Vietnamský nonstop kolem osmé večer. Žádné vnější symboly vánoc se zde neprojevují  -  na rozdíl od zbytku města, které je různými, především elektrickými vánočními ozdobami doslova přeplácané.  U Vietnamců jsou kromě mě další dvě, tři osamělé osoby – snad ztracené existence, něco jako já. Nikomu není nijak do řeči, každý v tichosti popíjí pivko, popřípadě pojídá nějaké zcela nevánoční jídlo. Škoda. Docela mám chuť si popovídat. Vlastně i to, že zde není žádná vánoční symbolika mi trochu vadí. To by byly fakt hodně smutný vánoce. Načmárám tedy něco na papír a výsledkem se pochlubím chlápkovi v sousedství. „To je přece betlémek“ zareaguji na jeho tázavý pohled. Na jeho mlčenlivé tváři se přeci jen objevil radostný úsměv. Prohodili jsme pár slov na téma vánoce, dopili pivo a rozloučili se. Právě se totiž sjížděly autobusy k rozjezdům.