Komu lžu?

Ano, andělé chodí občas mezi lidi. Dostali pověření, tak jdou. Mně povídá: "Dneska se ještě nic neděje, ale od zítřka uvidíš vždycky a všude světlo. Takže si pamatuj, když to bude světlo červené, tak zbývá někdo, komu lžeš, jakmile se změní na zelené, není na světě nikdo, komu bys lhal. Asi chápeš, která barva ti zaručí nanebevzetí."  A byl pryč.

Víte, to mě na andělech vždycky sra... mrzelo, že jsou tak věcní a nikdy se nezdrží ani o vteřinu déle. Z lidí jim v tomto mohou konkurovat snad jedině psychoterapeuti.
 
Ale světlo druhý den opravdu svítilo. Červené. Nepřekvapilo mě to, lhal jsem mnoha lidem. Manželce, synovi, nejlepšímu kamarádovi, šéfovi, chlapci od Hare Krišna, i tomu bezdomovci, co po mně chtěl, abych udělal dobrý skutek. Jsou takových stovky, kterým jsem lhal a lžu.

Chci do nebe. Začal jsem říkat pravdu. Jako když si obujete tretry s hřebíky dovnitř. Strašlivé nepohodlí, vykolejení. Ačkoliv podle Boha Stvořitele bychom se měli v pravdě cítit jako doma. Takže jsme opravdu tolik uhnuli? Chci do nebe. Přestal jsem lhát. Podle mého říkám už všem pravdu. Světlo však stále svítí červeně. Komu do prdele stále ještě lžu, komu ještě pořád lžu...?