Křížek

Křížek

Pomož a bude Ti pomoženo,

Odpusť, bude Ti odpuštěno,

To jsem  četla v knize

s křížem zlatým,

to říkal kněz,

v kostelíčku dřevěném.

Já  tomu věřila,

Pomáhala, odpouštěla, milovala,

však krok za krokem,

den  za dnem,

svou víru po kouskách jsem ztratila.

Teď však život od Boha to dar

stal se pro mě břemenem,

kráčím světem z posledních mých sil.

V duši  rozpolcené,

co z poháru lásky tajně upít chtěla,

křičí beznaděj,

a šňůrce svírám křížek,

takový jak na té knize…

zlato studí ,

studí jako led,

proč nestojí teď při mně Bůh

a v duši smutek zbyl?