Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečerná a bílá noc
Autor
cvrcka
po kolena ve svojí trávě a hlíně
opírám se o veřeje mraků
váhám
vrostly mi do hor
temně bílé
někde dávno uvnitř
vím že se mi to jen nezdá
že to není jen pocit jako kdyby tady
byly mnohem víc doma než já
takže jim dávám místo a stavím kolem nich
neposílám je pryč jste příliš velké
zmizte
na určitých místech
plané řeči stojí
víc než jen zadupanou chvíli
mnohem víc
když je mi blízko zima
bílo vně
kde bude potom uvnitř
váhám
14 názorů
Jedno ze základníchbudhistických meditačních cvičení spočívá v tom,že pozorujeme jaksi z nadhledu své vlastní myšlenky. To se dost podobá sledování plynoucích mraků. Sledovat vlastní myšlenky,pokud je mysl klidná,to je celkem snadné. Mnohem horší už je ,sledovat vlastní myšlenky třeba ve vzteku.
Co tam dál tuším? Nevím, nerozumím tomu, jsou to jen pocity, snad jakéhosi splynutí s přírodou (nebo snad subjektu a objektu?), jakoby se ztrácela hranice mezi uvnitř a vně. Ale to už trochu fantazíruju, vykládám si to asi tak trochu po svém.
Pro mne je ta báseň jakýmsi způsobem rozdělená na dvě části. První část mluví o tom,že mraky jsou v krajině mnohem víc doma,než my,což je přímo budhistický pocit,ve druhé části se říká,že plané řeči stojí na určitých místech,pro což je v psychlologii speciální termín(maladaptační meditace,nebo tak nějak) - v hlavě se mi spojily řeči(myšlenky) a mraky.Myšlenky by také měly volně putovat hlavou jako mraky krajinou.Ostatně "naše" pocity jsou právětak "naše" jako mraky na nebi. Tip.