Tu 5. dimenzi už přidávají úplně do všeho

"Tu 5.dimenzi už přidávají úplně do všeho", povzdechl jsem si jen tak pro sebe, ale dostatečně nahlas, aby to vzbudilo zájem jedné ze spolucestujících. "Že?", opáčila, "Taky jsem si toho už všimla...", pokývala hlavou, "Kdejaká hloupost, která nemá hodnotu ani půl kreditu, se hned prodává za deset, když to má v sobě ten déé-5 efekt!" protáhla opovržlivě. "Jako kdyby bylo něco tak úžasného na mýdle, které vidíte ze všech stran najednou! Akorát to podle mě kazí oči!" Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou: "Toho se bát nemusíte - oči to nekazí, i když z toho občas bolí, ale v tom ostatním vám musím dát zapravdu... Jakmile něco dnes nemá pátou dimenzi, jako kdyby to bylo méněcenné." Paní horlivě přitakávala: "A přitom už se prý chystají výrobci na šestku a slyšela jsem, že v laboratořích testují dokonce osmičku!" Přikývnul jsem: "Ano, také jsem o tom slyšel. A pomalu se blíží k jedenácté... Výš už to možná nepůjde - v jedenácté podle některých teoretiků sídlí Bůh..."  "Ale tomu byste přeci nevěřil... To jsou jen takové kvantové povídačky...", mávla paní rukou... Na hlavě měla na rozdíl od ostatních genderově nejasných tvorů v transportní kabině celkem konzervativní hučku s poctivými 4D rohy, které se při pohledech z různých stran prodlužovaly a zkracovaly. Chvílemi tak vypadala jako čertí mladice a jindy zase jako stará čertice. Na krku měla zánovní generátor unijazyka, který vše, co říkala, převáděl na znaky z K9 sady. Zářil jako duhový drahokam. Ostatní "víceženy", tedy ty, u kterých si byl člověk jistý výraznější výchylkou ručičky sexuální identity směrem k té ženské, měly módní doplňky s 5D efektem téměř všude možně na oděvu, jako šperky přímo na těle a některé dokonce i 5D tetování na všech možných místech, kde jim vykukovala holá kůže nebo sliznice. Některé měly dokonce 5D piercingová závažíčka ve tvaru srdíčka na pyscích. Tedy - těch stydkých. Malé černé byly pořád v módě, ale nikdy nekončily níž než těsně nad řitním otvorem, ze kterého vždy trčel stylisticky zpracovaný ozdobný ocásek, který se sám vrtěl podle míry přitažlivosti k tomu, s kým zrovna konverzovaly nebo se na něj i jen dívaly. Svět se měnil sice pomalu, ale jistě a věci, které za svého mládí považoval za velmi odvážné, by dnes nestály za řeč. Díky všudypřítomným antibiotickým nanobotům, vdechovaným všemi cestujícími v prostorách nástupních zón i přepravních kapslí, a léčícím během pár minut nejen všechny venerické, ale prakticky jakékoliv nakažlivé choroby a jako bonus bránících nechtěným těhotenstvím, bylo možné se oddávat fyzickým radovánkám prakticky s kýmkoliv, kdo měl zájem. Stačilo poslat nabídku přes kom a pak se společně odebrat do dvou, tří nebo čtyřmístné kapsle a vybrat si pomalejší cestovní tempo, abyste neskončili v cíli zbytečně rychle a nestálo vás to příliš mnoho kreditů. Těch bylo vždycky potřeba udržovat na kontě dost na zábavu a plýtvat s nimi na rychlé cestování byla hrozná škoda. Prostě - na pomalých trasách to žilo jako nikdy předtím a nikdo, kdo nemusel, zbytečně nespěchal. Asexuálové, kteří snad jako jediní, využívali raději rychlejší přepravu mezi sportovišti a jinými zábavnými  zónami, kde si vybíjeli svou energii nebo volili komfortní pojízdná myšlenková kina či herní zóny, neměli pocit, že o něco přicházejí. Vždyť existovalo tolik způsobů, jak žít svůj téměř nekonečný fyzický život, nestárnout a moci se jen těšit na ten ještě lepší - virtuální posmrtný, kdy budete cestovat mezi hvězdami a šířit pozemskou inteligenci a technologie mezi primitivnější tvory tam v dálavách. Někteří tam spěchali tak, že páchali sebevraždy. Nakonec - nechat se vrátit zpátky do života prostřednictvím nově vygenerovaného těla, nebyl žádný problém a ještě jste mohli zvědavým nováčkům vyprávět, kde všude jste ve vesmíru i v jiných dimenzích šířili osvětu o světu...