Kto som?

Zvláštní. V jedné básničce,kterou mám nachystanou na příští týden je podné zamyšlení : co je vlastně to skutečné já ? - Ta moje básnička se týká Dona Quijota a jeho sebepředstavy jako rytíře. Tip.

presne tak, Dodola :)

Aha, tady je odpověď (na můj koment u Od seba neodíděš:)

hm...toto neznie príliš optimisticky, karol

Vím jen, kým nemohu být. Ten zbytek je má osobní (nahá) prohra.

mnd - ja neviem, keď mne sa nechce príliš nad písaním premýšľať...to čo píšem, sa píše samo, ja len zapisujem...prózu zo života, pocity vo veršoch, možno časom sa to posunie kdesi tam, kde by si rád, ale nesľubujem

tak tak, agátka

Ľuboš - nehrozím ti, len premýšľam, ako by si si ma obzeral...nevidiaci čítajú prstami :)

Andělka, obdivujem pobyty v tme, to by som asi nedala

AJ, AJ -  TO KAŽDÝ ROK STRETÁVÁM PŘI POBYTU VE TMĚ. Hodně to někdy bolí. AJ,aj...Naštěstí opravdu nevíme, kdo jsme. Čili nás to vede dopředu, stále na sobě pracovat. Růst, je to naštěší nekonečné. Někdo by řekla až do smrti, Někdo, že i potom. Podle toho, na co věříme, že se děje po smrti...zas a znova, zas znova...

Gabi, já bych tě bez šatů potkal rád. Ale no tak, nehroz mi na tu dálku prstem „ty ty ty!“ (o tvé uklidnění se snažící smajlík)

celej život se učíme být sami sebou...

Není to tajemství, je to malé Národní Divadlo (dříve Mostecké ne-regionální). Nechtěla by jsi zkusit napsat nějakou krátkou prózičku? Víš jak myslim, tim svym hutnym skvělym stylem, ale... neomezovat se jen na popis skutečně událého. Rozmáznout tam nějaký tyhle svoje fantazie. Půl pravdy, půl snu... No divadlo, no. Co? P

dobré ránko, malé m a veľké NaD :)

No to si piš, že nevíme kdo jsme! Kdo si to myslí, ten zrovna moc nemyslel. Ahój