Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+4 neviditelných
Bytosti jako my
datum / id06.11.2017 / 483060Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno309x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Bytosti jako my

Bytosti jako my

Sobota měla na krajíčku, pomalu se měnila v neděli. Skončil jim film, šli si lehnout. Poslouchali ještě rádio, Jiří Korn zpíval jako mexický mariachi. Populární písně se točily v kruhu osmdesátých let. Pak moderátor, z dobrého zvyku moderátorů a dikce programové smlouvy, vstoupil do vysílání: vědci prý objevili novou planetu; je tam zima, ale nejspíš taky život a s ním naděje na bytosti podobné nám lidem. Otočil se tváří k manželce a unaveným hlasem se zeptal, jestli tu zprávu taky slyšela. Ona, přikrytá jen zpola, povystrčila velikou zadnici svítící z noční košile a – hlasitě si prdla. K večeři měli pepřovou klobásu, ale už byl zvyklý. Tak bytosti jako my? pomyslel si a zavřel oči.  


Nahlíženo z hlubin vesmíru

Nahlížena z hlubin vesmíru je naše planeta jen jedním z nekonečného množství světů. Přesto pozemšťané z nějakého obtížně vysvětlitelného důvodu trpí pocitem jedinečnosti. I ten opilec u zdi tam dole na ulici má pocit, že proud jeho moči je výjimečně intenzivní a k fasádě padá v jedinečném úhlu. Ale jak padá do míst elektrického rozvaděče, útrpný pocit jedinečnosti střídá výjimečné napětí. Nahlížena z hlubin vesmíru, je to jen malá jiskra pro lidstvo; jakkoli velká pro člověka.


Freediver pasáží

Zase se jako freediver na jeden nádech pouštím hlubinami václavských pasáží. Rozpouštím se v nich, pozoruji chodce. Někteří si jen zkracují cestu, někteří popíjejí kávu v líném poledním rytmu, jiné ke skaliskům uliček připoutala práce. Turisté a školáci obdivují svatého Václava na koni zavěšeném hlavou dolů; umění se ponížilo jen na realizaci nápadu, nenapadne nikoho z nich, a tak fotí a fotí. Úřednice finanční správy z nedalekého pracoviště nahlížejí do výlohy s nadměrnými podprsenkami a hádají, zda jejich prsy ztučnělé jak daňová povinnost lze ještě do nějakého prádla umístit. A v bufetu na hranici pasáží U Nováků a Lucerna se vede spor vpravdě český: s šípkovou, nebo se zelím? Várnice dýmí a z hovězího dýmu jako bizarní erotické figurky vystupují a zas v něm mizí tělnaté kuchařky v těsných halenách. Tady už člověku dochází dech.  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.11.2017 09:41:16dát kritice tipMovsar

a z vůle rozumu (toho šílenýho podvodu, jak zpívá pavel zajíček), dodejme. díky, upupo, qíčalo a romane.

09.11.2017 06:29:58dát kritice tipupupa

Skoro som si ucvrkol. Ale aj to je ľudské.

Pocit jedinečnosti je mimochodom prirodzeným inštinktom všetkých živých tvorov, včítane baktérii. Avšak iba človek verí tomu, že je výnimočný z vôle božej.

06.11.2017 12:09:39dát kritice tipqíčala

Líbí se mi ta jiskrnná:) Ne, nejsem sadista, ale močit na fasády se nemá.

06.11.2017 05:36:26dát kritice tipR. L.
Bohužel - jsme to my, říkal jsi 'bytosti'...?
Jestli ne zbytnosti...spíš...,
samy sobě na obtíž...
/***


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.