Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez polévky bos

08. 11. 2017
12
20
1731
Autor
Movsar

Naděje na štěstí

Z dlouhých sklenic loví horké maliny ve šlehačce. A vedou milostnou rozpravu: on cílí na její krásu, ona klopí oči a připomíná naději na štěstí. V televizní reklamě by jeden z nich strčil druhému do úst lžičku a oba by to náramně rozesmálo. Pak on ji strčí lžičku s malinou do úst a oba to náramně rozesměje. Stop! zavelí z režisérské stoličky malý podsaditý mužík. 


Bez polévky bos

Neděle večer. Na město padá mlha. Prošel jsem hájem branického lomu k rozhledně už za tmy. Dole proudila auta a nahoře kromě mě nikdo. Kdosi tu zapálil dvě svíce, listopadové plamínky neznámého světlonoše. I lampy kolem silnic hořely jako plamínky svíček. Hořely svými watty na cestu anonymním řidičům. Zanedlouho utonou v mlze. A někteří budou bourat a pak o tom doma vypoví strašlivou řeč; budou vyslechnuti a nasyceni horkou polévkou, co klidní mysl. Kus Prahy tu má člověk v dohledu a jisté ticho k přemýšlení; než úplně utone v mlze a myšleném; bez polévky bos.


Učarovat verš

Nedostatek světla, na konci října už trvalý, navíc vpodvečer, nebránil mu psát do školního sešitu báseň. Autobusem na Smíchov se kodrcal z Jižního města, patrně z odpolední výuky gymnázia. Kolem hlavy měl teplou čelenku, protože zima už se brala vážně. I on bral svou úlohu vážně, a tak zapisoval slova do řádků pod sebe, pozoroval ubíhající krajinu betonu a světel, zamýšlel se. Psal o kouřícím plechovém soplu táhnoucím se od Holešovic k Zbraslavi, nebo o o měsíci neklidně usedajícím na hladinu řeky? Nevím, písmena byla příliš malá a řidiči ještě předpis neumožňoval zapnout vnitřní osvětlení. A tak nevím. Ale zítra v gymnáziu dá ten mladý básník svůj podvečerní zpěv přečíst spolužačce. A ona zjihne pod náporem řeči tak neobvyklé a na oplátku mu učaruje svůj verš. 


Zmrzlinky

I za mlžných říjnových rán musejí do práce. A tak vysedají na Budějovické ve svých krátkých sukýnkách, takové zmrzlinky. A ručičky zatínají v pěsti, protože zimu kočičky tuze rády nemají. Třeba ta zrzka s černou šálou, ještě před hodinou čouhala ze saténu nahatá a rozehřátá milostnými sny. A teď už musí takhle… jde jí hlavou.


Štěstí v zimníku

Jeli podvečerním autobusem k Budějovické. Nevypadali jako z reklamy na rodinné štěstí. A nikdy by jim hypotéku ani nenabídl. Taková zanedbatelná dvojice. V trochu nepadnoucích zimnících sdíleli jedny sluchátka. Každý s jedním v uchu drželi se za ruce a poslouchali kdoví co. Vypadali šťastně. Věřil jsem jim ten výraz mnohem víc než lidem z reklam.


20 názorů

Lakrov
18. 12. 2017
Dát tip

 To s těma malinama a lžičkama se mi -- zvlášť po explicitní připomínce  televizní reklamy -- hnusí.  "Bez polévky bos" ani "Učarovat verš" mě mco nechytly.  Takže až "Zmzlinky" a "Štěstí v zimníku", které je dbrým protikladem  k onomu úvodnímu "hnusu".  


Movsar
15. 12. 2017
Dát tip

Díky, potěšilo moc, K3!


K3
15. 12. 2017
Dát tip

Vždycky si říkám: je to spíš poesie nebo próza? Pak si řeknu, ale to je jedno, je to krásná literatura. Moc rád to čtu. T.


CHT
13. 12. 2017
Dát tip

https://www.youtube.com/watch?v=etPFIUFNBZo


Movsar
13. 12. 2017
Dát tip

Díky, CHT, wow je srozumitelné i tady a moc mě potěšilo!


CHT
13. 12. 2017
Dát tip

​Ou!

Jak se to řekne anglicky, "wow"?

A pražsky?

No dobře mi tak, já jsem prostě tady chtěl takovou lyriku v próze, tak teď budu muset porovnávat. A to nejni lehký, věru ne...


Movsar
10. 12. 2017
Dát tip

děkuju, vigan. ano, jsou to taková malá zahlédání věcí, lidí, situací, které mizejí. jsou domýšleny a ztraceny. zrovna vyšel esej didi-hubermana na to téma v rámci knihy Mizení, Krolinum, edice Myšlení současnosti.


Movsar
04. 12. 2017
Dát tip

shoj určitě ano a - díky!


Ahoj, souhlasíš s nominací této miniatury s nominací na PM/11?


Movsar
12. 11. 2017
Dát tip

já děkuji, josephino. můžu jen hádat. stejně jako u they, odkud je.


Josephina
11. 11. 2017
Dát tip

dvakrát jsem u čtení zjihla, díky


upupa
10. 11. 2017
Dát tip

Presne ten výraz: plechovice. Kde sa hrabú na plechovku gulášu od firmy viva!


Pěkné náladovky. Platí i v našem městě... některé věci jsou stejné, ať už v prachu historie nebo v prachu uhelném ;)


Movsar
09. 11. 2017
Dát tip

díky, oldjerry. je za tím kyvadlo nálad... netřeba brát moje propady vážně.


Oldjerry
09. 11. 2017
Dát tip

Občas mi lezeš na nervy, ale píšeš luxusně. ***


Movsar
09. 11. 2017
Dát tip

díky. upupo. tak to jsme dva. a asi jen dva.. já totiž auta z duše nenávidím. připomíná to tu zástavbu plechovek. namísto stromořadí, plechovkořadí...


upupa
09. 11. 2017
Dát tip

Pražská poetika. Trocha mi to pripomína román Aleša Preslera: Beatles se stejně rozpadli. Verím, že Praha je krásna. Pre niekoho. Ja som z malého mesta. Našťastie mám len 300m k najbližšej divočine (plnej odpadkov a bezdomovcov) a asi 1km k miestu, kde ozaj nikto nechodí. V Prahe by som scvokol. (Z tých áut).


Movsar
08. 11. 2017
Dát tip

díky!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru