Dlaně Godotovy

Český sen

Na tramvajích vlaječky a v očích osamělých chodců žízeň. Večer v televizi přijmou medaile ti, co se zasloužili o stát. V době antisystémových, jinak řečeno protistátních tendencí zvláštní událost; ale svět je utkán z rozporů. Cizincům na něčem takovém nesejde, ještě teď v poledne spalují zbytkový alkohol páteční noci, u stánku žvýkají kebab a osnují plány na večer. Znovu se opijí pivem a lacinou kořalkou, aby později byli zadrženi při pokusu demolovat vlaječky na tramvajích. To už ale držitelé medailí budou dávno snít svůj nově povýšený český sen.

Veslaři

A na Vltavě, zčeřené vichrem, mezitím závodí veslaři. I je pohání touha po medaili. A tak v zimě vichru, namazáni škvarkovým sádlem, uhánějí hladinou. A doufají v pohledy dívek. Ty ale tlemí do svých digitálních kamer na tyči a mocné paže v práci jsou jim lhostejné.

Náplavka

Náplavku zas obsadily mírové síly trhovců. U vstupu účastníky velké žranice vítá kapela. Je zvykem chvíli postát a poslechnout si ty hity; rok od roku se nemění. Dívky, jimž byly rytmus a smysl pro gesto vrozeny, pohupují se v kolenou, na výraz bezprostřednosti a svobodné vůle. Hned vedle nabízejí „kávu s příběhem“. A lidé courají s kelímky v rukách a chutnají ten příběh. Řeznice podává tulákovi pytlík s odřezky; i ony mají svůj příběh, příběh krve, křiku, bolesti a smrti; ale vyčítejte to hladovému tulákovi; svět je utkán z rozporů.

Dlaně Godotovy

Dál v Podolí vyklusávají holky středního věku; digitální singleladies s s hudbou v uších a pevnými elastickými kalhotami na nohách. Hledí na formu svých prdelek, které ale nehodlají svěřit ledasjakým dlaním, čekají na dlaně Godotovy.

Možný vetřelec

To mladí rodiče už u řeky jdou s kočárkem v chvějivém vážnu. Když je obcházím, ona na mě vrhne trochu poděšený pohled, neboť jejich svět je pevně uzavřen a každý je v něm možným vetřelcem.