Šestý

Naše oči svítí jako ve tmě svíce
díváme se k nebi, jak hoří tam Měsíc
touhami jsme mrtví živí ještě více
černé moře září miliony hvězdic.

A na moři ze tmy vlny bílých mraků
tříští se jak příboj o zem na obzoru
jen sirény z dálek lodí nebo vlaků
zpívají mi v čase tomto a v prostoru.

A slovy jak z mrazu všechno kolem mlčí
ticho mezi námi tvoří k světlu cesty  
dávná stáda ovcí ženou stíny vlčí
na psy se promění a já ve stín šestý.

Který dá ti ráno stéblo zimy první  
dým z komínů vzhůru jako duše letí
naše těla nahá propletená v trní
na mých křídlech paží až k nanebevzetí.