Cikánčiny nokturnely | |||
datum / id | 07.01.2018 / 484537 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Miniatury prozaické | ||
zobrazeno | 363x | ||
počet tipů | 10 | ||
v oblíbených | 0x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
Cikánčiny nokturnely | |||
Neznámá Dveře protějšího domu zaskřehotaly, otevřely se a neznámá žena vstoupila do mlhy. Ulice už byla holá na ticho, měsíční světlo a nějakou trochu z lamp. Ta neznámá nešla se psem, patrně odcházela nadobro, snad přímo unikala. Od manžela? od milence? od otce? Šla směrem k tramvajím, s vědomím, že některá ji odveze daleko odtud, kam koleje dovolí. Na křižovatce u vodárny naléhavě sykla skrze sklo kabiny k řidiči: „Jeďte." Ale on čekal a pak jel. Ztrácela se i s tramvají v mlze nábřeží, a člověk, jehož zanechala v bytě protějšího domu, možná v duchu proklínal ženské plémě, možná je v duchu velebil.
Mezi pohlavími není nenápadná hranice, již by bylo možno nepozorovaně překročit, nýbrž jen ostrý zlom. Pád do propasti. Neublížil sis, člověče?
Uvězněná sedmým rokem začala mít neobvyklé návyky: spát jde v sedm večer a budí se už o půlnoci. Vstane, teplou vodou z kohoutku si zalije kávu, kterou pak dlouho popíjí; za tmy, pokud bachař nesvolí a nerozsvítí jí. A protože neumí psát ani číst, jen tak sedí celých šest hodin, než ji ráno sečtou na chodbě a do ešusu podají snídani. Dnes mi zase volala a já se zase zapomněl zeptat, k čemu je jí vlastně ten oheň lampičky? Je to na dně paměti ukrytá vzpomínka po prométheovském činu, který teprve z člověka udělal lidskou bytost?
Za okny noční ulice. Stále jezdí autobusy a auta, mezi nimi většinou taxíky; noční jestřábi se ztěžklými křídly na cestě domů. V dálce řinčí koleje a na nich řidiči tramvají se svými bandaskami kávy. A v domech lidé se svými starostmi: někomu vyhrožují nadřízení, jinému podřízení, někomu se bortí manželství, jinému plány, někoho hledá policie a jiného nehledá vůbec nikdo.
Tady už je skoro tma, ale za Ruzyní a ještě dál žhne obzor. Rudě, jako vlajka Sovětů. Tam někde je oceán. A v něm ostrovy se svými trosečníky, lidojedy a opálenými dívkami, které tak rád maloval pan Gauguin. A vane tam slaný větřík, ryby se dávají hladu a voňavé kokosové mléko žízni. A pod nohama hřeje písek. Tady je jen tma a kousek odsud Ruzyně. |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
14.01.2018 20:21:35 | dát kritice tip | Movsar |
díky, přátelé. upupo, tobě díkvy zvlášť, poněvadž ta reakce mě zvlášť potěšila, i kdyby to byla jen nadsázka. | ||
11.01.2018 12:26:31 | dát kritice tip | Yan73 |
Líbí, ahoj Y. | ||
08.01.2018 01:47:23 | dát kritice tip | upupa |
Tentoraz poetické a smutné (Noční jestřábi). Tvoje Digital rovers mám vylepené na chladničke. | ||
08.01.2018 00:32:40 | dát kritice tip | zvedavec |
* - obsah i forma, bohatý materiál na premýšľanie (o všeličom - o bohatosti tém, o ich obsahu, poetickej forme, ale napr. aj o tom, skade plynie ten prúd námetov) | ||
07.01.2018 19:36:37 | dát kritice tip | Lerak12 |
Pěkné prozaické mini-my. 5 = * | ||
07.01.2018 16:42:59 | dát kritice tip | Movsar |
díky, andělko | ||
07.01.2018 16:31:28 | dát kritice tip | Andělka1 |
Krásné... | ||
07.01.2018 15:19:40 | dát kritice tip | Movsar |
tak dík. :-) | ||
07.01.2018 15:18:00 | dát kritice tip | CHT |
za ostrý zlom máš daili |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.