On-line

To je ale omyl. Já nic neobhajuji. Jen jsem vysvětloval, proč s tou básní nebudu nic dělat. 

No a vidíš, trochu jsem ji upravil.

Až napíšu alexandrín, oučitě ti dám vědět. Nevím ale, kdy to bude.

Ne ne, tak jsem to určitě nemyslel, že to nějak odfláknu a že to čtenářům bude stačit.

Pokusím se ti to vysvětlit. Psáním povídek a básniček se jen bavím, netoužím se stát básníkem ani spisovatelem, na to by už v mém věku také bylo dost pozde. A v rámci této "zábavy" zkouším realizovat různé nápady a také samozřejmě formy. V případě této básničky jsem jsem zvolil formu, kdy poslední verš každé sloky je delší a jiný než ostatní. Výsledky těchto pokusů pak předkládám čtenářům a buďto zaujmou a jsem třeba i pochopen, nebo se ani jedno ani druhé nepodaří. A jestli tedy pokus nevyjde, jedu dál. Většinou se k tomu už nevracím a nic nedopilovávám. Akorát pro sebe vyhodnotím, jestli se o něco dalšího v tomto směru pokoušet nebo ne. Občas nepokračuji ani v tom, co mělo celkem úspěch.

Ale dobře. Tentokrát jsem udělal výjimku a básničku malinko upravil.

Nenapsal jsem, že na formě nezáleží. Přesně jsem se vyjádřil takto: Podle mého dnes ani tak nezáleží na formální dokonalosti vázaných veršů, jako spíš na tom, jestli básnička jako celek zaujme. Takhle moje zjevně moc nezaujala, a tím je to vyřízené. Takže v tom není ani žádná výmluva. Pro jistotu ti to ještě přeložím: Pokud básnička nezaujala jako celek, nezáleží na její formální dokonalosti.

Nemyslím, že jsi megera, ale špatně si vykládáš moje slova. Nikdy v životě bych nenapsal, že ne formě nezáleží, protože už dávno vím, že forma a obsah mají být vyvážené.

No, já to ani rozebírat nechtěl, všechno je vidět na první pohled. K tomu, abych napsal něco víc, jsi mě vyhecoval.  To, co obhajuješ, je prvoplánový přístup, který vede jen ke chvilkovému zaujetí a k úpadku.

Až zvládneš ten alexandrín, ozvi se. Nemusí být ani pravý, to je v češtině dost obtížné, postačí češtině přizpůsobený uvolněný (nebo jak se mu ještě říká).

Myslím si, že bys našel kiksů víc. Jde ale o to, jestli je má cenu hledat. Podle mého dnes ani tak nezáleží na formální dokonalosti vázaných veršů, jako spíš na tom, jestli básnička jako celek zaujme. Takhle moje zjevně moc nezaujala, a tím je to vyřízené. Možná ji docení až potomci. :-) 

Když to tady ale rozebíráš, napadlo mě, že se pokusím napsat báseň třeba v alexandrínu. Až se mi to podaří a uveřejním ji, pak bych moc stál o tvůj rozbor.

Nechci probírat rýmy, ale v uvedené ukázce je dobře vidět, že oba verše jsou desetislabične. Přitom je ale jeden zakončen přízvučně a druhý nepřízvučně. Ve verši založeném na metru jasný kiks.

i v tom mém srdci však ve tvém taky

tak kde se jen bere ten hustý stín

Až na tyto dva verše se střídá trochej s českým jambem, což jsou svým způsobem jednovaječná dvojčata. Ale tady si nevím rady. Proto slabičný verš.

Mně se to zkrátka líbí takhle.

Jo, já se s ním nijak nehádám.

Tak si ty moje verše ještě jednou přečti, jestli v nich náhodou nějaké metrum nenajdeš.

Ano, je neohrabaný. Verše založené na metru jsou hudebnější i pádnější.

Slabičný verš je neohrabaný?

I když připustíme, že jde o slabičný, tedy neohrabaný verš, není schema 8,8,8, 10, právě šťastné. Poslední verš je příliš dlouhý, a tedy i více hrbolatý.

To by měly všechny verše osm slabik. Já jsem to ale založil na 8-8-8-10 a rýmování abba.

právě bez srdce by ti to šlo na počet slabik s prvním veršem sloky...8, a ve všech posledních bych dvě slabiky ubrala...ale jsem jen veršotepka.-(

Díky, Irenko. Možná ani, ale musel bych tam přidat dvě slabiky a nevím zatím jaké.

myšlenka fajn...

tady bych vyhodila slovo - srdci:-), jen můj dojem...za mém pomlčku

i v tom mém srdci však ve tvém taky