Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Papundekl
datum / id06.03.2018 / 485895Vytisknout |
autorVigan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno946x
počet tipů13
v oblíbených0x
Papundekl

Oknem prosvítalo z podnikového areálu jen málo světla. Opravdu jen ždibec podzimních slunečních paprsků olízlo nepořádek na dvou dubových stolech, kancelář totiž byla orientována na sever s výhledem na šedivou jídelnu. Oba často vyskočili k oknu, když viděli někoho přes dvůr přecházet. Dnes ale bylo zima a ticho, ticho od půl sedmé od rána. V kanceláři voněla káva a zelený čaj. Podnikové hodiny se špatně seštelovanými ručičkami tikaly si nazlobeně, do rytmu s nervózními tužkami, tancujícími kankán v zakouřených prstech dvou mladých mužů. Do toho jim hodně kecal telefon a klávesnice. Často někdo nakouknul a něco potřeboval. Zařídit objednávku, vytisknout objednávku, potvrdit objednávku, zdrbat chybně zajištěnou či vyplněnou objednávku, popřát k narozeninám a vytisknout objednávku a podepsat. Celý pracovní den, celý pracovní týden, celý pracovní rok vyhledat objednávku, zajistit dovoz zboží, popřát k narozeninám, pochválit košili, přinést okoštovat cukroví ze svatby či křtin. Oba referenti měli na starosti rozdílné objednávky, měli rozdílné telefonní linky. Měli rozdílné vlastnosti, rozdílné koníčky, rozdílný humor, rozdílné objednávky a rozdělovala je papundeklová zeď.

           „Haló,“ drnčel červený telefon, „sháním pana Buštíka,“ zvonivý hlas s akcentem ranního chrapotu sháněl pana Buštíka na objednávky drobného materiálu.

                „Pan Buštík má klapku 526, tady je 525,“ pan Loudil třískl telefonem.

                „Blbec,“ řekl potichu. „Blbec,“ opakoval a zadíval se na papíry, zapíchané do papundeklové stěny před sebou. Někdo zaťukal a zároveň se rozdrnčel modrý telefon za stěnou. Zvedl ho druhý muž:

                 “Haló, tady Buštík, ano, rozumím, ano, vím o tom, jasně, jasně, nashle… hmmm… jojo… taky, taky,“ a položil telefon.

            Znovu někdo zaklepal. Loudil, který seděl blíže ke dveřím, sebou rozčileně trhnul. „Sakra,“ řekl potichu. A olízl si suché rty. „Sakra.“

                „Dále!“ zvolal, aniž odlepil zrak od monitoru. Nic. „Dál, hergot!“ zakřičel. Sekretářka ředitele ve dveřích ještě rozmlouvala s kolemjdoucím projektantem, levým kolenem laškovala směrem do kanceláře dvou zásobovačů a pravým koketně přemlouvala mladého kresliče na oběd. Krátká sukýnka svědomitě doprovázela toto její počínání, projektant se chytil jak sumec na nástražní rybku a poslal vzdušný polibek. Loudil se naklonil přes bočinu papundeklu: “Je tu průvan, hergot!“ Kočka s pohledem laně, jiného vzezření by snad ani sekretářky ředitelů neměly být, vplula do kanceláře jako rozmarná labuť v létě, zakroutila boky, s pozdravem míjela pana Loudila a posadila se panu Buštíkovi na stůl vedle nedopité kávy. Podávala mu nějaký papír a ramenem pohodila za papundekl, který odděloval oba stoly. Loudil se zvedl a odešel na chodbu, neměl rád kočičky. Na chodbě si potichu řekl: „Štětka.“ A zapadl na záchod. Rozepnul poklopec, vzdychnul a řekl znovu: „Štětka.“ Pak se rozesmál. Vymočil se, zapnul gatě, bouchl dveřmi od hajzlíku, umýval si ruce a polohlasně klel: „Kurva jedna ředitelská.“ Znovu se rozesmál a otřel ruce do papírového ručníku.

                Štětka mezitím domlouvala objednávku přímo od pana ředitele. Smála se jako blázen a pokládala ruku s napnutou kůží a pečlivou perfektní francouzskou manikúrou na rameno žoviálního úředníka.

                „Hele, vy jste volové, že vás to baví, z papundeklu zeď jak kráva, hehe, to je jak v Berlíně, jak byla ta zeď,“ ťukla loktem do přepážky, přes niž se pánové sedm roků neviděli.

                „Nechej toho, už se to sype, budu to muset nadstavit, včera jsem lezl pro nějaký šanon, byl až nahoře, a viděl jsem mu temeno, blbec, ale dnes je v pohodě. Včera mi tu hulákal do mobilu celý den, dnes je pohoda,“ Buštík položil ruku sekretářce na koleno. Jemně jej odstrčila, aby se neřeklo, a opět se rozchichotala.

                „Jste volové a žádnou kancelář nedostaneš, nejsou prostory, ředitel se tu byl mrknout, že kancelář je jak kráva, tak pro tři lidi, vy jste tu dva a ještě se nesnášíte a strkáte si tu mezi sebe papundekl, jak to vypadá v takovém podniku, že neumíme komunikovat. Hele, můj muž dělá pro jednu zahraniční firmu, a tam si vidí až do prdele,“ sličná sekretářka seskočila ze stolku, papa a odcházela ven. Ve dveřích se srazila s panem Loudilem. Hezky se na ni usmál a popřál příjemný den. Krásná sekretářka se odkoktala do své kanceláře. Loudil si sedl na točící židli a otevřel seznamku chat, monitor trochu natočil k oknu. Poslouchal, co dělá jeho protihráč, pan Buštík srkal kávu a vytáčel nějaké číslo. A také bystřil sluch, co dělá jeho kolega, zazdísráč, pan Loudil se právě přihlašoval na seznamku a pospíchal, zakroutil rameny a rozepnul si řemen. Zamíchal svůj ranní čaj.

nějaký další den

                Šero pohlcovalo i papíry osvěcované lampou. Špinavá žárovka, zaprášená, hergot, ty zasrané uklízečky, řekl pan Loudil, lupnul vypínačem a chtěl odšroubovat horkou žárovku. Bolestí zaječel, bože to jsem kretén, chvilku počkám, hovno na to vidím a ten blb tu ještě není, rozčileně přecházel po kanceláři a nahlížel za papundekl. No, podíval se na hodiny na zdi, je skoro sedm a ten zazdísráč nikde, odvážil se jít až k Buštíkovu stolu, bordel tu má. Zazvonil telefon, ať si nemyslí, kamarád, že mu to vezmu, to určitě, nasrat na něho, má chodit včas. Sedl si v tichu na své místo, očistil vychladlou žárovku, rozsvítil a nadával. Ticho. Chybělo mu Buštíkovo šustění, telefonování, kýchání a prdění a jeho jediné slovo za den - ahoj, s polknutým j. Vystrčil hlavu dopředu a nahoru jako při krmení husí, jako by hledal právě přistávající papír z Buštíkovy strany, který se k němu omylem zatoulal. Nic. Zapnul písí a v záložkách našel chat, zkontroloval všechny nové vzkazy, vyfouknul vzduch z úst a čekal. Ať někdo aspoň zavolá! Sakra! Dovolenou ten zmetek nemá, to bych věděl, nemocný taky není, jdu se zeptat, řekl si, a co bych se ptal, co je mi po něm, je to hajzl, znovu šel prohlížet Buštíkův stůl, prohlížel si rodinnou fotku, zašeptal, ta štětka, a hodil fotku vztekle zpátky. Prohrabával se v pohozených papírech, listoval v šanonech, Ludvík Buštík, obchodní referent, ts, má tu bordel, kamarád, strašlivý binec, to není možný, trochu srovnal pár archů a posunul je na okraj, posbíral tužky se stolu a všechny je špičkou nahoru naskládal do kastlíku. Usmál se, kvitoval s povděkem svůj počin a obešel papundekl. Do oběda vyřizoval objednávky a nezvedal Buštíkův modrý telefon. Nikdo do kanceláře nevešel, ani ta mizerná sekretářka. V podnikové jídelně k němu přisedl mistr údržby a dva skladníci. Loudil otráveně přežvykoval hovězí na smetaně, nadával na kuchařky a jaký je všude bordel.

                „To je hrozný, s tím Ludvou, co, co říkáš, Tondo,“ dloubnul jeden skladník do druhého a díval se na Loudila.

                „Co je s ním?“ téměř vykřikl Loudil.

                „Měl bouračku ráno, je v nemocnici, docela vážný stav, silnice už namrzlá, dostal smyk,“ srkal horkou polívku skladník. Loudil zbledl, nedojedl oběd a vrátil se do kanceláře. Hlavu dal do dlaní a přemýšlel, co s tím Ludvou je. Přešel k jeho stolu a vše zběsile uklízel, papírovým kapesníkem setřel prach z telefonního sluchátka, sedl na Buštíkovu židli a vytáčel číslo své bývalé ženy, opřel se loktem o stůl, spatřil před sebou papundekl a sevřel pěst, vší silou do něj praštil. Papundekl se nahnul nad jeho stůl. Stoupl si a třísknul do něj ještě jednou, papundekl se poroučel na Buštíkův počítač. V telefonu se ozval ženský hlas:

                „Ano, prosím?!“

             „Ahoj, Betty, tady Marek. Prosím tě, co je s Ludvou? Prý měl nějakou bouračku, co se stalo, je to vážné?“ zajíkal se Loudil. Polykal hlásky, styděl se, že volá, ale chtěl a musel to vědět.

              „Jeéé, ahoj, to jsi ty? Hmmm… ale houby, nic vážného, jen zlomená noha, včera se v hospodě tak ožral, ráno ani nemohl pořádně řídit. Určitě mu vezmou řidičák, to je průser, a já ho nemám, to je teda průser,“ lamentovala Betty. „A jezdím do Brna co chvíli na kontroly. Blbec je to. No, hlavně, že jen ta noha.“

                „Aha,“ vydechnul Marek Loudil. „No, když budeš potřebovat, já tě zavezu, když to půjde,“ koktal.

                „Dobře, to jsi hodný, tak zatím ahoj,“ řekla a položila telefon.

                „Ahoj.“

                Marek Loudil se podíval na vzorný pořádek na Buštíkově stole, zrudnul a začal rychle přehazovat všechno do původního stavu. Když skončil, zapnul si knoflík u košile, zakroužil rameny a šel na údržbu pro kladivo a hřebíky, aby přitloukl zpátky zeď mezi stoly. Po cestě si zpíval, ani ten papundekl neumí ten blbec přitlouct pořádně.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.04.2018 13:52:04dát kritice tipVigan

Tetřev, bixley, děkuju za tip. Lakrove, tobě taktéž..:-)

23.04.2018 13:49:48dát kritice tipVigan

Fruhlingu, velmi považuji si..:-) Díky.

17.04.2018 18:24:40dát kritice tipFruhling
Libi se mi ta vetna struktura Loudilova hejtu. To je cool. Tip.
16.04.2018 16:41:43dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Ústřední námět, tedy ti dva, kteří se nesnášejí a přitom si zárověň  (alespoň jednostranně chybí), ústřední námět se mi líbí.  Ke stylu, jakým je to napsané, mám ale dost výhrad.  Květnatá mluva úvodních vět plných přívlastků  je rušena slovními spojeními jako jsou  ...kecal telefon... nebo ...zdrbat objednávku...  Samotné slovo objednávka se v prvním odstavci vyskytuje dost často,  což je ale předpokládám záměrné.  Vadí mi i ta ukecanost" textu, to zdůrazňování opakování téhož  jen s jiný pořadím slov.  A přiznám, že ta ukecanost mi vadila natolik, že pointa toho příběhu,  objasňující nevraživot těch dvou, mi došla až po druhém přečtení poslední  stránky. Což je ovšem spíš moje chyba.  Omlouvám se za nelichotivý (leč doufám nezaujatý) kometář  a přeju lepší čtenáře.  

16.04.2018 15:07:10dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Líbilo se mi. Ty objednávky na začátku mi taky vadily, asi bych je opakovala trochu jinak.

 

Zařídit, vytisknout, potvrdit, zdrbat chybně zajištěnou či vyplněnou, vytisknout a podepsat. Objednávky, objednávky, objednávky.

13.04.2018 20:41:41dát kritice tipTetřev

Mě to bavilo. Líbí se mi , že se dlouho nedozvím, proč se vlastně nemají rádi - i když možná bych se trochu víc zaměřila i na "zazdísráče" a jeho historii. Když mě začal zajímat, tak to skončilo:-). 

 

08.04.2018 08:52:03dát kritice tipVigan

K3, díky moc. Pěknou neděli. Ahoj!

07.04.2018 21:38:08dát kritice tipK3

Povídka se mi líbila.

06.04.2018 10:01:51dát kritice tipVigan

No přemoudřelé to není, Stargazere..) Dík za koment.

06.04.2018 00:21:07dát kritice tipStargazer

Napsané je to určitě hezky, stylisticky dobře - včetně dialogů. Nevím však proč (asi tento typ povídek cílí na konkrétní, jiný druh čtenáře) mi ta lehká civilnost, až kažodennost v tomto podání prostě nějak nesedí. Ale to je moje chyba, jsem asi jen jinak zaměřený čtenář.

23.03.2018 14:37:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

také dík

avi

23.03.2018 14:36:02dát kritice tipVigan

Jasně..Díky..:-)

23.03.2018 08:34:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vigan, souhlasíš s nominací do soutěže PM?

22.03.2018 14:02:27dát kritice tipCHT

No paráda, holka! To je jízda! Papundeklová, ale co by, vždyť se dá řítit i Hadraplánem!

Je to živé a to samotné mi stačí k nominaci, pokud mám svolení, je to živější než ty referentské životy a to je ta přidaná hodnota. Díky!

14.03.2018 16:53:16dát kritice tipVigan

Děkuji, Danny..

12.03.2018 12:39:53dát kritice tipDanny
pobavilo :) tip
09.03.2018 15:01:35dát kritice tipVigan

objednávek není nikdy dost..že jo. díky moc Niku..:-))

08.03.2018 21:37:51dát kritice tipIQ nick
Nádhera! Pobavilo, potěšilo, rozesmálo a rozesmutnělo. Zkrátka jsem si pošmákla
Objem objednávek mě nijak nezaskočil. b:-)
07.03.2018 07:11:14dát kritice tipVigan

Díky, holky..:-)

06.03.2018 21:00:27dát kritice tipEvženie Brambůrková

Dobře napsané. /T

06.03.2018 15:30:26dát kritice tipgabi tá istá

slovosled už u Vigan neriešim, zvykla som si, patrí k nej * :)

06.03.2018 13:22:08dát kritice tipagáta5

kočárek je dobrej... 

06.03.2018 13:12:30dát kritice tipVigan

Podívám se na mimčo ještě s odstupem času a uvidíme, když tak kočárek vyměníme..:-)

 

06.03.2018 13:01:21dát kritice tipagáta5

no tak to chápu... taky mám svý miminka nejraději :)))) 

jj, do lednice dávám úplně v pohodě klíče od auta...

06.03.2018 12:51:36dát kritice tipVigan

To jsem každopádně. Včera jsem celý večer hledala punčocháče, které jsem si koupila a nutně potřebovala. No našla jsem je dnes, v mrazáku..

Asi budu k sobě značně nekritická, ale jak to čtu znovu a znovu, tak se mi ten odstavec líbí čím dál víc takto...-))))

06.03.2018 12:38:08dát kritice tipagáta5

v tom případě bych zopakovala dvě tři věci, aby to nevypadalo, jako že jsi nepozorná :) pak ten úmysl vyzní líp a tři tečky na konci...

06.03.2018 12:30:34dát kritice tipVigan

Díky, Agát..:-)

Opakováním slova "objednávky", jsem chtěla docílit pocitu, že je ta práce otravná a marná..ale zkusím to přehodnotit..díky za upozornění..

06.03.2018 11:40:34dát kritice tipagáta5

:)  jj, rozdílné objednávky tam máš dvakrát... asi jich bylo fakt hodně :))

občas jsem u tebe zahlédla trošku rozhozený slovosled ...

~~Oba často vyskočili k oknu, když viděli někoho přes dvůr přecházet - bych asi napsala spíš .. když viděli někoho přecházet přes dvůr..

~~seštelovanými ručičkami tikaly si nazlobeně - si tikaly

 

ale jinak jsem si zamlsala... jj, lidi jsou blbí odjakživa :))

 

 

06.03.2018 11:33:33dát kritice tipVigan

Těch objednávek je tam právě tolik, abychom viděli, jak je ta práce namáhavá...-)

Díky Goro, za čtení.

06.03.2018 11:13:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Důvod, proč se nesnášeli, je jasný...dobře vykreslené charakteristiky a dialogy...v prvním odstavci bych ubrala objednávek...je jich moc:-)

papundekl, jak to vypadá v takovém podniku, - asi Pak?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.