Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

u jezu
datum / id08.01.2018 / 484553Vytisknout |
autoragáta5
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno961x
počet tipů23
v oblíbených0x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůSantiin výběr,
u jezu

žatecký jez

Vidíš to vejce? Z něho jsme skákali do vody
Nevěří,  jak by taky mohl 
Sama mám pochybnosti
a úzkost matek

Držím ho pevně za ruku

(vzpomínám na Mílu Kroce,
šestnáctiletého blonďáka, který se sedmnácti nedožil
na vlastní šílenost skočit)
pojď 
nakrmíme labutě  
lámu rohlík
a jez mizí v našem rozpřahu


ve vzduchu jsou vysrážené myšlenky
a jak je zpracováváš
jde pára od jezu    za ní plují kachny z karantény
mezi odpadem obrušují křídla
a voda by se dala krájet

já bych tam nikdy neskočil

couráme se k autu
spokojeni každý ve své dimenzi

x


Podměstí

Dva schody vedly do domu, ve kterém jsem prožila dětství. Sedávali jsme na nich celé dny.
A támhle nám v zimě postříkali hřiště…měla jsem brusle na kličku a pořád mi padaly
Na kličku?
Jo, na kličku. Brusle se nasadily na boty, utáhly a už se jelo. 
Babi, mě to tvoje starý vyprávění nebaví.
Když nebaví, tak nebaví, jdeme na houpačku?
Dva kluci a jedna holka předvádějí na trávě salta. Dotáhli odněkud molitan a skáčou jako opičky.
Chvíli je pozorujeme.
Tak pojď, ještě si přečtu jména na zvoncích a vrátíme se domů.
Jaký jména, babi?
Lidí, co tady se mnou kdysi bydleli.
Jedno jméno. Stará Henychová.
No vidíš, všichni se už dávno odstěhovali.
Nebo umřeli…
Jojo nebo umřeli.
A babi, tady nejsou dva schody, ale jen jeden.
 
Za domem je řada vilek. Každá má svůj plot.
A když jsme byli malí jako ty, vzali jsme klacek a běželi podél plotů až na konec. To byl rachot.
Chceš to zkusit?
A jak se to dělá?
Rozběhnu se a klacek pevně tlačím k příčkám.
Přitlač!
Běží za mnou.

Běží za mnou!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.02.2018 14:05:08dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Podměstí se mi líbí ještě víc než Žatecký jez, který na mě působí až moc  neprozaicky. Obojí ale má svou vzpomínkovou váhu.  Tip.  

19.01.2018 23:21:49dát kritice tiplastgasp

Díky Agy, posílila si mě!

19.01.2018 06:57:21dát kritice tipagáta5

budou se zajímat? Budou, myslím, že má člověk potřebu něco se dozvědět o předcích, když má možnost. Vyprávění fungovala celá staletí, člověk si pospojuje své pocity, konání, srovná se i s některými negativními postoji svých předků. samozřejmě ne v dětství, ale každý vnuk dospěje jednou a bude vychovávat vlastní děti... pak se mu budou všechny střípky z mládí hodit, bude moct pochopit... všechno co jsem kdy vůči vnukovi realizovala, bylo kvůli tomu, že mě informace o minulosti chybí a je to jako by mi chybělo kousek do skládačky. Však oni si to proberou...

díky za komentář lastgaspe :)  

18.01.2018 21:02:50dát kritice tiplastgasp

Komentáře skutečně objektivní, až odborné. Vždycky napřed přečtu ta hodnocení a pak se vracím k textu. Stojím ta trochu opodál. Mám ve své autobiografické knize také několik podobných melancholických zastavení. Na rozdíl od tvých, jemných, silně emočních spojení, jsou ta moje drsná, drzá, konfrontační, neuhlazená. Budou čtena ještě za několik let? Přáli bychom si to. Jestli se to vyplní, pochybuji. Mám několik vnoučat. Každé z nich se o naši dobu zajímá z jiného hlediska. Konečně, zajímali jsme se my o život a zkušenosti našich předků tak, jak bychom si přáli, aby se zajímali o nás naše vnoučata? Mnohdy již ani není na co vzpomínat. Ani domy již nestojí, ani ty schody již zde nejsou.

Ještě jsem od tebe nečetl nic tak niterně bohatého a působivého. Díky.

/T  

16.01.2018 12:09:28dát kritice tipagáta5

:) díky

14.01.2018 16:06:25dát kritice tipZbora
redaktor poezie

I pro tyto důvody jsem poznamenal, že k podobným textům se hrozně špatně něco píše. Jsou osobní. A když znám důvody jejich vzniku, jako třeba v tomto případě touhu napsat knížku na památku pro vnuka, neměnil bych na textu ani písmeno, protože takto je přirozený a bude mít pro něj nejspíš daleko větší sílu než nějaký text, který si hraje na umění a nikdo tak jako celekem neví, o čem vlastně je (trochu nadsazuju). On je právě problém (no problém není správné slovo), prostě ono je trochu konfliktní, že je publikován na primárně literárním webu, kde se nějaká forma zpracování očekává. Osobně třeba z tohoto důvodu vysloveně osobní texty na P. nepublikuju, ale tím nechci říct, že sem nepatří. Třeba tento Tvůj jsem četl moc rád, protože je v něm něco ze života. Tak ať Ti to s tou knížkou vyjde :)

12.01.2018 20:47:30dát kritice tipZbora
redaktor poezie

To je hezký :)

12.01.2018 06:35:01dát kritice tipagáta5

jsem moc ráda, že jsi se tady zastavil a napsal komentář, Zboro.

ano, jsem si vědoma, že bych měla trošku tu formu uspořádat. Podívám se na Stenose, myslím, že už jsem od něho něco četla...

a určitě se do budoucna pokusím o nějakou přijatelnou formu. Ono je to těžké upravovat tyhle střípky, ale určitě tam rezervu mám a když to čtu, dokonce vím, kde bych měla ubrat :)  jsem ráda za tyhle pošťuchy, protože bych chtěla napsat knihu pro vnuka přesně z těchto momentů, aby měl vzpomínku. Zatím jsou to jen takové neohrabané mini, ale věřím, že je obrousím a dotáhnu :)

ještě jednou díky za zastavení a čas

12.01.2018 00:25:28dát kritice tipZbora
redaktor poezie

K podobným textům se hrozně špatně něco píše. Je z nich cítit, jak moc jsou prožité, jak velké je v nich vědomí konfrontace začátku a konce života, a z toho vycházející jistá hořce sladká melancholie. Jsou to texty, které prostě chtě nechtě vezmou za srdce, a člověk který je přejde s nezájmem nebo poznámkou o jisté formální rozpačitosti asi ve svém pohledu na svět svým způsobem o něco přicházejí. Na druhou stranu tady ten otisk reality poměrně výrazně vítězí nad formou. Jsou to velmi osobní texty, milé, cituplné, snad i s jistým přesahem, ale pořád je to prostě takové vyprávění. Takový trochu promyšlenější deníkový záznam.

Osobně mám tyhle drobné civilní texty moc rád, ale mám dojem, že se v nich nesmí moc tlačit na pilu.

Nevím jestli znáš Stenose, který podobné postřehy ze života zpracovával s podobnou dávkou něhy, ale trochu, ale opravdu jen maličko syrověji. Myslím, že by se Ti mohl líbit:

http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=19130

11.01.2018 12:24:02dát kritice tipYan73

Líbí Y.

10.01.2018 17:05:59dát kritice tipsharene.de.maire

Moc milé. :)

09.01.2018 10:48:16dát kritice tipagáta5

jj, vždycky mě překvapí, jak umí naslouchat... já mu vyprávím o dvou schodech a on jen tak mimochodem po určité době řekne tohle... pak se to zvrhne ve vysvětlování... no jo, ty původní byly strašně maličký a když je zedník opravoval, udělal ze dvou jeden... jj :))   apropó.. všechno tam po těch letech bylo neuvěřitelné malé

09.01.2018 10:28:06dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Ještě jsem nepochválil i tu dětskou průzračnost a vtip: ...Nebo umřeli... a ...A babi, tady nejsou dva schody, ale jen jeden....

09.01.2018 09:46:38dát kritice tipagáta5

tak vidíš, někdy si nejsem jista.. zkusím upravit podle původního záměru.. díky :)

09.01.2018 09:42:43dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Ale je to nezkreslná, poctivá emoce a navíc ta větička dává i jakýsi otevřený poetický prostor - následování generací, ale to je všechno jako detail, celý text včetně básně jsou velmi propojené a je to přesně ten druh textů, o kterých si myslím, že jsou napsány spontánně, jako by je diktovala přimo naše duše, odkud se tlačí ven.

09.01.2018 09:21:26dát kritice tipagáta5

já tam původně měla .. běží za mnou , enter,   běží za mnou!

ale to se mi zdálo moc emoční, i když to přesně vyjadřuje tu moji potutelnou (skvělou, úžasnou, těžko definovatelnou....) radost, že se nechá (vnuk) strhnout k takovým věcem  :) tak asi

09.01.2018 09:13:52dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Klidně nechej, mi by stačilo končit větou ...běží za mnou..., ale čtenářům se líbí a to má svou cenu.

09.01.2018 09:09:59dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

A o to působivější.

09.01.2018 09:07:40dát kritice tipagáta5

děkuju redaktore :) mám radost

díky vnukovi jsem si povzpomínala skoro na všechno :)  ale básničky si taky nepamatuju... šlajfky to je něco jinýho, kdo by zapomněl :))

závěr asi nechám, zatím mě nic nepoetického nenapadá  :)

09.01.2018 09:02:01dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Hezké obě části, úvodní báseň i prozaická miniatura, oceňuji to generační propojení tří generací. A samozřejmě také spojení básně a mikro povídky, možná v té mikro povídce bych upravil úplný závěr, který je tak trošičku přespříliš poetický, Nicméně z obou částí, zejména však z mikro povídky vyvěrá laskavost a to je velmi příjemná skutečnost.  Já už si častokrát hodně věci nepamatuji, a tak ber mé tvrzení s rezervou,  Ale je to nejhezčí věc, kterou jsem od tebe četl. U básně mi neuniklo, že je na rozdíl od jiných tvých více uspořádána, pozvolnější a to působivější. 

09.01.2018 06:02:44dát kritice tipagáta5

jéé, děkuju za čtení mých miniaturek s vnoučkem... jj, v sobotu jsme byli na procházce do minulosti :)  a jsem ráda, že jste se prošĺi s náma

dodola, když jsou u mě, tak se počítač celý víkend neotevře.. a nechybí jim :)

08.01.2018 22:32:08dát kritice tipDodola

Souhlas s Kočkodanem. Když vnuka baví pokec s babičkou, a dokonce s ní jde ven, místo aby seděl u počítače, je to happy.

08.01.2018 22:20:19dát kritice tipqíčala

Mám ráda tvoje vyprávěnky, že z nich jde pocit bezpečí. Že můžeš bezpečně drnčet klackem na všechny ploty světa a nikdo ti tu tvoji chvíli nevezme. A když, tak to si fakt pomůže ... :) Dej na něj bacha, až bude větší, tak by tam skočil:)))

08.01.2018 22:14:10dát kritice tipLerak12

Tu tvoji vydařenou krásu - tedy hledám... na začátku. Nebo v polovině? Nebo, že by na endu? Kašlu nato ! Když celé je to krásné !

08.01.2018 19:49:25dát kritice tipEvženie Brambůrková

Jak málo stačí a vzpomínky naskočí. A že to byly krásné časy. :-))) /T

08.01.2018 19:45:51dát kritice tipaleš-novák

Žatec jsme projížděli cestou z Mostu k babičce do Liběšovic... to už je dávno :o)

08.01.2018 18:34:31dát kritice tipDiana

ano, ano, milé a s happy endem :-)))*

08.01.2018 17:22:04dát kritice tiprevírník

Takový psaní se mně líbí, agátko. Je to zkrátka nádhera.

08.01.2018 16:39:28dát kritice tipatkij
redaktor poezie
Jo, bezim ven ... a beru klacek na ploty ... to bude muzika:)
08.01.2018 15:58:18dát kritice tipKočkodan
No, však u mne také už narůstala nervozita a tlak krve, že je u tebe takříkajíc ticho po pěšině. Ne že by mně musel každý za moje komentáře líbat ruce nebo hodinku uznale klepat po ramenou, ale všeobecně je lepší, když se autoři na reakce ozývají.

Jistá básnická nadsázka se v mém komentu jistě ukrývá, ale také platí, že se mi dílko a obzvlášť konec líbí. (úsměv trochu podobný tomu staré Henychové)
08.01.2018 14:44:20dát kritice tipKarpatský knihomoľ

Jani /*

08.01.2018 12:46:57dát kritice tippedvo

Početl jsem si, a ještě jednou. Za čas se k tomu ještě vrátím a zase si vychutnám hlavně ten závěr.

08.01.2018 12:39:57dát kritice tipagáta5

kočko, jsem tě málem přehlídla... jeden z nejkrásnějších heppy endů?? vážně?  ach

08.01.2018 12:30:15dát kritice tipgabi tá istá

snáď sa pridá nejaký pamätník zo Slovenska a potvrdí moju spomienku

08.01.2018 12:27:05dát kritice tipagáta5

německy schleifen - brousit,bruslit... máme fůru přenesených slov z němčiny .. kvinty neznám ... hm...

08.01.2018 12:17:14dát kritice tipgabi tá istá

šlajfky? prečo mne sa vynára kdesi v hlave - kvinty..áno, kvinty sa hovorilo korčuliam na kľúčik u nás, prečo, neviem

08.01.2018 12:12:39dát kritice tipagáta5

šlajfky se jim říkalo... :)) a vďaka - opraveno(á)

 

08.01.2018 12:11:04dát kritice tipgabi tá istá

jaaaj, tuto som si pochutnala, agátka...korčule na klíček, to bolo dááávno, pripomenula si *

08.01.2018 10:17:24dát kritice tipKočkodan
Jeden z nejkrásnejsích happy endu na ceských amatérských literárních serverech minimálne od pocátku 20. století.

A kdyz nekdo skáce jako opicka, to jen vítám.
08.01.2018 10:02:11dát kritice tipagáta5

jj, hlavně těch trubkových :))

08.01.2018 09:59:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Majitelé plotů museli mít děsnou radost:-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.