Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Velký příběh

13. 03. 2018
6
27
2366
Autor
Stargazer

            K lesu to bylo ještě pěkných pár stovek metrů. Zmrzlý sníh se jim propadal pod nohama. Hodiny na zvonici právě odbíjely poledne. Na to, že byla teprve půlka února, se udělalo nádherně. Svítilo slunce, posbírali doma suché pečivo a vyrazili vykonat něco alespoň trochu záslužného.     

           „Víte, kde je ten krmelec, děcka?“ zeptal se Mirek nenápadně. 

           „Nevíme, ale budeme stopovat zvířata a možná nás tam dovedou.“

           Stop byl skutečně plný les. Ve sněhu tvořily nekonečnou změť cestiček a cest. Rozdělili se a každý následoval jinou stopu. V tom lese Mirek strávil kus svého života, dnes v něm však byl minimálně po deseti letech.

           „Když jsem byl mladej, chodíval jsem sem běhávat,“ nostalgicky vyprávěl Mirek. „V létě, za deště, ve sněhu, pořád. Stovky odedřených hodin. Vidím to, jako by to bylo dneska.“

           „A proč? Aby ses zalíbil mamce?“

           „To ne. Chtěl jsem být nejlepším atletem na světě.“

           Při té větě si uvědomil, že se jím nejenže nestal, ale už se jím také nikdy nestane. Najednou pocítil touhu jít si zase zaběhat do sněhem zapadaného lesa. Běžet tak dlouho, až by se očistil. Zase ucítil sílu porvat se s minutami, kopci, se světem. Znovu by běžel navzdory osudu, zatímco ostatní ani nevstali z postelí. Bezvládně by se doplahočil domů a zase by si mohl sám sebe vážit jako tenkrát, když osamělý v lese hledal cesty životem. Pohled na stoupání před ním ho však vrátil do reality. Dnes už by to nedokázal. Vyběhnout tenhle hrozný kopec? Nemá na to vůli, co by ho dnes mohlo přinutit bez nároku na uznání plivat krev? Zlenivěl. Nejspíš by se zastavil v půli kopce a meditoval. Na víc by se nezmohl.

           „Tati, tady začíná moře,“ křičely děti.

           Cesty zvěře je zavedly až na samotný horizont, kde na les plynule navazovalo pole. V únorovém slunci se zasněžené pole třpytilo a oslňovalo zrak, takže nebylo možné dohlédnout jeho konce a skutečně připomínalo moře. Dnes, po letech, uviděl Mirek na horizontu znovu obrovský, nekonečný stříbrný oceán.

„Já umírám na vrcholu hory,“ položil se výstupem vyčerpaný chlapec zády do sněhu.

Mirek ho chtěl nejprve pokárat, aby „rychle vstal nebo bude nemocný“, ale stihl tu větu polknout a nechal chlapce rozjímat. Ten okamžik byl nenahraditelný, i kdyby měl být vykoupen nemocí. 

„Máš pravdu, člověk by měl zemřít na vrcholu,“ položil se Mirek také do sněhu mezi obě děti.

Během cesty po hřebeni se mu vybavilo ještě něco. V místě, kde kraj lesa protíná třešňová alej, vykouřil kdysi svoji první a také poslední krabičku startek. Jak byl proboha tenkrát rozervaný! Opil se a z nejhlubší deprese se snažil vydolovat své první literární pokusy, které samozřejmě nestály za nic. Dnes jsou na stejném místě jeho děti nadšené ze stáda srnek na horizontu, ze skupinky zajíců, kteří před nimi vyděšeně odskákali do houští, nebo veverky přeskakující po zasněžených větvích ze stromu na strom. Mirkovi byla sice zvířata úplně lhostejná, ale děti propukaly v nadšení.

„Viděli jsme už tolik zvířat, už nám chybí jen medvěd a jelen. Tady ty stopy vypadají, že by to mohlo být medvídě. To je krásný výlet! Budu to muset povyprávět paní učitelce. Nebo ne, napíšu o tom vypravování. Bude se to jmenovat: Příběh naší rodiny,“ rozhodla se malá dcerka.

V mládí se Mirek pokoušel psát. Jeho povídky však byly běžnému čtenáři příliš vzdálené. Nikdy nedokázal najít ideální rovnováhu mezi subjektivní symbolikou a v ní ukrytými sděleními. Nenašel pro povídky nakladatele, a tak všechny tenkrát před dvaceti lety demonstrativně spálil.

Večer mu dcera přinesla ukázat svůj výtvor. Text psaný zelenou pastelkou začínal: „Byla jednou jedna veselá rodina a ta se rozhodla jít do lesa.“ Co bylo dál, už nevnímal. Přehrával si v hlavě znova celý den. Uvažoval o tom, jak je s tou alejí, s tím lesem, s místy svého mládí spjat. O tom, kudy se vine náš příběh a jak spolu všechno navzájem souvisí. Jak odcházíme a vracíme na to samé místo zase úplně jiní. Anebo pořád stejní?

Sedl si k psacímu stroji, vložil do něj čistý bílý papír a třásl se na první úder do klávesnice. Do předsíně si na ráno přichystal staré běžecké tenisky. Netušil ještě o čem kniha bude, ale věděl s jistotou, že tentokrát ji napíše. Název už měl vymyšlený, bude se jmenovat: „Velký příběh.“


27 názorů

bixley
16. 04. 2018
Dát tip

Taky jsem ráda, když mi někdo něco opraví. :-)


Stargazer
16. 04. 2018
Dát tip

Bixley, díky za komentář. Tam mi to opravdu nějak ujelo. Oceňuji, že čteš pozorně.


bixley
16. 04. 2018
Dát tip

Jak odcházíme a vracíme na to samé místo zase úplně jiní. Anebo pořád stejní?

- velká pravda

Jeho povídky však byly běžnému čitateli příliš vzdálené. Nikdy nedokázal najít ideální rovnováhu mezi subjektivní symbolikou a v ní ukrytých sdělení.

čitateli? snad čtenáři

mezi subjektivní symbolikou a v ní ukrytými sděleními

 


Stargazer
11. 04. 2018
Dát tip

Lakrov - moc díky za čas věnovaný povídce a postřehy. Určitě jsou to připomínky na zamyšlení...


Lakrov
11. 04. 2018
Dát tip

 ...Svítilo slunce, posbírali doma suché pečivo a vyrazili vykonat...  ## Divná věta. Začíná jako návaznost na větu předchozí a pak obsahově uteče  někam jinam.  Odmyslím-li si ale tenhle nedostatek v úvodu, mohu po dočtení říci,  že se mi ta povídka -- i přes občasnou "násilnost některých sdělení" --  celkem líbila. Těmi násilnými sděleními mám na mysli především věty jako:  ...Stovky odedřených hodin. Vidím to, jako by to bylo dneska...  ## Takhle mluví "poražený stařec", ne člověk, jemuž stačí obout ty tenisky.  Nebo vejtaha, který vždy všechno dělal jen na efekt.  ...Chtěl jsem být nejlepším atletem na světě...  ...co by ho dnes mohlo přinutit bez nároku na uznání plivat krev...  Ale až na ty uvedené věty je to dobré, tak jsem z toho na rozpacích.  A fakt, že mě ta povídka přiměla napsat takhle dlouhý komentář, taky o něčem  svědčí; prostě se mi líbí, jen si ji představuji v detailech upravenou  trochu jinak.  


Stargazer
08. 04. 2018
Dát tip

Bylo to napsáno na základě jednoho spontánního nápadu jako narychlo spíchnutá miniatura bez ambicí :-) 


Stargazer
06. 04. 2018
Dát tip

K3, mohu deklarovat, že podobnost je opravdu čistě náhodná. Někdy to mám přesně naopak, text je hotový a není prostě možné najít přiléhavý název. Tady to bylo hned jasné. Díky za Tvé zastavení zde...


K3
05. 04. 2018
Dát tip

Mě se to líbilo. Našel jsem v tom i kus sebe. Závodil jsem v běhu. Dnes syn. Pořád chodím do lesa čerpat sílu i inspiraci. A často se mi stává, že je nejdřív název, který si zapíšu a později k němu dopíši text. Podobnost čistě náhodná? Možná.

Hezká nostalgie. Má to duši.


Movsar
05. 04. 2018
Dát tip

je to poctivá práce: nadané vyprávění umně zachycené kultivovaným jazykem.


CHT
03. 04. 2018
Dát tip

...hlavně jsem úzkostný typ s celoživotní frustrací....

 


Stargazer
01. 04. 2018
Dát tip

Nevím, do jaké míry jsem ekonomicky nezávislý. Mám nad sebou něco jako šéfa, takže nejsem zcela svým pánem. Jen jsem se všem špatným šéfům dokázal vždy alespoň elementárně postavit - člověka to osvobodí. Přijmout pocit nesvobody - to by byl zkrátka můj konec.

Díky za nominaci. Akorát nevím přesně, jak to chodí, protože mi dnes už někdo psal, že chce nominovat moji jinou povídku "Den jasnovidce". Dvě tam asi mít nemůžu :-) Uvidíme...

Tobě se zdá Tvé postavení nesvobodné..? Proč?

       


CHT
01. 04. 2018
Dát tip

.....možná máš nezávislé postavení, možná máš dobrého šéfa, nejspíš šéfem seš sám/si, ale zcela jistě jsi mi dodal podpůrný aparát k výkladu Velkého příběhu, páč nevěřím na nezávislost uměleckého díla na životě autora, jeho neodvislost od kontextu.

Proto nominuji.


Stargazer
23. 03. 2018
Dát tip

V dnešním světě se necítím nesvobodně, dokonce ani v manžeství se necítím nesvobodně. Práce, neboli výdělečná činnost, ze mě nesvobodného otroka nedělá - minimálně nemám ten pocit.

Svoboda znamená nemuset lhát. Když budu chtít z práce odejít, odejdu.

Co se týká tvorby, jasně že by bylo nejlepší toulat se po lesích, horách či hospodácha a hledat inspiraci. O to jsem konformním stylem života sám sebe ochudil a musím vše vypotit doma v obýváku.   

 


CHT
23. 03. 2018
Dát tip

......hele a teďka otázka na tělo: jde o svobodnou tvorbu, ale postavení většiny z nás tomu neodpvídá. Máš to taky tak? Nebo máš životní kliku a nejseš stísněn výdělečnou činností? Neboli zda ti výdělečná činnost dovoluje patřičný náááádech.....


Stargazer
22. 03. 2018
Dát tip

:-) falešná skromnost je prý horší než sebechvála..., řekl kdosi.

Některé Tvé texty jsem četl a takovou míru kreativity, která se v nich bezpochyby nachází, Ti je možno pouze tiše závidět.       


CHT
22. 03. 2018
Dát tip

No, hele, ty míváš možná s titulkem problém proto, že máš hotovej text. To já jsem schopnej vypotiti pouze ten  titul....


Stargazer
22. 03. 2018
Dát tip

CHT: Paradoxně mívám s titulkem často problém. Můj souhlas určitě máš. Díky... 


CHT
22. 03. 2018
Dát tip

No jo, název je vždycky hned, mohl bych je prodávat. A fakt; každý skrývá potenciál Opravdu Velikého Příběhu....

Jak to, že nejseš nominovanej, co? Mám tvůj předběžný souhlas, že?


Gora
13. 03. 2018
Dát tip

"Velký příběh" pokračuje v našich dětech, ačkoliv nám se nezdá nijak velký anebo významný. Není to špatné, ale něco tomu chybí...asi právě příběh.

Není to typická povídka, spíše text mezi miniaturou proziackou a úvahou, s myšlenkami jako např./viz dole/ se dá dobře souhlasit...

Ten okamžik byl nenahraditelný, 

 

Nato, že byla - na to, že...

Běžet tak dlouho až by se očistil. - před až čárka


Stargazer
13. 03. 2018
Dát tip

Bylo... Po chvíli jsem to ale dal pryč, protože jsem si uvědomil, že bych to nemohl nechat podrobit "hlubší kritice".


Bylo :)


atkij
13. 03. 2018
Dát tip
Bylo to tu ...

atkij
13. 03. 2018
Dát tip
Bylo by tu nedavno, nebo ne?

Lerak12
13. 03. 2018
Dát tip

Takový kompilát. Směs životopisu, nostalgie a dětských glos. Nějak mě to neoslovilo. Spíše horší, mezi Tvými povedenými. Ale jen osobní názor.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru