Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Název je jistě součástí textu

16. 12. 2017
9
16
1332
Autor
CHT

A na počátku...

byla voda.

TAŤÁNIN APOKRYF

 

„I spatřil jsem Matku Boží, zlatem zářící Žábronožku Sněžní,

ana měla na každém páru končetin po dvou mravenčích kuklách,

vpředu panna,

vzadu s vnadami ženskými pro útěchu tohoto světa.

V kusadlech Lásku,

na ocase Meč,

anžto je psáno:

´pojďte blíž, kdož se bojíte, neboť nejste hodni dýchat bolest. ´

In: Karpatská epištola

 

„I roztrhla se chrámová opona lesa tisíci fosforeskujícími jazýčky světlé zeleně,

které oblízly naběhlý poštěváček přírody

za slastného ´Ááách!, ještě ne, ještě nejsem hotova´,

ve svících maďalů a opadávání forzýtií

se mi právě divoce zatočila hlava džunglí a deštným pralesem,

australská buš se zavlnila horkem

a islandské gejzíry tě vyhodily doprostřed záplavy česneku medvědího ve veselském parku

a tam jsem znovu přišel k panictví.

Po dvou dětech.

Ve žňa budeš hotová.

 

Bylas ještě malá, tedy skoro,

když v pekelném dusnu na pouti v Dubu nad Moravou omdlelá padlas mi do náruče,

bylas ještě skoro malá, když mi tvůj brácha říkal, že čteš „Nahý oběd“,

zatímco já jsem jej nečetl doposud.

 

I tak mám jasná tvrdá fakta naší pomíjejícnosti

před sebou na cestách i v příkopech - závěje osikového a devětsilového chmýří,

záplava na zemi nahradila rychle sníh na mé bradě,

pampelišky zplešatěly.“

 

In: Karpatská epištola

 

 

Taťáno, srdce moje!

Nemůžeš mít děti, protože menstruuješ maligní Tullamore.

 

(galánečka moja, neotváraj dvere, nepúštaj nykoho,

nykohó!)

 

Život je crazy,

život je bizzar,

někdy seš v rejži,

někdy zas blizzard;

 

což je mužské tajemství.

 

A to ženské? ´Sny tě nemohou ovládnout, žena seš!´

To slunce člověčí soustavy,

kolem nějž obíhají planety

Crazy, Rejže, Bizzar, Blizzard.

 

Anebo Smaragdové souostroví zhoubných TumorBrambor,

bájný Avalon, který pohltila ideologie impéria,

nad nímž Slunce nezapadá,

zneužívané a ponižované vlastními bělokněžníky,

otrávené v dětství desítkami let pokryteckého kupčení se strachem a pocity viny.

Mor brambor, kór nádor!

 

Vzal jsem si tě za svědka na své svadbě,

protožes věřila a víru pratikovala,

tys mne pobídla vzít kytici a jít za mou nastávající do nemocnice.

Kdo mohl tušit, že tvůj farář tě pak nechá na holičkách?

Že Lhota je „neochvějně pevnou hrází pravé věrouky“

a jen co doopatruješ maminku a budeš mít konečně

při své práci a rodinném kozojídském hospodaření

čas na vážný vztah,

že tě nechají jen a pouze několik nocí bulit?

Plakat?

Mladou plakat.

 

´Prosila sem našeho farářa

abyzme mohli mět svaďbu v kostele,

nikdy sem se s  chlapama netahala.

Včil, když sem toho svojého našla a je rozvedený,

nedostanem sa k svátosti.

Řvala sem nekolik nocí.

A potom sem šla za ním na Šumavu.´

 

Miláčku, moj Tulimór;

vím, co říkáš se svatým Augustinem:

vlastně jsou někteří z církve vně Obce boží

a někteří mimo ni uvnitř.

Církev tedy nemá moc nad lidskou duší,

nemá.´“

 

(Éj, lebo ma zabijú, lebo ja dakoho, lebo ja dakoho,

lebo ja dakóhó)

 

 

A noc jim vehnala do krve slova Nikoho: „Vyčítáte mi svou duši!!“

 

"Poseidon jsem, vládce moří zplodivší Venuši

ze spermatické pěny masturbujícího příboje,

kštice mořské trávy z klína jí splývá až k nehtům na nohou,

mořští úhoři upletli korzet,

hadí hlavy medůziných vlasů pronikají lůnem i zadkem až k rozbřesku světa

nad nevímkolikátou extinkcí tohoto křehkého domova,

jehož sluncem i zrcadlem je sebereflexe kéria japonica a araukária.

 

Nezměřitelná, děsivá a nepředstavitelně bizarní oceánická rozmanitost

je zároveň jedinou nadějí pro přežití Šaška Všehomíra,

krvežíznivého, sado-masochistického kanibala Hommó saponát-saponát

s jeho falešnými bohy

a hřbitovy plnými prázdných, úhledně rozmístěných obílených hrobů.

 

Jednou, za obrovského smutku nekonečen

sbíhajících se ve sférách symfonického Ticha,

napřímím úd nad vodními plochami,

silonovým výtryskem zalovím v zákonitostech Náhody,

a, protože nemožno je komukoliv pohlédnout do tváře prázdnoty,

vytáhnu z marnosti neznámou Krasavici,

princeznu Sebeshlížení,

a celé drama bezútěšného utrpení,

v němž spatřuji štěstí,

se znovu a znovu završí novým cyklem.“

In: Karpatská epištola

 

Galánečko moja, ty si moja zrada

Keby ňa zabili, ty bys byua ráda


16 názorů

Stargazer
06. 01. 2018
Dát tip

Velmi originální text, některé pasáže dokonce vynikající! 

Osobně bych to však za prózu asi neoznačil... spíše alternativní poezie.

PS: Také bych rád poznal dívku, která dnes čte nahý oběd :-)

 


.duke.
04. 01. 2018
Dát tip

pěkné Confessions, jen mě to ke konci již  přestávalo baviti..


CHT
02. 01. 2018
Dát tip

Můžeme to zkusit. Ten rozhozený font ostatně není má vina a taky jsem to dost osekal za účelem účasti.

Jen doufám, že zdravá zvědavost zvítězí nad pocitem naléhavosti sdělení.

 


CHT
02. 01. 2018
Dát tip

​Zkusím to. Ostatně jsem to i za tím účelem docela očesal. Snad nevypadne wifina, stalo se to, když jsem ti psal zprávu a teď musím znovu.

Snad u mne převládne zdravá zvědavost nad pocitem závažnosti sdělení...


Souhlasíš s nominací do soutěže PM?

Pokud ano, pošli to avi na Próza_měsíce, dík


Silene
20. 12. 2017
Dát tip

Je to dobrý.


atkij
17. 12. 2017
Dát tip
... basen, ktera nuti znovu otvirat a provetravat dalsi a dalsi skuliny. Zacinam si verit.

oleandr
16. 12. 2017
Dát tip

hmm...


atkij
16. 12. 2017
Dát tip
Mas urcite pravdu. A ja se dam do hledani.

CHT
16. 12. 2017
Dát tip

Ahoj Jitko.

Pokud bys absolvovala nebezpečné dobrodružství se získáváním apokryfu na nějakém pergamenovém fragmentu, byla bys vděčná za kažý mikrometr slova.

A pak pochopila, že Kánon jsou....stejné fragmenty poslepované doktrínou.

Díky za čtení!!


atkij
16. 12. 2017
Dát tip
Koukam, jake siroke spektrum ruznorodych fragmentu lze slepit do jednoho textu. Hodnotit si netroufam, priznavam. Prostredni, civilnejsi cast ... uchopitelnejsi, ano, Dost z textu jsem vnimala spis jako jednotlive obrazy, castecne abstraktni, obcas s naznaky ... No, jeste budu muset:) Zajimal by me nazor nekoho z redakce.

Dodola
16. 12. 2017
Dát tip

Strašné! Všechno! Tip.


Gora
16. 12. 2017
Dát tip

Ne všemu rozumím...nejvíc se mi zamlouvá ženské tajemství a věta-

Církev tedy nemá moc nad lidskou duší,

nemá.´“

někd zas blizzard - chybí y


Lerak12
16. 12. 2017
Dát tip

Do široka, do hluboka rozprostřené. Nádhera, nádherná!! Nenacházím slov a ukládám si vlny bez odlivu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru