Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svátek milenců

14. 02. 2018
32
72
5176
Autor
Gora

 

Svátek "milenců"

 

Hodiny na věži kostela odbily druhou. Vláďa stál u okna. Úplněk  zimní noci fascinoval nejednoho poetického ducha. Verše Oféliiny se draly na jazyk samy od sebe. Netušil, že si je ještě pamatuje. Vždyť neví, co měli dnes k obědu!

 

Zítra je svátek milenců.

Hned brzy ráno vstanu

spatříš mne první u okna,

tím, co sis přál, se stanu.

 

Tiše dorecitoval, jen tak pro sebe, a pro zvláštní krásu té chvíle. Okno bylo na chodbě: spolubydlící chrápal, a měsíc v úplňku odedávna nepřeje spánku citlivých lidí. Což se o hromotluckém sousedovi na pokoji nedalo říci.

Tentokrát neviní z bdění měsíční fáze.  Potřeboval si v klidu cosi spočítat, ale ne ovečky. Kolik je to let? Došel k neskutečnému číslu -  třicet osm! A jestli ne, tak se z toho nestřílí, rok sem, rok tam. Zdá se nemožné, že se zase potkali…a kdyby mu tehdy někdo řekl, kde to bude, nevěřil by. Mládí nechce slyšet o tom, že také zestárne.

Tehdy, před osmatřiceti lety, platonicky zbožňoval herečku Inku Karasovou v hlavní ženské roli Hamleta v krajském divadle. Skládal, mimo jinou práci, také scénickou hudbu. Bylo samozřejmé, že se zúčastní premiéry.

Inka, představitelka Ofélie, se vznášela v bílé říze kostýmu bosými chodidly po pódiu. Obličej tak plný odevzdání a touhy, nakonec i šílenství, že citlivý divák, a tím Vláďa jako muzikant byl, málem přišel o rozum spolu s ní. Jistě by se na tuto roli v souboru nalezla mladší herečka, ale nikdo by nebyl tak dobrý jako Inka.

Čekal té noci u zadního vchodu divadla, až půjde ze šatny.Věděl, že Inka s ostatními do klubu nechodívá.  Srdce měl až v krku, kdykoli zaslechl klapot podpatků.

Konečně. Pozdravil.

„Dovolíte, Inko, abych vás doprovodil?“

Jediným zpytavým pohledem přejela odzhora dolů toho vysokého hubeného muže, a jemu připadalo, že se mu trochu vysmívá. Chopila se nabídnutého rámě a sladila krok. Vadilo by mu legrační cupitání a chování diblíka. Vedle sebe měl dámu s pružným dlouhým krokem, jednu z nejkrásnějších, kterou znal.

Šli starým městem k domu, v němž bydlela.

Cestou povšechně shrnul úspěch představení. Nechtěl vypadat jako lichotník, i tak si jistě všimla obdivných pohledů, ačkoliv dávno uvykla zájmu mužů.

Mluvil raději o své práci. Naslouchala, občas něco podotkla. Hudba jí jako herečce byla blízká. Před vraty historického domu Ince políbil hřbet ruky. Hluboko skloněnou hlavou maskoval zklamání z toho, že od ženy nepřišlo pozvání, ve které doufal. Přece, přece jen – Inka stoupla na špičky a políbila ho. Jediný polibek. Kdyby jich byly stovky, dalo by se zapomenout, ale na ten jeden nikdy.

Čekal v ulici, dokud se nerozsvítilo její okno. Horečně rekapituloval jako  každý muž úspěšnost svého počínání.

Pokora, touha, odevzdání? Už mu připadala jen krásná a sebevědomá. Má příliš málo odvahy na to, aby si s ní něco skutečně začal.

O něco později rozsvítil v předsíni dvoupokojového bytu.  Obrovské zrcadlo, které kdysi s manželkou koupili ve starožitnictví, už se nedalo důkladně vyleštit, matnost skla způsobilo stáří. Po emigraci manželky a dcerky se z velkého bytu přestěhoval do menšího, ale zrcadlo si vzal s sebou.

Zkoumavě na sebe pohlédl, a začal se usmívat. Pochopil, proč si ho Inka významně změřila pohledem, než se uvolila zavěsit na loket v plášti. Když Vláďu před divadlem roztřásla zima, zapnul si kabát, ale už shora dával knoflíky o jednu dírku níž. Ten nejprve málo patrný rozdíl vypadal někde u kolen dost komicky!

Potom ho někdo má brát vážně.

 

Uplynula desetiletí…

Ať se ostatní posmívají, že je zapomnětlivý. Dnešní ráno mu utkví snad napořád, takové věci se nepřihodí každý den. Dnešní ráno je důvodem k tomu, že teď stojí na chodbě a znovu si jeho události pouští v hlavě jako film.

Hned po snídani se sebral a odešel na pravidelnou procházku. Hůl zůstala na pokoji, a nechtěl se vracet, tak jen obešel rybník na návsi. Před hlavní bránu domova důchodců přijel taxík. Vystoupila nějaká žena v elegantním plášti.  S pomocí řidiče vyložila pár kufrů a klícku s papouškem.

Vladimír  přidal do kroku. Kdy naposledy se k nim do Jelenky stěhovala madam v lodičkách? To si nenechá ujít.

Naštěstí dnes nemá tu hůlku, aby nemyslela, že je nějaký chromajzl.

Otevřel dokořán dveře se slovy:

„Tudy, prosím.“ Dáma v plášti s pravou kožešinkou kolem krku se na něj zpříma podívala a vystřihla výstavní úsměv.

Vtom mu to došlo:

„Paní Inko, jste to vy?“ Nechal dveře dveřmi a hrnul se k ní s napřaženou pravicí. V poslední chvíli pochopil, že ze své noblesy neslevila, a jemným náznakem políbil hřbet její ruky.

„Jsem Vladimír Zvonař, skladatel, a známe se z divadla, tedy, znávali jsme se…“ Pohlédla na něj. Nic. Nepoznala ho. V tu chvíli si připadal jako tehdy. Nedůležitý muž, jakých mohla mít desítky. Muž se špatně zapnutým knoflíkem.

„Nesmírně mne těší, že v této budově nacházím spřízněné, umělecky založené klienty. Časem secvičíme nějaké představení.

Byl byste, Vladimíre, tak laskav, a vzal klec s Lorinkou? Opatrně, prosím, o-pa-tr-ně! Děkuji, příteli.“

V jedné ruce nesl kufr, ve druhé klícku. Neměl srdce říci nové obyvatelce, že veškerá zvířata jsou v Jelence zakázána.

Ředitelka Domova jim přicházela vstříc.


72 názorů

Gora
01. 06. 2018
Dát tip

Dík, jsem takový obojživelník, koukni na moji báseň Rozsvíceno - nejlépe zde hodnocená, a také minipovídka Zídka u dvora...tak nevím, co psát, a to píšu teprve dva roky a půl:-)


Jeff Logos
01. 06. 2018
Dát tip

Opět hezká kresba postav i lidských osudů. Jak mohl někdo napsat, že psaní veršů ti jde lépe než povídky? :-)))


CHT
17. 03. 2018
Dát tip

...... co jsem to vlastně připíchnul? Dobeše a jeho sebevědomí?

Přečti si román Básník od Reinera (moji recenzi už nenajdeš) anebo snad bixley...


Gora
17. 03. 2018
Dát tip

CHT - díky, potěšilo...co udělal Blatný svého času?

Poslechnu si odkaz, díky...


CHT
17. 03. 2018
Dát tip

To je dobrý. Možná to má málo společného s Etudou, zato taky něco se Světlonošem. Nevím, proč bych měl brát  DD jako konec, pokud si jej mohu zaplatit. Spíš ale ve svém případě budu muset udělat něco, jako svého času Blatný. Jen si přeji, aby DD byl spíš kanadský než britský....

https://www.youtube.com/watch?v=rClDusz7CG4


kvaj
09. 03. 2018
Dát tip

Dobře, Irenko.


Gora
09. 03. 2018
Dát tip

kvaji, díky, on je rozdíl kráčet jako budovatelka desáté pětiletky a jako dlouhonohá dáma, která je jista sama sebou, a tím bych diskusi o druzích chůze zakončila:-)))


kvaj
09. 03. 2018
Dát tip

Kdysi jsme s kolegou v práci víckrát pozorovali jednu ženu, jak si to dlouhými kroky v sukni rázovala po továrním dvoře. Vypadalo to hodně divně. Když stála na místě, působila jako dáma, ale v chůzi rozhodně ne. 


Gora
07. 03. 2018
Dát tip

bixley, díky moc...


bixley
07. 03. 2018
Dát tip

Nemám k tomu co dodat. Vždy je krásné potkat znovu někoho, koho jsme milovali, byť jen platonicky. Hezky podáno.


Gora
06. 03. 2018
Dát tip

Lakrov, dobrá, uvozovky odstraním, snad čtenář pochopí, že nebyli opravdovými milenci, i bez nich...

Děkuju moc za komentář, jsi vnímavý, tohle vše jsem tam chtěla vměstnat, snad se tedy podařilo, a bez určité vysvětlující pasáže by to v rozmezí těch roků asi nešlo...díky!


Lakrov
06. 03. 2018
Dát tip

 Úvodní poeticko-nostalgická pasaž je právě tak dlouhá, aby ještě nezačala  nudit, dál pak ovšem povídka prochází krásnými změnami nálad  -- od téměř komické v závěru epizody se špatně zapnutým kabátem  až k onomu "rozeznívání akordů souvislostí" té závěrečné štace,  z níž najednou ten komický křivopláštník vychází jako nechtěný vítěz.  Tip.

 P.S. ty uvozovky mu nesluší, napadá mě při odhlédnutí k názvu a jménu autora.  


Gora
28. 02. 2018
Dát tip

Oldjerry, děkuju...snad...


Oldjerry
28. 02. 2018
Dát tip

Nechce se mi rozebírat , ani nic vyzdvihovat.  Je to krátké svědectví o tom, že rozumíš životu.


Gora
26. 02. 2018
Dát tip

avi


Gora
24. 02. 2018
Dát tip

Já ti ty kroky snad budu muset někdy předvést...rozesmál jsi mne na dobrou noc:-)))


kvaj
24. 02. 2018
Dát tip

Dlouhé kroky musí být v zásadě rychlé. Dovedeš si představit, že někdo dělá pomalu dlouhé kroky? To by chodil jako čáp.


Gora
24. 02. 2018
Dát tip

To ne, krátké krůčky dělají ženy, které si "vynucují" ochranu mužů, ale sebevědomá žena dělá dlouhé kroky, nikde nepíšu, že rychlé, ale jen dlouhé...a taky jsem něcop podobného kdysi dávno četla v jednom románu, myslím ve Třech kamarádech, a utkvělo mi...


kvaj
24. 02. 2018
Dát tip

Dlouhý krok značí silnou osobnost? Pro mě symbolizuje spíš jakýsi spěch a dáma spěchat nepotřebuje. :-)


Gora
24. 02. 2018
Dát tip

kvaji, děkuju, že jsi četl a napsal postřehy. Tohle jsem psala vysloveně na Valentinskou soutěž na PP, a hledala nějaké decentní téma. Ještě k dlouhému kroku - měl vyjádřit silnou osobnost krásné a úspěšné ženy. Možná by žena - čtenářka - lépe porozuměla:-) A on neměl dost sebevědomí...díky.


kvaj
24. 02. 2018
Dát tip

Když jsem si přečetl první dvě věty, hrklo ve mně, neboť jsem si, kdoví proč, vzpomněl na Nezvalovu báseň Podivuhodný kouzelník. Znáš to: Zelený stůl podpíral ruce staré vládě / patnáct tisíc revolucionářů stálo na barikádě... Tu jsem s kamarádem recitoval na vojně. Ne že by mě to nějak zvlášť těšilo, ale bylo to lepší než blbnout na buzeráku. Při učení básně jsme se hecovali a chechtali se u toho, a pak jsme měli strach, že se rozchlámeme při veřejné produkci.

Ale k tvé povídce. Kdosi tu psal, že je to črta, avšak črta je nefabulovaný útvar. Tvoje dílo má jistě určité rysy črty, ale je to povídka. Napsaná je půvabně, nicméně téma setkání po letech s dávnou láskou (v tomto případě víceméně platonickou) bylo už mnohokrát zpracováno, a tak se tážu sám sebe, čím je tvé podání tématu zvláštní? Obdivem nenápadného, nedůležitého muže se špatně zapnutým knoflíkem k dáme, herecké hvězdě krajského divadla? To také nebude ono. Tvoje povídka má však, ostatně jeko vždy, svou zvláštní atmosféru, takovou člověčí, a tím je silná. Dokážeš udělat i z banálního námětu záležitost.

Jedna připomínka - dáma s dlouhým krokem? Ten není pro dámu zrovna typický. Když si představím ženu rázující dlouhým krokem ulicí, nekoresponduje mi to s dámou v elegantním plášti s kožešinou.


Gora
20. 02. 2018
Dát tip

Davide, dík. Bylo mi potěšením, že jsem potěšila nečtenáře Valentýnek:-)


DavidPetrik
20. 02. 2018
Dát tip

Tahle povidka je crtou. Velentynsky namet ve me vyvolaval obavy z banality. Ale autor je vyvratil svym zpusobem vypraveni. Ten je osobity. Hlavne stridmosti jazyka. Posledni cast textu je nejsilnejsi. Oslovil me kondenzovany popis "muze se spatne zapnutym knoflikem". Tim je receno vse.


Gora
20. 02. 2018
Dát tip

Díky, že jsi i tak přečetl - psáno trochu horkou jehlou do PP soutěže. No, ano, vzrůšo jako v pět ráno v baru tu nemám, ale co už:-)


Stargazer
20. 02. 2018
Dát tip

Po "Etudě vzteklého psa" za mě teda trochu krok o level níž.

Ale těžko se mi z pozice apatického chlapa hodnotí valentýnsko-romantická povídka z domova důchodců :-) Forma textu samozřejmě u Tebe bez výhrad.     


Gora
20. 02. 2018
Dát tip

Vigan, děkuji, moc jsi mne potěšila.


Gora
19. 02. 2018
Dát tip

Karle, díky:-)


K3
19. 02. 2018
Dát tip

Milý příběl. Každý den ke kávě a máš to i se zákuskem. Příjemná nálada. T.


Gora
16. 02. 2018
Dát tip

Jani, díky ti:-)


vesuvanka
16. 02. 2018
Dát tip

Irčo, jako vždy, pěkně napsaný příběh ze života :-))) TIP


Gora
16. 02. 2018
Dát tip

Lilie - díky, je to "valentýnka"


Lilie
16. 02. 2018
Dát tip

Tak jemné až dojemné ... TipipiT


Gora
16. 02. 2018
Dát tip

Um, díky za komentář a přízeň


Umbratica
16. 02. 2018
Dát tip

O setkání milenců po asi padesáti letech jsem kdysi viděla krásný gruzínský film Štěpy.  Možná je ale lepší,když k takovým setkáním ani nedochází. Často je lepší zachovat si třeba až do smrti jisté iluze . Tip.


Gora
16. 02. 2018
Dát tip

Ozzi, tos pěkně vyjádřil...je to tak, v Římě jsem již byla, tak teď už jen.....


Ozzozorba
16. 02. 2018
Dát tip
Všechny cesty vedou do Říma nebo do domova důchodců.

Gora
15. 02. 2018
Dát tip

Inko, děkuju...je to možná sladší než obvykle, ale když byl ten Valentýn:-)


Štírka
15. 02. 2018
Dát tip

Irčo, děkuji za další, citlivě a s vůní zvláštní poezie napsaný příběh. Je to, jak víš,můj šálek kávy :-)  A otevřené konce jsou ty nejlepší...


Gora
15. 02. 2018
Dát tip

agáto, taky jsem /tebou/ mile překvapena...byl zde někdo, kdo mne upozornil a já asi pět vět poopravila...díky tobě i všem:-)


agáta5
15. 02. 2018
Dát tip

hm... mile překvapená ... až na ten důchoďák :)) ale to tak nějak už k tobě patří


Gora
15. 02. 2018
Dát tip

blackie, děkuju:-))


tvé krásné ze života.........*/***


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Evži, stará láska nerezaví...žili spolu až do smrti /snad:-)/ a tobě díky


A jak to bylo dál?     :-) /T


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Tak dík, Zajíci:-)


Myslel jsem to tak, že se to povedlo (ta povídka).


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Čudlí, díky:-), dnes je Valentýn, tak jednou něco milého:-)


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Zajíci - jaks to myslel s tím počínáním?? a dík...


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Dodolo, otazník beru jako dobré východisko svých příběhů - zvláště tehdy, když znám realitu:-) a díky


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Jo - možná ho chtěla poznávat...ale první večer hned nechtěla zvát k sobě...a on se podceňoval, tak se na to vybodnul...ale dostal ještě jednu šanci, i když v DD:-)


Čudla
14. 02. 2018
Dát tip

Takové milé. /*


Úspěšné počínání :-)


Dodola
14. 02. 2018
Dát tip

Otazníky, samé otazníky! Ale proč ne, otevřené konce nechávají čtenáři víc prostoru... tak si ale říkám,že očekávat od dámy noční pozvání domů, to nebyl nejchytřejší tah... mladík asi nebyl zrovna ze staré školy :-( 


Josephina
14. 02. 2018
Dát tip
Ona jo milovala, žejo? Nezapomněla jeho jméno ...

Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Leraku, díky, možná bude delší příběh...musela bych žít do sta let, abych vše stihla:-))


Lerak12
14. 02. 2018
Dát tip

Valentýnsky vystavěný příběh o dotecích času a míjení. Myslím, že to má i potenciál pro větší plochu (případně.) V ději zůstává jen jedna jistota o jejich budoucnosti. A to je "možná!" Život vane všemi směry.

Je to přjemné čtení a v intencích Tvé vrozené empatie a smyslu rozvést zdánlivou banalitu v lidsky nádherný příběh. Jen s trochou nadsázky bych se vyznal, že jsem se do Valentýnky zamiloval.

 


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Luboši, jsem moc ráda, že tě příběh zaujal...díky za komentář


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

gabi, díky - měla bys tam s kým hrát stolní hry a tak:-)), dík


Kočkodan
14. 02. 2018
Dát tip
Irco, i pres prítomnost Lorinky není tvoje povídka ptákovina. (úsmev)

Diana
14. 02. 2018
Dát tip

Velmi přesvědčivé a strhující!  Dobře napsáno! *****


pekná predstava...aj ja tak raz stretnem niekoho v domove dôchodcov...len ešte neviem koho (by som chcela) :)*


8hanka
14. 02. 2018
Dát tip

hej, poznám, stihla som "prelistovat",  teším sa na ne, sú knihy, ktoré sa oplatí čítať viackrát...


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Děkuju moc:-), i když je možná znáš:-))


8hanka
14. 02. 2018
Dát tip

tak...Aslan a iné poviedky už mám, ďakujem za tip, teším sa na večerné čítanie, aj keď len z PC...


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

zvedavec - myslím, že i starší lidé mohou dojít pocitu štěstí...nerada používám slovo láska:-)


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

Hani, v minulých dnech jsem vydala sbírku Aslan a jiné povídky - ale je to E-kniha, je v mnoha nakladatelstvích, dá se koupit a stáhnout:-)/např.Kosmas - nebo E.knihy jedou..../ a děkuju za moc milý komentář


zvedavec
14. 02. 2018
Dát tip

vidím, že mu držíš palce a máš s ním svoje zámery ;) tiež držím palce,

len asi mám predsudky a myslím si, že taký ten postoj, že svet musí ležať pri jej nohách ju len tak neopustí, obzvlášť, ak niekto (myslím na Vladimíra) na tú hru pristúpi

ale možno to bude celkom inak


8hanka
14. 02. 2018
Dát tip

Ty to proste vieš...príbehy zo života, citové sklamania, neistota, smútok, nádej...to všetko podávaš  tak akurát a tak to má najväčšiu silu...knihu Tvojich príbehov, keby vyšla,  by som určite mala na nočnom stolíku...

pri predstave Ofélie som si spomenula na dávnu pesničku J. Laufra -

napůl dítě napůl mladá žena  odvede mě do ráje anděl v bílé říze na kolena  moje milá je


Gora
14. 02. 2018
Dát tip

zvedavec - proč myslíš, třeba bude ráda, že tam má někoho "blízkého", a dají se dohromady...díky:-)


zvedavec
14. 02. 2018
Dát tip

stretli sa opäť

no priveľa nádeje na šťastie s touto ženou Vladimírovi nedávam


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru