Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žena z maringotky

01. 04. 2018
27
57
3382
Autor
Gora

Volné pokračování Zídky u dvora

Zamkla zteřelé dveře. Šplhala pozpátku a po čtyřech z vysokých schodů maringotky. Staré zranění v oblasti kříže se zase ozvalo. Aspoň že už není sníh. Klíč vložila pod desku včelího úlu. Tam si nikdo netroufne strkat ruce. Jen oni s Želvou vědí, že roj dávno odletěl.

Pod schody popadla kočku Mínu a uložila do kočárku. Přikryla zvíře špinavou peřinkou, aby nenastydlo a neskončilo jako…

Želva, nešťastník Želva. Vzdychla. Opřela se o kočárek. Pajdala přes louku směrem k silnici. Raději jít rozbahněnou loučkou než lesem. Cestou si hovořila „pod vousy“, napůl pro sebe a napůl pro kočku.  Každá ženská se potřebuje vypovídat, a teď už není na koho občas houknout, aby se tak neloudal.

„Tehdá mi přišlo divný, Míno,  že na noc nepřišel do maringotky, mráz byl  jako už dávno ne a já se snažila bejt doma do setmění. Je to od zídky tak hodina cesty. Želva coural pěknej kus za mnou, jako že k sobě nepatříme. Asi se styděl za to, že jsem tlustá a vozim kočárek. Chvíli jsem čekala. Asi zachlastali s Kyklopem u zídky.  Usnula jsem. Ráno někdo bušil na dveře, že prej našli toho mýho na Dubíku. Co bys řekla, Míno? Umrznul. Bodejť by ne, žížalka hubenej. Nemít tlustej vaťák, snad by ho kolikrát odfouklo. To mi udělal naschvál. Teď abych lezla sama, pajdavá, po lese a lámala větve do kamínek. Sice chlastal, ale o dřevo se vždycky postaral.“

Tlačila kočárek přes parkoviště. Už zdálky viděla Kyklopa a pár chlápků, jeden měl za kloboukem liščí ohon. Aspoň  tvrdil, že z lišky, bůhví, z jaký zdechliny to bylo. Přišli do Krumlova, hned jak se oteplilo, kdoví odkud.  Jeden znával i Koňáka, co s nima sedával ještě vloni. Už nežije. V únoru mu tady na zídce zapalujeme svíčku. Teď přibude ještě jedna, za Želvu.

Zastavila u svého kontejneru a začala v něm přebírat hůlkou, s háčkem na konci. Najít aspoň  zbytky pro kočku!

Polekala se. Slyšela za sebou kroky. Že by se vrátil Jogín, už jednou ho odtud musela hnát!

„Dobrej, chci se zeptat, co se stalo s Edou Macháčkem, dělal jsem s ním v Liře, býval to náš mistr. Vím, že jste spolu bydleli nahoře, snad na chatce, ve Spolí.“

Převrátilová uviděla vyfešákovaného muže v kožené bundě.  Neomylně z něj ucítila alkohol.

„Jo vy myslíte Želvu, že prej Eda Macháček, tak mu už roky nikdo neřekl, mladej pane,“ složila hůl a zastrčila ze strany kočárku. Utřela si špinavou pěstí vlhké oči. Prej Eda. Prej že na chatce.

Tak co teď, horečně přemítal Ludva.  Už třetí den popíjel, slavil Velikonoce. Chtěl dnes udělat něco dobrého, neboť byl v povznesené náladě. To by se pak rozdal. Svobodný starý mládenec, tak proč ne. Osud mu strčil do cesty družku člověka, co ho dobře znal. Eda nešťastně zemřel. Možná i proto, že ve fabrice ho vyrazili. Párkrát  mu dali dejchnout. Párkrát přišel pozdě, a když ho z funkce mistra přeřadili k opracování fošen, byl to Edův konec. Mistr po něm je právě on, Ludva.

„Zvu vás do Skleníku na oběd, co vy na to?“

Podívala se na něj, jestli si dělá blázny nebo co. Vypadalo to, že ne!

„Někdo by mi ukrad kočárek, to nejde.“

„Dovolíte, madam?“ Vzal kočárek a přejel k zídce. Dal Kyklopovi nějaký bakšiš a vrátil se k Převrátilce.

„Můžeme jít, on vám to pohlídá. Dnes mají v hospodě na menu řízek se salátem. Pojďme.“

Převrátilová se ještě ohlížela po kočárku, ale nakonec si dala říct. Jakmile v přízemí ucítila vůni jídla, zrychlila.

Číšník je usadil do salonku. Nikdo tam nebyl, a tak si neměl kdo stěžovat na závan pachu z dlouho nemyté osoby.

Ludva  svého rozhodnutí zalitoval, jen co uviděl pinglův opovržlivě ohrnutý nos. Co ho to napadlo, měl jí dát nějakou kačku a nechat jít. Nebo nakoupit potraviny. Jenže sámoška je kvůli velikonočním svátkům zavřená, a když by dostala peníze, propila by je. Takhle se aspoň nají.

Poručil jí dva řízky se salátem.

„Jak to bylo s tím autem, co vás přirazilo ke kontejneru? Prý vás rychlá odvezla do nemocnice,“ ptal se, aby řeč nestála.

„Dobrej tejden jsem se ve špitále  nemohla ani pohnout. Měla jsem záda snad vejpůl. Pak už jsem se došourala na jídelnu a koukala tam celý dny na televizi, tu v maringotce nemam,“ odpověděla už s plnou pusou. Jen tak pro sebe zavzpomínala na lednici naditou dobrotami od návštěv. Den předtím, než mě měli pustit domů, vybrala jsem si nejlepčí salámy a jogurty. Když přišel  Želva, šup s tím do igelitky, aby mi ve stolku nic nenašli. Jenže to už ti, holenku, na nos věšet nebudu.

„Mladej pane, já bych ten druhej řízek vzala do ubrousku domu, pro kočku. Teda jestli to nevadí.“

„Jen jezte, v kuchyni se jistě najde pár zbytků i pro kočku, poprosím číšníka, aby něco přinesl,“ bylo mu samému už zle z vlastní ušlechtilosti a taky z toho zápachu. Chválabohu, že to do ní padá rychle. Tak ještě pivo na zapití a konec hostiny. Když odcházela, poručil si ve výčepu velkého panáka.

Koukal za ní, jak se drží zábradlí a kulhá ze schodů. Zamířila k zídce. V kapse měla zabalené zbytky pro kočku.

Vedle chlapa s liščím ohonem tam byl i středně velký pes. Když ji uviděl, zavrčel. Nedbala toho a vrhla se ke kočárku.

„Kyklope, kde je Mína,“ hmátla rukou pod deku.

„Hele, Převrátilko, já za to fakt nemůžu, tady ten idiot přišel se psem a jen ho Mína zblejskla, vzala roha.“

„Co sem taháš psa, když víš, že tu mívám kočku, seš normální? Mínečko, Míno,“ začala hned volat a pak jí došlo, že kvůli čoklovi se tam Mína nevrátí, i kdyby byla schovaná někde blízko.

Popadla prázdný kočár a jela k samoobsluze. Tam znovu začala volat.

Chlap se řehtal a chválil psa.

„Šikula Blek, aspoň odtáhla i s tou kočkou.Měla si ji hlídat. Nemá co vysedávat po hospodách.“

„Jsi blbej, Lišáku. Nedávno jí umřel chlap a teď kvůli tvým nápadům přišla i o tu kočku. Magore. Čert tě tu byl dlužnej.“

Žena s kočárkem obcházela okrajovou čtvrtí a volala kočku, až do ochraptění. Musela už jít k maringotce, blížila se noc.

Tlačila vozítko do stráně, kde bylo pár chatek, včelínů a maringotka, ve které ji nějaký dobrák před lety nechal bydlet. Ji a Želvu.

Kočárek jednou dovezl ze skládky Želva. To když mu řekla, že čeká dítě.

Miminko nechala v porodnici, ani se nezeptala, jestli je to kluk nebo holka. Souhlasila se sterilizací, aby se to už nemohlo opakovat.

Teď nemá nikoho. Táta se uchlastal, máma umřela a sestra ji nechce ani vidět, pracuje jako úřednice ve Větřní. Kdo by o ni stál, o černou ovci.

Rozepnula si zimní svrchník, už z ní lilo.

U maringotky sundala propocenou bundu a hodila ji ke schodům. Něco se tam pohnulo a vřísklo. Nosila v kapse pro všechny případy baterku. Posvítila si.

Vylekaná Mína utekla do tmy.

Za chvíli se dnes už podruhé vrátila.

 

 

 


57 názorů

Gora
01. 06. 2018
Dát tip

Jeffe, díky:-)


Jeff Logos
01. 06. 2018
Dát tip

Psáno se smyslem pro vystihnutí detailu a pointy, dobrý počin. 


Lakrov
18. 05. 2018
Dát tip

> ...nevím, co se ti hnusilo...

Mé "zhnusení" je možná způsobeno tím, že takových lidí vídám denně příliš mnoho pohromadě (jezdím do práce kolem působiště Armády spásy). Ale někteří z nich si za dobrého počasí i čtou knihu nebo prohodí vtipnou poznámku na můj účet (Ty vole, to je zjev! -- jezdím na kole i v zimě), čimž mé zhnusení značně snižují :-)


Gora
18. 05. 2018
Dát tip

Lakrove, díky, že jsi napsal názor, hnus to není, co chci vyjádřit. Ani nevím, co se ti hnusilo, vážně...jsou to prostě lidé...takoví, co jejich děti - nechtěné - končí v kojeneckých ústavech...je to tak, těžký život...


Lakrov
18. 05. 2018
Dát tip

Ač je to napsané dobře, padá z toho na mě hnus, což byl zřejmé autorův záměr.  A líbí se mi ten dobrý konec, který se mu (autorovi) z toho všeho špatného  povedlo vykouzlit.  Tip (a až teprve čtu zmínku o volném pokračování -- přijde mi drsnější než  předchozí díl -- a jméno autora).  


Gora
05. 04. 2018
Dát tip

Díky, Leni:-)


Lnice
05. 04. 2018
Dát tip

pěkně napsané, líbí se mi.-)


Gora
05. 04. 2018
Dát tip

Nic se přeci nestalo:-))


Štírka
05. 04. 2018
Dát tip

Iri, iphon je kouzelnik... ani nevim, jak to dokazal odeslat znovu...:-)

asi z ulozene stranky... Tak přeji sluníčkovo ...!


Gora
04. 04. 2018
Dát tip

Inko, děkuji moc, jednou jsi už hodnotila, a sice

02.04.2018 19:49:04, přesto děkuju


Štírka
04. 04. 2018
Dát tip

Irčo, opět povídka, která se čte jedním dechem... a taky si myslím, že by mohl být napsán celý životní příběh, pokud ho znáš...I když povídka je takovým otevřením okna do cizího života...


Gora
04. 04. 2018
Dát tip

Vigan, vytkla bys právem, chtěla bych to umět nenásilně jako ty, ale chtít nestačí...díky moc


Gora
04. 04. 2018
Dát tip

Jani, díky mockrát:-) Zvířata jsou spolehlivá...teď jsem krmila svých sedm koček /nalezenci/ , vždy čekají :-)


vesuvanka
04. 04. 2018
Dát tip

Krásně napsaný smutný příběh.  Ještě, že alespoň Mína se vrátila... TIP


Gora
03. 04. 2018
Dát tip

Karle, díky...otázka je, co bude příští zimu:-)


K3
03. 04. 2018
Dát tip

Takovéhle příběhy nekončí dobře. Teď už snad alespoň budou mít teplo. Je to deprimující. T.


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

Dodolo, dík ti!


Dodola
02. 04. 2018
Dát tip

Jeden z těch smutných hapyendů, kdy si člověk řekne: aspoň že tak...   napsáno s odstupem, přesto vlídně


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

Inko, děkuju, věrná čtenářko pohnutých osudů...nevím, jestli by to s podrobnostmi někdo četl, je to dost smutné, příběh znám dost dobře a těžko pro mne vymýšlet do něj taky něco hezkého...


Štírka
02. 04. 2018
Dát tip

Irčo, opět povídka, která se čte jedním dechem... a taky si myslím, že by mohl být napsán celý životní příběh, pokud ho znáš...I když povídka je takovým otevřením okna do cizího života...


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

Petro, děkuju, že jsi četla a chystáš se i na předchozí, dík!


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

Oskare, dík za názor, píšeme na podobné náměty:-)


Někteří človíčkové to mají v životě těžké, ale umí se s osudem poprat. Je to moc pěkně sepsané. Ta odhozená bunda mě pobavila. Už proto, že prozradila vrátivší se Mínu. Klidně bych si střihnul i pokračování.


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

8hanka - Hanko, děkuju ti, lepší mít kočku než nikoho:-)


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

revírník - Jardo, děkuju za milé vyjádření:-)


8hanka
02. 04. 2018
Dát tip

i ja som rada, že sa Mina vrátila, je dobré mať niekoho, nebyť celkom sám...pomáhali si navzájom - žena i mačka

príbehy zo života píšeš excelentne, vidno, že sú odžité a skvele podané

ľuďom bez domova nedávam peniaze, ak majú záujem o potraviny, nakúpim, žiaľ, takých je málo...


revírník
02. 04. 2018
Dát tip

Je to syrové, tak jak jejich život je, a jak už tě známe, taky jistě pravdivé. Vyznáš se v nich dokonale.


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

blackie...jsem ráda, že tě ti mí lidičkové ještě neomrzeli:-), děkuju!


ty umíš člověka chytit za srdce...................*/***


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

gabi, díky moc, já to Próze měsíce vyřídím:-) hned po ukončení nominací za březen:-)


Gora
02. 04. 2018
Dát tip

Leraku alias Karle, děkuju moc, no, moc veselá knížka by asi nevznikla...díky ti za milá slova:-)


tiež mám rada rezne, ale aj tvoje príbehy zo života *

nemohla by si si to nominovať na prózu mesiaca apríl? keby čosi, že gabi odkazuje :)


Lerak12
02. 04. 2018
Dát tip

Máš ty prosté lidské postavičky pěkně zkouknuté. Povedené volné pokračování Tvé "Zídky u dvora." Dost možná, by se tento námět dal rozepsat do celé knihy. Líbí.


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Dělnický básníku, někdy víc prozaiku, tvé příběhy, cos tu měl, taky nebyly zrovna nejveselejší...dík:_)


trochu víc smutné než v sedmom nebi


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Stargazere, dík moc, že čteš. 

Někdy je člověk sobě sám největší, možná i jedinou, překážkou. Poznala jsem podobných lidí celkem dost. Mám s nimi soucit, taky se zvířaty. Často prohrávají.

Při psaní snad držím odstup.


Stargazer
01. 04. 2018
Dát tip

Podobně jako u Zídky u dvora mám poněkud ztíženou pozici v tom, že nedokážu s těmito lidmi sympatizovat, nebo je dokonce litovat. Pak ten feeling založený na vyvolání pocitu čtenáře u mě prostě nefunguje. Ale to je čistě můj problém jako recipienta. Napsané je to, jako ostatně u Tebe vždy, velmi dobře.    

Tak nějak jsem přesvědčený o tom, že dnes kdo vyvine byť jen minimální úsílí, má možnost se o sebe nějakým způsbem postarat. A kdo si bezdomovectví či somráctví vybral dobrovolně, toho netřeba litovat, ale pouze mu závidět.   


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Aleši, díky!


dobře vypozorované...


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Evži, díky za miniúvahu o lidské bídě, dík:-)


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Jitko: taky myslím...není nad řízek:-)


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Čudlí, díky...


Je mi smutno. Tolik potřebných lidí je okolo a ti nahoře se usmívají při odpovědi, jaké je životní minimum: "Já to nevím." To je vše, co o lidech vědí. /T


atkij
01. 04. 2018
Dát tip
Jiste ... rizek je rizek:) Urcite lepsi. Libi.

Čudla
01. 04. 2018
Dát tip

Přesvědčivě napsané. /*


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Luboši, díky, stálý čtenáři.


Kočkodan
01. 04. 2018
Dát tip
Moc jsem stál o happy end, takže mi poslední věta o sedící Míně psychicky sedla. A řízeček bych si také dal...

Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Jituš, dobrý nápad, jdu na to, díkes...


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

Ano, umrznul teď v těch letošních mrazech. I na to jídlo ji pozval jeden náš známý, a vyprávěl to pak manželovi...její otec byl kominík, strašně pil, znala jsem ji jako malou holku...vše je opravdu tak.

Děkuju.


atkij
01. 04. 2018
Dát tip
Sepsany pribeh z ulice. Pekne. Zaver ... by mohl byt strohovitejsi, bez vedlejsich vet. Muj dojem. Co treba odhodit propocenou bundu na schody a vylekat kocku ...treba.

Diana
01. 04. 2018
Dát tip

Znáš takový případ? Napsáno velmi přesvědčivě. Strašné, těžko představitelné. Fakt realita? ****


Gora
01. 04. 2018
Dát tip

bixley, děkuju ti, vážím si tvého nakouknutí od pohádek k realitě:-), dík


bixley
01. 04. 2018
Dát tip

Uf, aspoň že tam ta kočka na ni čekala...

Moc hezky napsané, umíš přiblížit život lidí, se kterými většina nepřichází běžně do styku. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru