Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Etuda vzteklého psa

01. 01. 2018
36
91
6112
Autor
Gora

Etuda vzteklého psa

 

Poslední den roku visela všude, snad i na křišťálových lustrech Radia Palace, tíha očekávání. Naděje, že se něco změní. Teď hned, o půlnoci či snad od zítřka?

Klavírista David Bezouška, ustrojen do žaketu, preludoval jednoduché melodie kabaretních písní. Hrál jen k poslechu v koncertním sále  hotelu. Lidé, kteří mu seděli v zádech, hlučeli.  Snažil se nevšímat si toho. Nakonec mu mohou být ukradeni stejně, jako je lhostejný on jim.

Číšník Petr otevíral lahve sektu. Přinesl klavíristovi sodovku a starostlivě na něj pohlédl. David měl vyprahlé patro, ale během hry se nemohl napít. Spíš než žízeň cítil  znechucení z lidí, kteří nectí jeho umění. Než ukončil předposlední dvacetiminutovku večera, nápoj byl bez bublinek.  Vstal a naučeným pohybem se obecenstvu uklonil.  Hladce vyholenou tvář donutil k úsměvu. Několik žen zatleskalo. Dnes mu byly lhostejné. Obrátil do sebe minerálku. Žízeň vzrůstala. Jeden panák neublíží. Zamířil k baru ve vedlejší místnosti Radia Palace.

„Doneseš mi do kumbálu vodku, Petře? Nechci, aby hosté viděli, že piju. Už je nechci ani vidět,natož poslouchat nějaké poznámky,“ ulevil si a proklouznul barem.

Číšník přikývnul. V duchu se pokřižoval. Tak je to tady - Bezouškův den. A zrovna na Silvestra! Nedá se odhadnout dopředu, kdy to přijde, asi jako vichřice nebo rovnou tornádo. Naštěstí je to úkaz právě tak vzácný. Chlast v něm stejně hraje jen malou roli.  Je vcelku nepodstatnou součástí, která jen zamíchá sedlinou kdesi na dně, a podpoří její bouřlivou cestu ven na světlo boží.

Položil na tácek vánoční ubrousek a skleničku. Z lednice vyndal láhev vodky a postavil vedle k ní, aby i pití ve skladu mělo glanc, když už porušil interní nařízení. Unaveným krokem došel dozadu, kde na bedně s víny seděl klavírista. Byl hezký, tenhle šarmantní chlapík kolem čtyřicítky. Mohl by flirtovat s kteroukoliv lázeňskou pacientkou, tak dobře vypadal. Obličej a ruce pěstěné, blond vlasy kvůli vystoupení evidentně čerstvě přistřižené.

Ve výrazu tváře dominovaly modré oči,  modré jako průzračná led světýlka. Ty oči, jindy netečné, vypovídaly o všem. Kdyby pohled mohl zabíjet, kavárna by se proměnila v místo hromadné vraždy.

„Nemusel jsi brát servítky, kvůli mně určitě ne, znáš mne od dětství a víš, že si nepotrpím na móresy…“ pověděl Petrovi. „Stačila jen láhev.“

„To víš, zvyk je železná košile,“ pousmál se. „Davide, neblázni… už jen poslední blok hudby, a máš padla. Vydržať,“ pokoušel se zachránit situaci.

„Jak já je nesnáším… ty nafoukance, ignoranty, co nestráví ani Stravinskýho, natož Sibelia.“ Pár loků z hrdla flašky. Vztek, kterým se dusil, šlehal jako plamenomet z jeho úst. „Debussyho na ně, a Pucciniho! Piccolo tango!“

„Běž domů, omluvím tě, že ti nebylo dobře, ano,“ naklonil se k hudebníkovi číšník.

„Jsem v pořádku, nebo se ti snad něco nezdá? Dohraju svoje, a pak půjdu. “   

Vstal z  provizorního sedátka, ve tváři bledší než jindy. Láhev zůstala ve skladu.

„Jistě, hlavně pospěš, pauza skončila.“ Malér, to bude zase malér, a na mojí směně, pomyslel si. Když bude nejhůř, zakročím.

Petr nenápadně sledoval klavíristu přes tabule oken, která oddělovala sál od kavárny.

Ten jaksi zpupně kývnul bradou místo obvyklé úklony, a usedl k piánu. A pak se do toho opřel. Prsty klouzaly po klávesnici čím dál rychleji…hrály něco úplně jiného, než bylo uvedeno v programu. Byla to čirá improvizace, stále temperamentnější a divočejší.

Hluk lidí, kteří se do té doby při poslechu mezi sebou bavili, postupně utichal.

Bezouškovo tělo se ohýbalo, jako by se do něj opíral vítr. V uších mu zněla slova, která řekl kamarádovi - dohraju, a pak půjdu…

Kam? K ní do vily? K ní, která si mne prostě koupila, neúspěšného klavíristu okresního formátu?

Pravačkou břinknul do klávesnice… K bohaté ošklivé ženské, která ani nechce mít děti? K dědičce činžáků?

Zaryl prsty do hloubi klavíru.

K právničce, studené jak psí čumák, co nemá ani páru o umění? Šofér, nákupčí a milenec ve dnech, kdy nemám vystoupení? Ani vařit se nenaučila, madam s hódně vysokým čelem.

 I to jméno si nechala svoje, Bezouška jí připadá směšné. Občas má tak pitomé otázky:   máš uši nebo ne? Potom mne zatahá za boltce a pištivě se směje. Všechno na mě jí připadá směšné. Nejsměšnější jsem ovšem já sám.  Přistoupil jsem na všechno, abych měl jednoduchý život. Kašparem doma i v zaměstnání. Jediný, kdo mne respektuje je Argo, můj rotwajler. Alespoň psa jsem si vybojoval.

David Bezouška burácivě mlátil do klavíru. Jeho obličej, brunátný vztekem a zklamáním, sledoval přes sklo kamarád číšník z prázdné kavárny.

Posluchači postupně zmlkli. Nejprve měli za to, že klavírista předvádí nějakou avantgardní skladbičku jako silvestrovské zpestření. Někteří se zasmáli. Etuda zněla jako štěkot vzteklého čokla,  štěkot, který se smísil s vlastní dutou ozvěnou v prázdné láhvi.

Po chvíli pochopili, že něco není v pořádku. Kroutili hlavou, odcházeli do salonku, kde byl připraven půlnoční přípitek. Bezouška skončil zhroucený, s hlavou a lokty na klavíru. Jeho tělo se otřásalo nehlasnými vzlyky.

Půlnoc odstartovala pyrotechnickou produkci před hotelem. Hosté se vyhrnuli na terasu.

Číšník nahlédnul do sálu s piánem, kamarád tam už nebyl. Seběhnul po schodech, aby se podíval po Davidovi. Objevil ho stojícího venku před budovou. Sledoval ohňostroj. Pomyslel na Arga, určitě je sám a bojí se.

 Po chvíli ho roztřásl vítr vanoucí z Klínovce.

„Odvezu tě, Davide,“ řekl Petr.  „Mám za hotelem auto.“ Kličkovali po hlavní třídě kolonády mezi objímajícími se lidmi. U rozsvíceného vánočního stromu si přiťukávali sektem.  Snad nikdo nebyl sám.

Na konci městečka zastavili u prvorepublikové vily. Okna byla zhasnuta. Nečekala na něj. Nebylo to poprvé.

 

 „Hned budu zpátky,“ oznámil David, již zcela střízlivý, Petrovi. Ten mu pohlédnul do obličeje a přikývnul. Už se o kamaráda nebál.

Po tmavé obloze ještě sem tam prolétla zpozdilá raketa.

Stáhnul okénko a zapálil si. Když dokouřil, byl David zpět. V jedné ruce nesl kufr, ve druhé vedl Arga.

„Chci zjistit, kdo jsem.“

Sedli si dozadu, pes důstojně bok po boku vedle svého pána. Olíznul Davidovi obličej. Auto se rozjelo… vstříc  novému roku.


91 názorů

Gora
23. 11. 2022
Dát tip

Ichigo, díky, žes četla...


Gora
16. 01. 2021
Dát tip

Pochopilas to přesně... je to zejména o pocitu nedoceněnosti.


Jamardi
16. 01. 2021
Dát tip

Píšu, jak to chápu. Možná jsi to myslela jinak.


Gora
16. 01. 2021
Dát tip

Jamardi, to mne těší, že ses vrátila v čase a početla a že ti to cosi řeklo... díky.


Jamardi
16. 01. 2021
Dát tip

David si postupně uvědomuje s kým souzní a nesouzní. U ohňostroje to má ještě dohru. Myslím si, že má-li člověk udělat nějaké zásadní rozhodnutí, musí se něčeho chytit. Tady se chytil psa. Někteří lidé by možná řekli, že se ničeho nechytají, ale já tomu moc nevěřím.

Je to zajímavé téma, protože pocit nedoceněnosti se týká mnoha lidí.


Gora
11. 02. 2018
Dát tip

V podstatě jsme...dík, žes četl:-)


CHT
11. 02. 2018
Dát tip

Hudba? potom dvě věci: včerejší sextet Atlas mraků a nedávný Zvuk hluku. Rebelie? Ano, v tom Atlase jsou kumuly i nimby, ne však limby. I církev limbus uznala jako čirou spekulaci, ale stejně, co má dělat takový klavírista okresního formátu? Nejsme to všichni?


Gora
31. 01. 2018
Dát tip

Náš život /a  představy/ se většinou ubírá zcela jinými pěšinami:-)

U Klavíristy je také zajímavá diskuse...kdo umí a neumí psát:-)


Lakrov
31. 01. 2018
Dát tip

Po dlouhých letech nadějí skončily mé ruce na úplně jiné klávesnici... :-)


Gora
31. 01. 2018
Dát tip

Lakrove, děkuju, těší mne, že jsi sympatizant klavíristy:-) 


Lakrov
31. 01. 2018
Dát tip

 Zpočátku mi to přijde takové slohově nevyrovnané, některá slovní spojení mi  připadají školometská, jiná moc žoviální a jiná naopak příliš strojená;  a těch neshodných přívlastků...  Jenže po první stránce nebo možná spíš po prvních doušcích vodky mě výhrady  opouštějí. Text je najednou stejně strhující jako ta hudba, která je jím  popisována a která je oním "novým větrem" v pianistově (málem promarněném)  životě. Po dočtení zůstává naděje na lepší zítřky.  Autora tentokrát ruším  spíš z námětu a prostředí než ze stylu, jímž je to napsáno.  Tip.  


Gora
30. 01. 2018
Dát tip

Vigan - díky:-)


Gora
21. 01. 2018
Dát tip

avi na PM - leden 2018


Gora
20. 01. 2018
Dát tip

Stargazere, díky ti, umíš dobře psát, o to víc mne těší to, že tě povídka zaujala...dík, nominace proběhne, pošlu avízo Próze měsíce...


Gora
20. 01. 2018
Dát tip

Yane, dík moc, koukám, že jsem nepoděkovala...dík!


K3
20. 01. 2018
Dát tip

Jo, pes tam zapadá jako symbol.


Stargazer
20. 01. 2018
Dát tip

Vnitřní svět člověka, nespokojenost s vlastním životem - výborně vystavěná dramatizace chvíle, kdy to bouchne a kdy je třeba "něco" udělat bez ohledu na následky. To vše je absolutně podle mého gusta.

V povídce nevidím slabinu. Rád bych ji doporučil do soutěže PRÓZA MĚSÍCE.

Jo, když se tu řeší ten "vzteklý pes". Taky jsem napřed váhal, proč tam je a co v povídce vůbe dělá. Osobně ten přívlastek vnímám jako paralelu nahromaděného "vzteku" hlavní postavy.   

 


Yan73
11. 01. 2018
Dát tip

Tak jsem byl zvědavý na konec. A líbí se mi to Y.


Gora
06. 01. 2018
Dát tip

Konkrétní lidé se trápí.

 


Zbora
06. 01. 2018
Dát tip

To je zajímavý, že tady byla jenom chvíli a všichni na ní pořád vzpomínají a my jsme tu věčnost a neštěkne po nás pes, co?


Gora
06. 01. 2018
Dát tip

Třeba byl Ratko nakonec štěstím bez sebe, že se s Milicou již nesetkali:-) a může o ní  snít...donekonečna...


Gora
06. 01. 2018
Dát tip

Lepší už to, Zdendo, nebude...zas mladé krasavice nemaj smysl pro humor, no...


Zbora
06. 01. 2018
Dát tip

Kde je jí konec, krasavice inteligentní?


Zbora
06. 01. 2018
Dát tip

Ale jo, Zdenda je dobrej, je s nim někdy psina (když už jsme u těch zvířat).


Zbora
06. 01. 2018
Dát tip

Až se Ti nějaký text bude opravdu zamlouvat, pošli mi, prosímtě avízo.

Jí Ti zase samozřejmě visim ještě osm odkazů.

Tak zatim...


Gora
06. 01. 2018
Dát tip

Beru Zdendu s rezervou...zvířata chápu víc než lidi, a tak si říkám - pes, který štěká atd...a bez něj by nebyl Písmák to pravé:-) a uz jsem celkem zvocelená:-)


Zbora
06. 01. 2018
Dát tip

Je to nějakých 15 let, co Ti Sleeping Beauty tuhle repliku přilípla na stránku. Koukám, že se stále nic nezměnilo.


Zbora
06. 01. 2018
Dát tip
sleeping_beauty Zdendo : měla jsem tě po několika kritikách, co jsem od tebe viděla, za totálního kreténa. Ale čtu tě...a čtu tě překvapená, protože píšeš - jak řek darcy - gut.

Gora
05. 01. 2018
Dát tip

Díky, můžu jít spát :-))


Zbora
05. 01. 2018
Dát tip

Ty jsem nečetl, vytiskl jsem si jen pár posledních. Doženu :)

S tím odstupem - to je samozřejmě legitimí tvůrčí přístup, jde jen o míru strojenosti, která z něho může někdy vyplynout. Tvé texty působí vcelku uvěřitelně, jen to prostě semtam někde zavrzá nějakou drobnou nesrovnalostí, ale když se v tom čtenář vysloveně nenimrá... Píšeš slušně.


Gora
05. 01. 2018
Dát tip

Zboro, ještě jednou děkuju. Sama pokládám povídky Pán prasat, Lánov, Aslan nebo mini Návštěvní neděle za nejvíc zdařilé, ale to asi každý autor přilne k  některému dílku víc...

Problém u mne je asi v tom, že jsem třicet let nic nepsala a najednou se to nedá dohnat, tak nevím, jak na to...nebo jsem již tak "otřískaná", že nedokážu opustit ten odstup, nebo na to nemám, já nevím. Díky i Zdendovi.


Zbora
05. 01. 2018
Dát tip Narriel

Zdendo, pročetl jsem pečlivě na Tvůj popud několik povídkových textů od Gory. Nejsou špatné, naopak. Je tam silný příběh, atmosfera, autorka umí pracovat se zkratkou a zřejmé věci nechat nedořečené, spoléhá na intuici čtenáře. Formálně jsou slušné, velmi slušné. Děkuju za doporučení. 

Vyjímečnost povídky Radim od autora a2a2a se kterou se snažíš texty Gory srovnávat, ale osobně spatřuju v absolutní bezprostřednosti s jakou je vylíčen. Všechno působí nanejvýš přirozeně, bezelstně. Doufám, že se shodeme na tom, že to je u Gory trošku problém. Její příběhy jsou psány s odměřeným odstupem, které je, přes nepochybnou kvalitu, činí v mých očích mírně sterilními. Tvůrčí pochody autorky podle mého až moc vyplouvají na povrch. 


Gora
05. 01. 2018
Dát tip

blackie, díky moc:-))


uff....wau.........pohled do duše...............*/****


Gora
04. 01. 2018
Dát tip

srozumění, děkuju, já tohle prostředí nijak neznám, jen jsem něco odpozorovala v lázních a zaslechla dovětek...díky

a zdravím manžela, přeju, aby stál nohama pevně na zemi


srozumeni
04. 01. 2018
Dát tip
Manžel hraje v orchestru a říká o sobě, že je hudební dělník. Což mi někdy přijde docela výstižné,je to takový rozumný názor člověka, který si na nic nehraje a ví kam patří. Jen ten opravdický dělník je aspoň lépe zaplacený. Virtuósem holt nemůže být každý. A takových podobných příběhů, kde ten muzikant byl frustrován třeba i tím, že není ten virtuós a pak ten alkohol....těch pár znám. Pěkně napsané...*****

Gora
03. 01. 2018
Dát tip

Jani, Ikarův pád se to jmenovalo...

Děkuju ti:-) a jsem ráda, že ti zas šlape Písmák:-)


vesuvanka
02. 01. 2018
Dát tip

Irčo, pěkně jsi vyjádřiíla pocity klavíristy, který hraje pro lidi, kteří neposlouchají.  Musí to být ponižující. Také jsem si vzpomněla na film s Vladimírem Menšíkem. TIP


Gora
02. 01. 2018
Dát tip

Petře, to je pochvala přímo novoroční...díky!


Gora
02. 01. 2018
Dát tip

Dodolo, děkuju ti...to já souzním ráda:-)


Gora
02. 01. 2018
Dát tip

Květoni, moc ti děkuju. Přesně jsi označil meritum:-)


Petr333
02. 01. 2018
Dát tip

mám rád dobré konce a řekl bych že ti to píše líp a líp 


Dodola
02. 01. 2018
Dát tip

Tak tohle je vymakané. Obdivuju tvoji odvahu souznít i tam, kde je to zdrcující.


Ano, Maestro Tango. Muzikant je dnes brán jako obtížný vytvářeč radálu, který brání lidem, aby se mohli bavit o důležitých věcech. Co na tom, že ten kravál složil Rachmaninov nebo Bartók, jdi s tím k šípku, fidlale!


Umbratica
02. 01. 2018
Dát tip

V té mojí knížce se zase píše,že pokud je člověk ještě normální,tak se nepřetvařuje aspoň před zvířaty. S tím ,kdo se už přetvařuje i před zvířaty,je to hodně špatné.


Gora
02. 01. 2018
Dát tip

Um, díky ti...taky jsem dostala knížku o psech, teď nevím název.

Říkám si, že ten, kdo má vztah ke zvířatům, ještě není docela ztracen:-)

Díky.


Umbratica
02. 01. 2018
Dát tip

Zvláštní,že se obě po novém roce věnujeme tématu alkohol. - No ale ten Silvestr k tomu asi svádí. Když jsem začala číst tvou povídku,uslyšela jsem v uších šanson hany Hegerové Maestro tango. - Ten konec mě ale velmi překvapil. Je to velmi pozitivní a optimistický konec a mně se takový konec  líbí. Tip s velkým T.

Dostala jsem pod stromeček jednu psychologickou knížku. Vzpoměla jsem si v duchu na tebe,když jsem tam četla,že lidská osobnost se dá poznat i podle toho,jak se kdo chová k domácím mazlíčkům.


Gora
02. 01. 2018
Dát tip

Di, tak to bylo myšleno, přesně jsi vyjádřila...děkuju!


Diana
02. 01. 2018
Dát tip

Velice zdařilý příběh. Občas je třeba zjistit, kdo jsme....*


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Tak to jsem neviděla...zajímavý námět...


K3
01. 01. 2018
Dát tip

Znáš ruský film 8minut? -  o nadané klavíristce kterou pustili z vězení jenom proto, aby zahrála 8minut hudby na prestižní soutěži, kterou vyhrála a šla zpět do basy? Perfektní film, připomělas mi ho.


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Tak díky...mám dnes Velkou Radost /i kvůli soutěži/:-)


K3
01. 01. 2018
Dát tip

Já si myslím, že ti tři psi tomu naopak dávají šťávu. Trochu jsem čekal, že klavírista vybouchne vzteky... on se vak ovládl. Moc dobré.


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Karle, no, na jeden zátah fakticky ne, ale nosila jsem námět asi dva roky v hlavě... a te´d konečně zrealizovala.

Mám radost, že se ti to líbí, co ty, Karle, říkáš tomu psovi Argovi, nechat nebo nenechat?? je tam připsaný mimo plán, a Zdenda to ihned poznal:-)


K3
01. 01. 2018
Dát tip

Irčo, tohle se ti fakt povedlo. Tos napsala na jeden zátah, že? Krásně vykrelená psychologie. Tak všeho akorát. To se musí líbit i Zdendovi. Kdybych tam byl, poslouchal bych a hrál by jenom pro mne. Musí být utrpení hrát pro někoho komu to nic neříká. A takové je všechno umění. I psaní. Velký tip.


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Pavle, děkuju ti...i za jednušku:-)))


Kolobajda
01. 01. 2018
Dát tip

I to je život. Naštěstí není náš. Takový zážitek na Silvestra bych si teda nechal ujít. Umíš to pěkně a přesvědčivě podat. Ano - v novém roce bychom si měli uvědomit, co to je pravý smysl a hodnoty našeho života. Opět to máš za 1.   */***


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Evži, já taky, a tobě díky moc:-)


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Zdendo - já vím, a půjde to pryč, jen si dělám legraci:-)

Mám prostě radost, žes mi tentokrát nedal za 5, no:-)


Přeji mu hodně štěstí. /T


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Zdendo - díky moc za zhodnocení...tys nikdy neřekl - ďas aby je spral?? já ano.../asi:-)/

Hrdiny mi bylo tak líto, že jsem mu dopřála psa...

Číšník se obával, že si hosté budou stěžovat

Hrdina flirtoval dost často, ale už i toho měl dost:-(

Se závěrem máš pravdu. Až mne něco kludného napadne, dopíšu...moc dík

 


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Kočkodane, díky, že sis zapsal za ušiska:-) a tak dále a tak podobně:-)


Kočkodan
01. 01. 2018
Dát tip
Já ani tentokrát nejsem vzteklý, že jsem si tvoje dílko zase přečetl. Rozhodně nebylo pod psa. Zapsal jsem si za uši: ČTI IRČU DÁL! Hrát pro neposlouchající lidské slechy asi opravdu vyžaduje silnější trávící trakt. Já osobně bych zřejmě nemohl dál publikovat svoje dílka, kdybych už neměl tu jistotu, že se na ně celý Písmák třese a každé nadšeně hltá. ;-) (první emotikovaná vlaštovka miminkovského roku 2018)

Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Leraku, díky ti:-)


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

haijine, z první věty odstraním zase...díky ti za /logické/ poukázání faktů:-)


Lerak12
01. 01. 2018
Dát tip

Komorní příběh snad pro čtenáře, zatím co hlavní aktér prožívá vnitřní drama. Pěkně jsi obé atmosfery vystihla!


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Díky, Čudlí:-)


Čudla
01. 01. 2018
Dát tip

Hezky se to čte. /*


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Jitko, moc díky za pečlivé pročítání, hned poopravím, a děkuji:-)


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Jardo, děkuju ti, no, to je vlastně jeden z hybatelů, který hrdinu dovede ke změně...děkuju:-)


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Aleši, děkuju, to mi nějak ušlo, opravím, a díky moc:-)


atkij
01. 01. 2018
Dát tip

Ráda Tě čtu, Goro. Přeložila jsi pěkný příběh. 

Mimo jiné trefná ukázka toho, jak se cítí umělěc, na nějaké snobské akci, kde je pouhým doplňkem programu. Ovšem takové akce ho živí a musí na to mít žaludek. Jenže všeho s mírou, že?

 

Zamířil k baru ....            ve vedlejší místnosti Radia Palace.

Objevil ho stojícího venku ...           před Radium Palace. 

Řekla bych, že opakování místa není nutné. 

 

 


revírník
01. 01. 2018
Dát tip

Moc dobrá povídka, Ireno. I název vhodně vymyšlený. Všechno sedí, jak má. Gratuluju.


svižně napsáno... Jen časté opakování Radium paláce (navíc v různých tvarech) trochu ruší, protože navozuje dojem, že to bude mít v ději nějaký důvod...


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Tak děkuju, Gabi, vím, že jsi náročná čtenářka:-)


jedna vec je odpozorovať, druhá vedieť zachytiť a odovzdať, dnes sa ti mimoriadne zadarilo


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Aha, vím, Gabi...nádherný film.

Díky ti, tohle je opět odpozorováno ze života:-))


dobre sa čítalo, má to spád...príbeh pripomenul Vladimíra Menšíka z filmu, veď vieš, ktorého*


Gora
01. 01. 2018
Dát tip

Hanko, vďaka:-)


8hanka
01. 01. 2018
Dát tip

skvelý príbeh na začiatok roka

*****


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru