vlastní prožitek, životní předěl

Rok 1989. 
Seminář charismatické duchovní obnovy v Brně. 
Totalita, seminář je tajný. 
Ti, kdo jej vedou (např. Ludvík Kolek) jsou lidé většinou pronásledovaní STB.

Je za námi první třetina semináře. Ta končí modlitbou za vnitřní uzdravení.
Tento večer jí mám projít já. 
Jsem připraven, aspoň si to myslím, v rámci svých možností. Dost jsem na tom pracoval.

Scházíme se v jednom bytě o kterém STB snad neví. Začíná se. 
Po první „otvírací modlitbě“ přistupujeme k jednotlivým fázím života a prosíme o světlo poznání a ukázání možných jizev, zranění. Otevíráme tato místa a necháváme do nich vstupovat Ježíše s jeho uzdravující mocí. A on se jich dotýká svýma probodnutýma rukama ... 

A dějí se věci.

Jsme v naší skupince různě staří. Já, tehdy mladík čerstvě ženatý, nejmladší. 
Nejstarší je muž vážné tváře a pevného pohledu.
Když se dostáváme v modlitbě do věku začátku školní docházky, hluboce se nadechne a rozechvělým hlasem říká:

Byl jsem kluk, když za války zatkli mého tátu. Po výsleších gestapem, koncentrák. 

Žili jsme tehdy na statku u jednoho sedláka. Ten ze strachu, že napomáhá rodině nepřítele Říše, nás chtěl vyhnat. Maminka jej uprosila, aby nás tam nechal. Myslím si, že mu za to dala všechno. Nikdy o tom, co jsem neviděl nemluvila, jen plakala. Co jsem ale viděl, že dřela. Do úmoru. Večer neusínala, spíš upadala do bezvědomí. Já jsem pomáhal taky a sedlák se k nám i tak choval neurvale. 

Měsíce běžely. 
Jednoho dne zpráva. Tatínek zemřel. Se zprávou přišly i jeho věci.
Světýlko naděje sežrala nejtemnější noc. 
Máma se upjala jen na jedno. Abych přežil. Tehdy jsem si nebyl jistý, jestli to vůbec chci.

Jaro 1945. 
Bylo chvíli po východu Slunce. Svítilo nízce do kuchyně, kde jsme s mámou zrovna byli. Ve stejnou vteřinu jsme se podívali z okna. V tom světle na dvoře, silueta. Oba jsme vykřikli. a vyběhli ven. 
Tatínek tam stál.

Ten večer Modlitby za uzdravení, byl onen muž uzdraven. Po pětačtyřiceti letech odpustil v srdci onomu sedlákovi. 

Ten večer jsem byl i já uzdraven. Ze svých jizev a rozhodnul se odpouštět. 

Trvá to dodnes.