Přizrak

Přízrak

 

Seděl jsem v šeré místnosti,

v posledním zbytku bdělosti.

Zřel jsem oknem v jednu chvíli,

hrůzný výplod temné síly.

 

Had černý korunu mu tvořil,

ten slizký rádce, jemuž věřil.

Nelidské tělo zkroucené,

snad v lůně pekla zrozené.

 

Jeho pohled duši týrá.

Bezmocná je každá víra.

V té mysli chtíčem zvrácené,

jen hlad po duši ztracené.

 

Však zříc čisté duše zář,

v škleb křivíc jeho tvář.

Vzbouřil jsem v mé mysli vzdor,

zlu postavil se na odpor.

 

Pak zaslechl jsem hrůzný skřek,

jenž zamrazí i proudy řek.

A ten řev mi v hlavě zní,

jako mrtvé poselství.

 

Od těch dob jsem hrůzou zraněn,

Od těch dob jsem strachem změněn.

Ten večer umřelo kus mě,

v tom tichu zanecháno tmě.

---