Mezery do neskutečna

Spleen posledního dne

Zas překračuji hranici, jíž je mi noční Vltava. Z důvodů čistě prozaických volím most, a ne brod. Zas mě zlákala romantika sídliště v neděli po setmění. Víkendoví ptáci se vracejí do hnízd, milenci hledají, kde by pořídili láhev vína a šunku, pejskaři v bačkorách, na balkonech světýlka cigaret a pár podivínů mezi betonovými stěnami. Beznaděj nedělního večera, spleen posledního dne.

Kadeřnictví vpodvečer

Kadeřnictví vpodvečer. Únava personálu i zákazníků. Hromady vlasů; v každém jednom jedinečný kód, zpráva o člověku, který brzy zmizí. Pro čekající tu mají bohatý výběr lifestylových magazínů: Hair, Bydlení, Elle, Ezoterika; dbají i na hygienu duše. Na stěnách velkoformátové fotografie modelek, ikony lazebnického chrámu. Orchestr: fény, strojky, nůžky a první nůžky. A řada umyvadel a v každém hlava.

Jakub z Neotrkanky

"Jablečné soté s ranními červánky a kávu ve vanilkové košilce." Servírka se usmála výrazem kvetoucí třešně a zmizela ve výstřihu cukrárny. Pak jako důkaz sladkosti předložila, co objednal. A Jakub z Neotrkanky se napil mocným douškem a propadlištěm hrdla nechal mizet soté i s červánky. Servírce za blůzou mezitím dozrávalo srdcové ovoce. "Ještě trochu mléka." Jakub z Neotrkanky byl zkojen.

Trochu jiná káva

Ona je zachumlaná v plédu, má martensky a baťůžek a pěknou tvář. On je podsaditý v manšestrákách, s vousy a s baťůžkem hlásícím se k fair trade. Káva jen z biobobů! Vystoupí na náplavce, kde v sobotu kvete velké ekologické lalulá. Projdou se, přivoní k medu od veselých včelek, mýdlu z lidských kostí, dají si doušek sušené vody. A pak si nechají odsypat do pytlíčku kýžené bioboby. Trochu jiná káva!

Mezery do neskutečna

Svět byl dokonale zmapován: google maps, wikipedie, wikileaks, aplikace k identifikaci obrazového materiálu, DNA.. Velmi ostré světlo informací padlo na věci. A přesto žijeme v době nejhorších bludů, fake news, jimž se masově věří. Jako by člověk uvnitř té dokonalé mapy skutečnosti z nějakého romantického puzení hledal mezery do neskutečného.

Rozmoklé stíny

Slzavému počasí neunikne žádné srdce. Zmoklé silnice zrána a navečer, nízký tlak a obloha, spleen. Mrtvý novinář, úplatný soudce, pistolník z autobusu, demonstranti na Václaváku, varhaník, co vraždil, dokonce i 23 ruských diplomatů. A taky milenci nebo Tomio Okamura. Déšť, co smývá stíny, dam i viníků.

Prostor literatury

Večer co večer propadají se do prostoru literatury. Čtenáři. V doteku s textem, dosahují uspokojení. Osamělé ženy, dospívající mudrci , studenti, básnivci, filosofové. A na služebně na kraji města kdosi čte text usnesení, jež bylo napsáno přímo jemu na míru. A ani přes tento krásně osobní rozměr téměř jistě spokojen nebude.