Cikánčiny nokturnely

Neznámá

Dveře protějšího domu zaskřehotaly, otevřely se a neznámá žena vstoupila do mlhy. Ulice už byla holá na ticho, měsíční světlo a nějakou trochu z lamp. Ta neznámá nešla se psem, patrně odcházela nadobro, snad přímo unikala. Od manžela? od milence? od otce? Šla směrem k tramvajím, s vědomím, že některá ji odveze daleko odtud, kam koleje dovolí. Na křižovatce u vodárny naléhavě sykla skrze sklo kabiny k řidiči: „Jeďte." Ale on čekal a pak jel. Ztrácela se i s tramvají v mlze nábřeží, a člověk, jehož zanechala v bytě protějšího domu, možná v duchu proklínal ženské plémě, možná je v duchu velebil.

Ostrý zlom

Mezi pohlavími není nenápadná hranice, již by bylo možno nepozorovaně překročit, nýbrž jen ostrý zlom. Pád do propasti. Neublížil sis, člověče?

Cikánčiny nokturnely

Uvězněná sedmým rokem začala mít neobvyklé návyky: spát jde v sedm večer a budí se už o půlnoci. Vstane, teplou vodou z kohoutku si zalije kávu, kterou pak dlouho popíjí; za tmy, pokud bachař nesvolí a nerozsvítí jí. A protože neumí psát ani číst, jen tak sedí celých šest hodin, než ji ráno sečtou na chodbě a do ešusu podají snídani. Dnes mi zase volala a já se zase zapomněl zeptat, k čemu je jí vlastně ten oheň lampičky? Je to na dně paměti ukrytá vzpomínka po prométheovském činu, který teprve z člověka udělal lidskou bytost?

Noční jestřábi

Za okny noční ulice. Stále jezdí autobusy a auta, mezi nimi většinou taxíky; noční jestřábi se ztěžklými křídly na cestě domů. V dálce řinčí koleje a na nich řidiči tramvají se svými bandaskami kávy. A v domech lidé se svými starostmi: někomu vyhrožují nadřízení, jinému podřízení, někomu se bortí manželství, jinému plány, někoho hledá policie a jiného nehledá vůbec nikdo.

Tma a Ruzyně

Tady už je skoro tma, ale za Ruzyní a ještě dál žhne obzor. Rudě, jako vlajka Sovětů. Tam někde je oceán. A v něm ostrovy se svými trosečníky, lidojedy a opálenými dívkami, které tak rád maloval pan Gauguin. A vane tam slaný větřík, ryby se dávají hladu a voňavé kokosové mléko žízni. A pod nohama hřeje písek. Tady je jen tma a kousek odsud Ruzyně.