Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+16 neviditelných
Parking
datum / id17.02.2018 / 485490Vytisknout |
autorVigan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno916x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

repas

Parking

 

Usnula jsem během jízdy. Probudilo mě až manželovo krucinál, když mu nedalo přednost auto z vedlejší silnice. Smyknul s autem, klepla jsem spánkem o boční okénko.

„Blbec,“ zanadával a vjel do areálu podniku. Městský ruch a šum mě dnes nijak zvlášť neuchvacoval, třebas sem jezdím ráda a miluji toto město, moji malou Paříž, Olomouc. Muž zastavil, vytáhl ruční brzdu. Byla jsem unavená, rozdrncaná z cesty, rozervaná násilným přetržením svazku krásného přátelství. Za všechno může ta moje zatracená pýcha. Ta hrdost sytě podbarvená steskem a patetickým pohledem na zbožnost, když jsme míjeli cestou kostel Panny Marie Sněžné, kudy jsem podloubím procházela každý den v dobách mých studentských let.

„Půjdeš se mnou?“ zeptal se muž. Otevřel kufr a vytahoval počítač. Dcera zavařila computer, ustavičným hledáním svých idolů pro teenagery, porouchaný vezli jsme jej na servis.

„Počkám tady,“ řekla jsem. Vylezla jsem z vozu a protahovala se. Rukama jsem chytala oblohu a rozhlížela se kolem. „Počkám tady, jen běž a nedej se, je to reklamace, žádný servis. Žádné prachy, rozumíš.“

Manžel je měkkota, ale dnes jsem neměla chuť se s nikým dohadovat. Koneckonců, musí se to naučit, nejsem žádná jeho tisková mluvčí a ani sveřepá argumenty obdařená abatyše s kamarádem andělem strážným, který furt čumí kdesi do země. A neví, neví, chudák, co má říci. To ten můj, strážníček, maká na sto dvacet procent a sakruje, že nadřízení mu přesčasy neproplácí. To je mně fuk, já jsem si ho za hlídače nevybrala, já mu peníze nedám. Ani floka! Nejsem žádná charita. Popostrkuji svoji drahou polovičku směrem k recepci.

„Nenech se,“ opřela jsem se o auto a nasadila sluneční brýle. Kdybych uměla kouřit, jako ve filmu, zapálím si cigaretu. Neumím, tak civím a špičkou boty dlabu teplý štěrk. Horký den připaluje můj dekolt, navíc, ve městě vždy teplý vzduch uzavřeně více vibruje, potácí se mezi domy, auty a ukvapenými a spěchajícími lidmi. Obouvá se do dýmu aut, prachu, nadávek a troubení, rychlého nasazení všedního městského dne.

Ježiš, je mně horko a nemám co vysvléct. Vlezu si do auta. Vezmu si mobil a píšu sestře, že dnes určitě přijdu na grilovačku, a ať proboha nezapomene svůj extra bazén za dvě stě třicet dva tisíc upachtěných korun českých obestavit betonovou zdí, protože minule, při oslavě narozenin, si maličký syn od sestřenice myslel, že natažený kryt bazénu je modrý led, a chtěl se sklouznout. V poslední chvíli ho, po krk ponořeného ve vodě, vytáhla naše stará babička čaganem.

„Na, synku, toťkaj sa chytni čaganu. A pomóóóć!!!!!“ řvala zplna hrdla do hlučné diskotéky u sestřičky na dvorku. Synka tak zachránila a stala se nekorunovanou královnou večera. Dostala buřta a pohárek vína.

„Neboj sa, Krasomilko, a doval vaše víno,“ odepsala má drahá sestra.

„Jasně, dokulím ho, dokulím sa,“ opřela jsem hlavu o opěrku a pár okamžiků vzpomínala na svoji drahou přítelkyni, které jsem strhla ruku, když řekla, buď chvíli tichá. Jsem vztekloun a řvoun, neumím být jako rybník, bez peřejí. Nikdo mě to nenaučil. Zkusím nagooglovat, zdali někdo pořádá semináře-oslava ticha a objetí. Zaplatím si na celý rok. A budu studovat s vervou a přemluvím Ondru, to je taky takový trouba ukrákaný. Někdy spolu na mé zahradě kopeme si s míčem, má přes padesát.

„Ty to nakopáváš jako tele, to mosíš tak,“ a nakopává a hlavičkuje. Trenér místních fotbalistů. Profík.

„Nesmíš moc do výšky, jelito, jemně, ťukaj, ťukaj,“ a udělá tak šedesát hlaviček a sto kopů, i přes pupek.

„Nejde mi to,“ rezignuju.

„Protože si rapl a vzteklá,“ a kope a ukazuje. A točí se kolem mých meruněk a po basketbalovém hřišťátku dětí. Rozvedený padesátník, protože jeho žena nepochopila jeho hravost. Chtěla zabezpečení, ne kopky kopky do balónu. Poskakuje Ondra, jako postřelený zajíc.

Parkoviště je jako pánev od Zanussi. Říkají v reklamě, opeče, ale nepřipálí. Nevěřím a čumím v autě.

V okamžiku jsem cítila něčí pohled. Zprava. Ohlédla jsem se. Stál tam chlápek, opřený o plot areálu nadnárodního podniku, no, nestál, seděl na kole a ramenem hladil mříže extra podniku, super firmy, v ruce plechovku piva, nepoznala jsem značku. Vousy, rezavé, zašmodrchané jako koudel, co měl dřív můj otec coby instalatér na vodovodní trubky. Popojížděl na bicyklu podél plotu a pozoroval mě. Vypustila jsem z úst pohrdavé pf, fuj, ten je škaredý. Smradlavé hadry, kolo poskládané ze součástek nasbíraných po okolí, ať jde pryč, celkově odporný zjev. A na řídítkách mu plandaly síťovky.

Zahulákal na mě skrze mříže.

„No, slečno, co… co… co píšete… román?“ a chechtal se, jako bezdomovec. Upíjel pivo a smál se mně. On… on se mně směje… drzé!!!

„Běžte jinam, nechejte mě laskavě v klidu a chlastejte si ten váš doping, jasný,“ křikla jsem na zoufalce.

„He, he, he, he…“ smál se Krakonoš jako po nepodařené odvykací kůře. „Hele, naproti mám bourák, ten na těch cihlách, něco vám vokážu, chcete?“ srkal ten neumytý cyklista pivo. „Hele, hele… támhle pod tím smrčkem,“ ukazoval pazourou naproti, přes ulici, na jiné parkoviště. Nahlédla jsem, ostentativně se stáhla zpět, budu se dívat na vrak, ze svého Superbu, na pitomce, já? Na bezdomovce, s pikslou v ruce. Já tedy ne!

„Nesnáším bezdomovce, běžte někam, dejte mně pokoj, nemám na vás náladu,“ ale okénko jsem nezatáhla.

„Vy jste nafoukaná panička. Já vím, že chcete vidět můj bourák, no vím, že chcete, chcete, hehehe,“ smál se mně přímo do obličeje. Jak to ví, dotěra, že mě to láká, podívat se na jeho odstavené auto na cihlách. Mnula jsem si spánky, tak vylezu, mrknu, odejdu, muž přijde až za chvíli.

„No vidíte, pani… i když jste pěkně nafoukaná, tak je ve vás něco dobrého… a neměla byste několik peněz na gulášek?“ ptal se mě. Seskočil z kola a natahoval pracku skrze mříže.

„Jděte někam. Chcete mně ukázat váš vigvam… a nedám vám nic… si myslíte, že si lapnu na toaletu… a je pětikoruna… Dřu jak mourovatá. Bezdomovcem jste se stal vlastní vinou, neotravujte…“ obešla jsem areál, podél plotu šourala se k mému bezdomovci.

„Já za to nemoh, to stará,“ oponoval.

„Obvyklá výmluva mužů, to je váš problém, nic vám nedám, na chlast máte… jo… to je… co… nic,“ zůstala jsem neoblomná.

Tlačil mě ke svému supermodelu, sedl dovnitř, a ať si přisednu jako spolujezdec. Jsem lačná dobrodružství, dopadla jsem do usmoleného sedadla. Všude smrad, kopa plechovek od piva, uražená šajdrpáka, pedály měl jen dva, asi nějaká inovace na automobilovém trhu. Bílé mé tričko se už začernilo.

„Hele,pani, ukážu vám křesadlo, moc bych si přál…vy byste byla jako votýpka, úplně suchá, vás rozdmýchnu, ech,“ a počal rozepínat poklopec. Vypískla jsem, nemusím vidět všechno, vyskákla z kraksny a utíkala ke svému nezamčenému autu. A viděla, jak jiný krasavec, s krapet delšími vlasy, vynáší cennosti z mého Superbu, notebook, kabelu, peneženku s tisíci, mobil, a utíká k parku. Ohlédnu se za mým bezdomovcem, a ten mílovými kroky také k parku. Jdu k jeho kolu, otevírám brašnu, v ní kniha Otokara Březiny, sbírka Tajemné dálky, gaunere, ukradnu ti to, strčila jsem ji za halenku. No, to je mi poeta, zlodějíček! Vracel se manžel, smála jsem se s básněmi za ňadry. Hlavně, jestli vyřídil všechno správně, můj muž. Nakonec si ty lokty přeci jen vyostří.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.03.2018 15:00:32dát kritice tipVigan

K3, Lakrov..díky oběma...-)

09.03.2018 08:10:45dát kritice tipK3

Není to žádný velký příběh, ale zato příjemně barvité vyprávění, to je tvá silná stránka, je moc fajn. T.

08.03.2018 16:47:59dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Na můj vkus je tahle povídka poskládaná s příliš mnoha dílčích přiběhů,  takže ačkoli už od půlky tuším, kdo je autorem a oceňuji onen až absurdní  a autorsky-sebekritický závěr, celkově mám ze čtení dojem jakési roztápanosti.  Na mě to k tomu konci prostě postupuje příliš velkými oklikami, což ovšem  může jiným čtenářům naopak vyhovovat.  

08.03.2018 13:38:30dát kritice tipVigan

Díky, bixley..:-)

07.03.2018 09:57:16dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Život tropí hlouposti...:-)

06.03.2018 10:06:50dát kritice tipVigan

tady jde hlavně o poezii všedního dne!

:-)

05.03.2018 17:23:06dát kritice tipCHT

bezďákovo péro....

když ten chlapík nemá jakože nic, zdá se, že serotonin mu nechybí. Je to správné péro!

 

04.03.2018 09:52:13dát kritice tipVigan

atkij, díky..lidé se smějí daleko větším blbostem, navíc tohle není tak tragické, horší, když se ztratí čest nebo mládí, áj...-(

04.03.2018 09:50:18dát kritice tipVigan

Ale jo, díky..:-)

02.03.2018 18:20:56dát kritice tipatkij
redaktor poezie
Super, jen se divim,ze se na konci smala...prece jen par tisic, mobil ...
02.03.2018 10:12:05dát kritice tipPróza_měsíce

Ano...pokud Vigan souhlasí...

02.03.2018 07:10:33dát kritice tipCHT

nominace? Nominace.

20.02.2018 20:57:42dát kritice tipStargazer

Stylisticky, řemeslně velmi dobře napsáno. Jen ta pointa je pro mě trochu přitažená za vlasy. Za mě tady forma trochu přebíjí obsah.  

18.02.2018 10:19:39dát kritice tipVigan

Evži, děkuju..

Dík, Agát, no s tím se normálně rozdělává oheň, víš..))

Silene, jsi druhý Tajemný hrad v Karpatech..) (hefká pífeň)

18.02.2018 08:23:16dát kritice tipagáta5

prej křesadlo :)))

17.02.2018 22:14:12dát kritice tipSilene

Ani této boty jsem si nevšimla, odpusť. Mám u toho kradeného notebooku vymlácený control, tak tropím samé faux-pasy.

https://www.youtube.com/watch?v=8cO963eTDLM

Druhý pokus :).

Nejde o souznění v otázce kvality díla (!), nýbrž ten trefně popsaný stav mentální kondice ve vedru:).

17.02.2018 20:05:42dát kritice tipEvženie Brambůrková

Ráda si přečtu něco veselého. Zasmála jsem se. Díky. :-))) /T

17.02.2018 19:30:00dát kritice tipVigan

Lerak, děkuju. JO, rozbečat je jednodušší..)

Silene, tobě také, tož na toho Válečka se teda podivám, když mě hodíš ten správný odkaz, vidím tam sebe a nerada se na sebe dívám, fobie nebo co...)

JInak oblíbená píseň mého muže "Já na tom dělám" a že to může, ač nepěvec zpívat furt..))

17.02.2018 15:40:42dát kritice tipLerak12

Osvěžující dílko. Zaujala mi tvoje propojenost pragmatického chování a liduprosté mluvy, s kásnou, místy až poetickou obrazností. Hezky jsem se pobavil. Já to tady říkám pořád. Humor je (taky velké) umění a není ho ani tady nikdy dost!

17.02.2018 15:14:36dát kritice tipSilene

Sobě vlastní. Mi to vypadlo. A to máme s bídou nulu. (Vevnitř o pár víc, jistě, jistě.)

Pobavila jsem se náramně, ale že bych si potřebovala vehementně připomínat vlastní blbost, to se mi jeví dooost masochistické:). Nevím, nevím, kolikrát si ji ještě přečtu :)))).

(Ty čti bezva zábava.)

17.02.2018 15:10:47dát kritice tipSilene

Živě si pamatuji vyprávění o tom, kterak Marka Ebena s touhle písničkou, když začínali, 

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=485490&cr=all

zkoušeli vypískat, ale on si ji prý s tvrdohlavostí, přesvědčeností a noblesou vlastní dohrál až do konce. Nehledě na následky.

Jo, ta vedra.

17.02.2018 13:38:12dát kritice tipVigan

Ještě k těm loktům. Ono, přes dvacet let se pohybovat v podnikatelské sféře, to už nějaké "následky" má. Pro něj, jako kultivovaného a čestného člověka dnes a denně narážet na aroganci a dravost, bylo dost obtížné. A dodnes je. Hubu jsem měla vždycky já..:-) Ale teď se to nějak prohodilo, jak jsem si dřív nedokázala představit, že bych bydlela někde na samotě (jako on bydlel na hájence) bez lidí, teď bych tam šla a celkově jsem se tak nějak stáhla do sebe. To je asi ten fenomén manželství nebo co..)) Prohozené chování atd.

17.02.2018 13:16:13dát kritice tipVigan

A to zas já na něj ne, čagan, mám na něj jiné zbraně..:-))

17.02.2018 13:11:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Je dobré mít po ruce nějaký čagan:-), mně by se moc hodil!

17.02.2018 13:07:47dát kritice tipVigan

Díky, lidi...-)

Goro, vyostřil, už je drzé i na mě..))

17.02.2018 12:58:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Manžel jistě pochválil... Březina je Březina:-)))))) - nebo vyostřil lokty:-(

17.02.2018 12:38:17dát kritice tiprevírník

Krásné povídání celou dobu. Ale ta pointa, ta tedy je!

17.02.2018 12:02:36dát kritice tipgabi tá istá

a toto je dobreeee, som si pochutnala po sobotňajšom obede :)*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.