

v létě,

když rozpálená sluncem,

chladíš své ruce na mé tváři,

na jaře rozesmátá,

když chtěl bych  svým dechem

pomoci rozkvésti sněženkám,

a smutná na podzim,

ve spadaném listí zoufale

hledajíce lesk mých očí,

pak pochopíš,

co je to  l á s k a…………………………….