Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
skřivaní
datum / id02.11.2017 / 482979Vytisknout |
autoragáta5
kategorieJen tak pro radost
zobrazeno581x
počet tipů15
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
skřivaní

Dneska vyváží popelnice a petky. Trošku pofoukává od jihu. Ještě, že mám popelnici na kolečkách a je plná jen z poloviny.  Vytlačím ji ze vrat. Úsporný program zakazuje nedojídat. Hodnej program. Petky jen tři – od oleje, piva a vody do odstřikovačů. Pivo nahradíme lahví, píšu si za uši. Ostatní v lahvi neprodávají.  Narovnávám ohnutou laťku a nasedám do auta směr práce.


když vane tenhle vítr
        střílí laťky do polí a šeptá
                               že zem bývá divá  
                                    za kopcem přihořívá
                                                     a nebe zvrací opium 
                                                                     na bledou tvář pohanů
                                                                                                         co v petkách našli odraz boha

v šampónu, voňavce, oleji, pivu, limonádě, prášku na praní, aviváži, igelitkách, propiskách, mraženkách…

a divně zírá


                              až umřu v řádcích rozečtené knihy
            pohřbi mě u vykřičníku
                           snad tam ještě stihnu napsat 
že jsme pitomci…     

 
 
Potkala jsem renesančního člověka.  V hlavě má nápadů na tři životy,  pracuje jako čert a vytváří skvělé věci. Od kamen až po sochy, tluče, lepí, vymýšlí a je to krása. Je taky milý a chytrý a rozhovory s ním jsou plné energie. Jenže… samozřejmě, že je vždycky nějaké jenže. Jenže se dá obejít, potlačit a třeba i vyřešit, když dva chtějí. Jenže… jak vyřešit skřivana a sovu? Ve chvíli, kdy já se ukládám ke spánku, on začíná žít…
Neřešitelný problém. Zkusila jsem ponocovat, šla spát v jednu. Druhý den mi přišel zbytečný. Ráno v půl páté brufen a kapky do očí.  Ve dvanáct jsem nebyla schopna sníst oběd, protože bych tutově usnula. Jak tělo začne trávit, mozek mi usne. Takže jsem dorazila domů ve čtyři odpoledne a padla za vlast. Spala jsem až do rána… v mobilu esemeska, odeslaná v půl desáté – spíš?   V šest ráno jsem odepsala, že už nee a co ty?  Odpověď přišla v deset, že už taky nee…
Šlapu si nejspíš po štěstí, jenže… jak ošálit tělo, které je zvyklé na pravidelný spánek?  Dnes jsem jako rybička, vyspale vypadám vysmátě, energie ze mě kape… jenže v devět večer padnu do peří a minu skvělou sovu…
Jak ukecat tělo, které si říká o dávku spánku ve chvíli, kdy jiní tančí?


Do sovy vplétám křídla skřívaní

tam někde v rozhraní                spánku a bdění
se chodí po špičkách
a ukazovák líbá tiché rty
nehoukej
sovo bláznivá
probudíš draka…

 


Zase nechali ty popelnice uprostřed silnice. Dívám se na dva maníky, jak vlajou na konci popelářského vozu a říkám si, že bych chtěla vlát taky…

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.11.2017 08:42:16dát kritice tipMarcela.K.

Dnes jsem mu ji donesla já...tedy dá-li se hrnek černého čaje a dva suchý rohlíky označit za snídani :-) 

Dík, že mi to přeješ, ale dneškem to asi skončilo ;-)

06.11.2017 06:26:33dát kritice tipagáta5

vichr už dávno ne, vigan :)  ...  jen takový malý vánek možná

06.11.2017 06:25:25dát kritice tipagáta5

všem díky za čtení :)

ruzigel, to se asi nestane.. nebo spíš k tomu vůbec nedojde :( ale život je skvělej v tom, že si ho můžeš uspořádat podle svého a holt počkat na .. třeba skřivana :)

Marcelo, tak to ti přeju :)

lastgaspe, děkuju, je to od tebe milé... že bychom si byli přece jenom víc blízcí než si myslíme? :)

05.11.2017 22:28:57dát kritice tiplastgasp

Agáto, jak tě čtu postupně, jsi stále uspořádanější, pevnější v rytmu, poutavější ve vyprávění, míříš přesněji do zajímavých hloubek psychiky. Vytváříš úžasnou aktivitu, nejen v textu, ale když si přečtu komentáře, tak si ojedinělý úkaz. U nikoho se nedaří rozpoutat vlnobití souhlasu a podobnosti, jako s tvými verši i prózou. Nechci lichotit, ale obdivu se neubráním. Jsi výborná. Sám jsem zažil jak se sova potkává se skřivanem u tramvaje, podávají si ruce a sova se dozvídá, kde má uloženou snídani. Ahoj večer.

   

03.11.2017 23:58:27dát kritice tipMarcela.K.

Dobré...dost dobré.

Můj skřivánek mi nosí od srpna snídani do postele, i když jsem se už konečně naučila lézt do postele před půlnocí. Ovšem ráno jsem použitelná jen na hlídání vnučky, nebo koukání do nebe a na ořech v sousedovic zahradě. Už je holej ;-)

Dřív jsem alespoň víc psala - místo spala ...

Dobrou ...

 

03.11.2017 16:30:20dát kritice tipRUZIGEL

Úžasné.Moc radosti v tom neni.Nejen skřivan i sova by měla trochu slevit ze svých zvyklostí.***

03.11.2017 13:23:02dát kritice tipVigan

Ty jsi sama vichr..:-)

03.11.2017 11:49:44dát kritice tipagáta5

:) gabi, taky vlaju.. za chvíli mám padla a víkend před sebou :) 

03.11.2017 09:35:17dát kritice tipgabi tá istá

som si ťa rozklikla až dnes, nechávala som si ako zákusok...páči sa mi prepojenie prózy a poézie, obzvlášť u teba...no čo ti poviem, vlaju*

03.11.2017 09:06:17dát kritice tipagáta5

mnd, ráda? To je ještě ve hvězdách :)... sovy - zmatení lidé... šiš to mě nenapadlo, ale kliďas to není, to je fakt...  si mi zavrtal do hlavy :))

KK, to jsem moc ráda... tyhle ze života obyčejnýho... já vím :)

03.11.2017 08:20:36dát kritice tipKarpatský knihomoľ

tak to ma baví čítať, skvelé

03.11.2017 08:06:28dát kritice tipmND

I když i nej-odborníci na cirkadiánní rytmy tvrdí, že JSOU sovy a skřivani, já si to nemyslím. Jsme jen my, ranní ptáci. Je jen světlo, slunce, my se jim musíme podřídit. Lidé-sovy jsou zmatení tvorové, myslím si. Jenže ty ho máš ráda, viď? To je ale zlobení...

 

03.11.2017 06:33:18dát kritice tipagáta5

movsare, máš pravdu... to je hrozný :) vůbec mě to nikdy ani ve snu nenapadlo, že se něco takovýho můžeš stát... je to asi i tím, že někdo je zaměstnanec a někdo podniká... tam je pak časový problém, i když by se zdálo, že ne a ten zaměstnanec se prostě nějak přizpůsobí, že jo, když má pevnou pracovní dobu... ono to pak v tý skutečnosti vypadá úplně jinak :)

 

Aleši, no to by sice šlo, ale to bych si musela vybrat - muž, koníčky, rodina.. skloubit to vážně moc nejde, nějak jsem si nenechala moc skulinu ... ale třeba přehodnotím, co já vím, co nám přinese další den, že jo :)   

všem díky za čtení mých odhalených kostí :))

02.11.2017 20:05:20dát kritice tipEvženie Brambůrková

Kvůli práci jsem několikrát v  životě musela překopat dobu spánku a bdělosti. Nebylo to zase tak těžké. Ale věk byl nižší. :-))) /T

02.11.2017 19:28:58dát kritice tipKočkodan
Je mi docela líto, že asi nikdy nepoznám tvou popelnici a plot...

Mimochodem život se mnou by měl pro tebe jistou výhodu – hlavu bych ti mohl denně umýt já... (přepálený smajlík)
02.11.2017 18:39:40dát kritice tipaleš-novák

no ale třeba v pátek by to šlo, ne? přes víkend se zas vrátíš ke svému biorytmu...dopřej si sovu jednou týdně, svátek takový...

02.11.2017 18:35:34dát kritice tipČudla

/*

02.11.2017 15:54:40dát kritice tipMovsar

já to chápu. ale taky platí, že v téhle době lidi rozděluje už i spánek.

02.11.2017 14:17:34dát kritice tipKolobajda

Ať už próza nebo poezie, a námětem: mládí nebo stáří - vždy se ti dílo zdaří. A ještě větší radost mám, když to je srozumitelné. A tím pádem i pro mě úspěšně stravitelné - jako ty koblihy...   :-)   /**

02.11.2017 12:54:52dát kritice tipagáta5

my tady máme pevnou pracovní dobu, přes to nejede Tykač...

02.11.2017 12:51:19dát kritice tipMovsar

tak spi dýl. :-)

02.11.2017 12:48:07dát kritice tipagáta5

goro, tak já spíš ten režim potřebuju jako koza drbání, takže nic měnit nebudu a po nocích těžko budu lítat, když vstávám do práce před pátou... a fakt to zkoušet už nechci :) jsem ráda že dejchám... kdysi dávno zamlada jsem dělala chvíli v pekárně noční a koblihy... dvanáct tisíc koblih od deseti do čtyř ráno plus marmeláda a cukr na konec... už nikdy více.. že jsem jezdila autobusem a smrděla jako lidem přepáleným tukem, to mi nevadilo, ale že jsem si musela mýt hlavu každý den, protože jinak smrděl celý byt, to mi těžce vadilo... ale ještě dnes jsem schopna upéct čtyřicet koblih najednou :)))  a to spaní, děkuju nechci

 

radost přináším ráda :) a rozevlávám kvíčalu taky ... už ji vidím nad šachtou :)))

02.11.2017 12:39:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Agáto, tréninkem se dá ledacos dohnat...dělala jsem jen noční - tři měsíce - a kupodivu žiju. Teď je jedna v noci a koukám jak výr:-)

Tvé Pro radost mi přineslo radost.

02.11.2017 12:25:07dát kritice tipqíčala

měs, teda dneska rozevlála dokonale ... :) dneska z ní budu sosat

02.11.2017 12:19:47dát kritice tipagáta5

ty to máš jednodušší, znáš moji popelnici a plot taky... to se ti to potom spojuje dohromady :))    a neboj, trapek je nás tady víc :)) no a co, hlavně když nám to vlaje :))))  dikes kvíčalko

02.11.2017 12:14:02dát kritice tipqíčala

chm, zase budu za trapku, že tě pořád tipuju .... se nedáááá netipovat. Ach, to je taková krása slov, o člověku, a petkách, a ... ptákovinách. Přesně tolik poezie, kolik potřebuju pro život.

Pees  -chtěla jsem ti hned něco vyrknout - ale pak jsem si to přečetla pořádně - .... a nebylo zase o čem:)  Jen, že ti nenaddržuju.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.