Karlovi

Sužuje mě touha,

sprostý chtíč!

Nenávist pouhá

je mi na obtíž.

Temní mou mysl,

zaslepuje zcela.

V očích nenávist,

v slzách moje cela!

Hořet zlostí-

neznat slitování,

až do morku kostí,

tak bolestné je milování!

Srdce jen tlačí,

v hrudi nemá dost místa.

Nezaspěte spáči,

něco se chystá!

Snad nějaké kapky

na srdce zlomené,

na ztracené lásky,

na srdce kamenné!

Dvě kapky dvakrát denně,

pouze vnitřní užití.

Chci je mít, nezáleží na ceně,

nechci chytit se do sítí,

které spřádá nenávist-

není z nich úniku.

Nikdo si dnes není jist,

zda ujde zániku.

Vím, že všichni jednou

vyfučíme komínem-

plachty se zvednou,

a ty budeš plakat nad vínem.

Nad naším osudem,

tou bolestnou ztrátou!

Ale my už spolu nebudem,

tak připij si na mě

čajem s mátou.

Máta totiž scelí mé rány

způsobené tvou láskou.

Už střílí se vrány

a ty chodíš s jinou kráskou!

Lásku vnutit nejde,

já to dobře vím,

co na tom sejde,

tebe už stejně nikdy nezískám,

ani neztratím!