Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

u jezu

Výběr: a2a2a
08. 01. 2018
23
42
1837
Autor
agáta5

žatecký jez

Vidíš to vejce? Z něho jsme skákali do vody
Nevěří,  jak by taky mohl 
Sama mám pochybnosti
a úzkost matek

Držím ho pevně za ruku

(vzpomínám na Mílu Kroce,
šestnáctiletého blonďáka, který se sedmnácti nedožil
na vlastní šílenost skočit)
pojď 
nakrmíme labutě  
lámu rohlík
a jez mizí v našem rozpřahu


ve vzduchu jsou vysrážené myšlenky
a jak je zpracováváš
jde pára od jezu    za ní plují kachny z karantény
mezi odpadem obrušují křídla
a voda by se dala krájet

já bych tam nikdy neskočil

couráme se k autu
spokojeni každý ve své dimenzi

x


Podměstí

Dva schody vedly do domu, ve kterém jsem prožila dětství. Sedávali jsme na nich celé dny.
A támhle nám v zimě postříkali hřiště…měla jsem brusle na kličku a pořád mi padaly
Na kličku?
Jo, na kličku. Brusle se nasadily na boty, utáhly a už se jelo. 
Babi, mě to tvoje starý vyprávění nebaví.
Když nebaví, tak nebaví, jdeme na houpačku?
Dva kluci a jedna holka předvádějí na trávě salta. Dotáhli odněkud molitan a skáčou jako opičky.
Chvíli je pozorujeme.
Tak pojď, ještě si přečtu jména na zvoncích a vrátíme se domů.
Jaký jména, babi?
Lidí, co tady se mnou kdysi bydleli.
Jedno jméno. Stará Henychová.
No vidíš, všichni se už dávno odstěhovali.
Nebo umřeli…
Jojo nebo umřeli.
A babi, tady nejsou dva schody, ale jen jeden.
 
Za domem je řada vilek. Každá má svůj plot.
A když jsme byli malí jako ty, vzali jsme klacek a běželi podél plotů až na konec. To byl rachot.
Chceš to zkusit?
A jak se to dělá?
Rozběhnu se a klacek pevně tlačím k příčkám.
Přitlač!
Běží za mnou.

Běží za mnou!


42 názorů

Lakrov
20. 02. 2018
Dát tip

Podměstí se mi líbí ještě víc než Žatecký jez, který na mě působí až moc  neprozaicky. Obojí ale má svou vzpomínkovou váhu.  Tip.  


lastgasp
19. 01. 2018
Dát tip

Díky Agy, posílila si mě!


agáta5
19. 01. 2018
Dát tip

budou se zajímat? Budou, myslím, že má člověk potřebu něco se dozvědět o předcích, když má možnost. Vyprávění fungovala celá staletí, člověk si pospojuje své pocity, konání, srovná se i s některými negativními postoji svých předků. samozřejmě ne v dětství, ale každý vnuk dospěje jednou a bude vychovávat vlastní děti... pak se mu budou všechny střípky z mládí hodit, bude moct pochopit... všechno co jsem kdy vůči vnukovi realizovala, bylo kvůli tomu, že mě informace o minulosti chybí a je to jako by mi chybělo kousek do skládačky. Však oni si to proberou...

díky za komentář lastgaspe :)  


lastgasp
18. 01. 2018
Dát tip

Komentáře skutečně objektivní, až odborné. Vždycky napřed přečtu ta hodnocení a pak se vracím k textu. Stojím ta trochu opodál. Mám ve své autobiografické knize také několik podobných melancholických zastavení. Na rozdíl od tvých, jemných, silně emočních spojení, jsou ta moje drsná, drzá, konfrontační, neuhlazená. Budou čtena ještě za několik let? Přáli bychom si to. Jestli se to vyplní, pochybuji. Mám několik vnoučat. Každé z nich se o naši dobu zajímá z jiného hlediska. Konečně, zajímali jsme se my o život a zkušenosti našich předků tak, jak bychom si přáli, aby se zajímali o nás naše vnoučata? Mnohdy již ani není na co vzpomínat. Ani domy již nestojí, ani ty schody již zde nejsou.

Ještě jsem od tebe nečetl nic tak niterně bohatého a působivého. Díky.

/T  


agáta5
16. 01. 2018
Dát tip

:) díky


Zbora
14. 01. 2018
Dát tip

I pro tyto důvody jsem poznamenal, že k podobným textům se hrozně špatně něco píše. Jsou osobní. A když znám důvody jejich vzniku, jako třeba v tomto případě touhu napsat knížku na památku pro vnuka, neměnil bych na textu ani písmeno, protože takto je přirozený a bude mít pro něj nejspíš daleko větší sílu než nějaký text, který si hraje na umění a nikdo tak jako celekem neví, o čem vlastně je (trochu nadsazuju). On je právě problém (no problém není správné slovo), prostě ono je trochu konfliktní, že je publikován na primárně literárním webu, kde se nějaká forma zpracování očekává. Osobně třeba z tohoto důvodu vysloveně osobní texty na P. nepublikuju, ale tím nechci říct, že sem nepatří. Třeba tento Tvůj jsem četl moc rád, protože je v něm něco ze života. Tak ať Ti to s tou knížkou vyjde :)


Zbora
12. 01. 2018
Dát tip

To je hezký :)


agáta5
12. 01. 2018
Dát tip

jsem moc ráda, že jsi se tady zastavil a napsal komentář, Zboro.

ano, jsem si vědoma, že bych měla trošku tu formu uspořádat. Podívám se na Stenose, myslím, že už jsem od něho něco četla...

a určitě se do budoucna pokusím o nějakou přijatelnou formu. Ono je to těžké upravovat tyhle střípky, ale určitě tam rezervu mám a když to čtu, dokonce vím, kde bych měla ubrat :)  jsem ráda za tyhle pošťuchy, protože bych chtěla napsat knihu pro vnuka přesně z těchto momentů, aby měl vzpomínku. Zatím jsou to jen takové neohrabané mini, ale věřím, že je obrousím a dotáhnu :)

ještě jednou díky za zastavení a čas


Zbora
12. 01. 2018
Dát tip

K podobným textům se hrozně špatně něco píše. Je z nich cítit, jak moc jsou prožité, jak velké je v nich vědomí konfrontace začátku a konce života, a z toho vycházející jistá hořce sladká melancholie. Jsou to texty, které prostě chtě nechtě vezmou za srdce, a člověk který je přejde s nezájmem nebo poznámkou o jisté formální rozpačitosti asi ve svém pohledu na svět svým způsobem o něco přicházejí. Na druhou stranu tady ten otisk reality poměrně výrazně vítězí nad formou. Jsou to velmi osobní texty, milé, cituplné, snad i s jistým přesahem, ale pořád je to prostě takové vyprávění. Takový trochu promyšlenější deníkový záznam.

Osobně mám tyhle drobné civilní texty moc rád, ale mám dojem, že se v nich nesmí moc tlačit na pilu.

Nevím jestli znáš Stenose, který podobné postřehy ze života zpracovával s podobnou dávkou něhy, ale trochu, ale opravdu jen maličko syrověji. Myslím, že by se Ti mohl líbit:

http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=19130


Yan73
11. 01. 2018
Dát tip

Líbí Y.


Moc milé. :)


agáta5
09. 01. 2018
Dát tip

jj, vždycky mě překvapí, jak umí naslouchat... já mu vyprávím o dvou schodech a on jen tak mimochodem po určité době řekne tohle... pak se to zvrhne ve vysvětlování... no jo, ty původní byly strašně maličký a když je zedník opravoval, udělal ze dvou jeden... jj :))   apropó.. všechno tam po těch letech bylo neuvěřitelné malé


a2a2a
09. 01. 2018
Dát tip

Ještě jsem nepochválil i tu dětskou průzračnost a vtip: ...Nebo umřeli... a ...A babi, tady nejsou dva schody, ale jen jeden....


agáta5
09. 01. 2018
Dát tip

tak vidíš, někdy si nejsem jista.. zkusím upravit podle původního záměru.. díky :)


a2a2a
09. 01. 2018
Dát tip

Ale je to nezkreslná, poctivá emoce a navíc ta větička dává i jakýsi otevřený poetický prostor - následování generací, ale to je všechno jako detail, celý text včetně básně jsou velmi propojené a je to přesně ten druh textů, o kterých si myslím, že jsou napsány spontánně, jako by je diktovala přimo naše duše, odkud se tlačí ven.


agáta5
09. 01. 2018
Dát tip

já tam původně měla .. běží za mnou , enter,   běží za mnou!

ale to se mi zdálo moc emoční, i když to přesně vyjadřuje tu moji potutelnou (skvělou, úžasnou, těžko definovatelnou....) radost, že se nechá (vnuk) strhnout k takovým věcem  :) tak asi


a2a2a
09. 01. 2018
Dát tip

Klidně nechej, mi by stačilo končit větou ...běží za mnou..., ale čtenářům se líbí a to má svou cenu.


a2a2a
09. 01. 2018
Dát tip

A o to působivější.


agáta5
09. 01. 2018
Dát tip

děkuju redaktore :) mám radost

díky vnukovi jsem si povzpomínala skoro na všechno :)  ale básničky si taky nepamatuju... šlajfky to je něco jinýho, kdo by zapomněl :))

závěr asi nechám, zatím mě nic nepoetického nenapadá  :)


a2a2a
09. 01. 2018
Dát tip

Hezké obě části, úvodní báseň i prozaická miniatura, oceňuji to generační propojení tří generací. A samozřejmě také spojení básně a mikro povídky, možná v té mikro povídce bych upravil úplný závěr, který je tak trošičku přespříliš poetický, Nicméně z obou částí, zejména však z mikro povídky vyvěrá laskavost a to je velmi příjemná skutečnost.  Já už si častokrát hodně věci nepamatuji, a tak ber mé tvrzení s rezervou,  Ale je to nejhezčí věc, kterou jsem od tebe četl. U básně mi neuniklo, že je na rozdíl od jiných tvých více uspořádána, pozvolnější a to působivější. 


agáta5
09. 01. 2018
Dát tip

jéé, děkuju za čtení mých miniaturek s vnoučkem... jj, v sobotu jsme byli na procházce do minulosti :)  a jsem ráda, že jste se prošĺi s náma

dodola, když jsou u mě, tak se počítač celý víkend neotevře.. a nechybí jim :)


Dodola
08. 01. 2018
Dát tip

Souhlas s Kočkodanem. Když vnuka baví pokec s babičkou, a dokonce s ní jde ven, místo aby seděl u počítače, je to happy.


Lerak12
08. 01. 2018
Dát tip

Tu tvoji vydařenou krásu - tedy hledám... na začátku. Nebo v polovině? Nebo, že by na endu? Kašlu nato ! Když celé je to krásné !


Jak málo stačí a vzpomínky naskočí. A že to byly krásné časy. :-))) /T


Žatec jsme projížděli cestou z Mostu k babičce do Liběšovic... to už je dávno :o)


Diana
08. 01. 2018
Dát tip

ano, ano, milé a s happy endem :-)))*


revírník
08. 01. 2018
Dát tip

Takový psaní se mně líbí, agátko. Je to zkrátka nádhera.


atkij
08. 01. 2018
Dát tip
Jo, bezim ven ... a beru klacek na ploty ... to bude muzika:)

Kočkodan
08. 01. 2018
Dát tip
No, však u mne také už narůstala nervozita a tlak krve, že je u tebe takříkajíc ticho po pěšině. Ne že by mně musel každý za moje komentáře líbat ruce nebo hodinku uznale klepat po ramenou, ale všeobecně je lepší, když se autoři na reakce ozývají. Jistá básnická nadsázka se v mém komentu jistě ukrývá, ale také platí, že se mi dílko a obzvlášť konec líbí. (úsměv trochu podobný tomu staré Henychové)

Jani /*


pedvo
08. 01. 2018
Dát tip

Početl jsem si, a ještě jednou. Za čas se k tomu ještě vrátím a zase si vychutnám hlavně ten závěr.


agáta5
08. 01. 2018
Dát tip

kočko, jsem tě málem přehlídla... jeden z nejkrásnějších heppy endů?? vážně?  ach


snáď sa pridá nejaký pamätník zo Slovenska a potvrdí moju spomienku


agáta5
08. 01. 2018
Dát tip

německy schleifen - brousit,bruslit... máme fůru přenesených slov z němčiny .. kvinty neznám ... hm...


šlajfky? prečo mne sa vynára kdesi v hlave - kvinty..áno, kvinty sa hovorilo korčuliam na kľúčik u nás, prečo, neviem


agáta5
08. 01. 2018
Dát tip

šlajfky se jim říkalo... :)) a vďaka - opraveno(á)

 


jaaaj, tuto som si pochutnala, agátka...korčule na klíček, to bolo dááávno, pripomenula si *


Kočkodan
08. 01. 2018
Dát tip
Jeden z nejkrásnejsích happy endu na ceských amatérských literárních serverech minimálne od pocátku 20. století. A kdyz nekdo skáce jako opicka, to jen vítám.

agáta5
08. 01. 2018
Dát tip

jj, hlavně těch trubkových :))


Gora
08. 01. 2018
Dát tip

Majitelé plotů museli mít děsnou radost:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru