Sprosté kuřačky viržinek

Zkojeni zmrzlinami

Zkojeni zmrzlinami sedí na nábřeží s podvečerním sluncem v očích. Tady ji prý dělají nejlepší, a tak se na ni stojí fronty. Dokonce i velitel stíhačky Vojta sem chodí a bere si slanou arašídovou s sebou do oblak. V plechové bandasce. "A není to jen povídačka?" otočí se s pusou od citrónu krásná brunetka na svého kamaráda. Ten ukáže k bílé šmouze na průzračném nebi a nabídne donést ještě jednu citrónovou.

Jarňátka aneb hymnus lásky

První teplé dny jich chrlí záplavy. Jarní holky. Líbezné jako básničky, některé chovají kudrlinky rýmů, jiné jsou na verš v klíně holé. A ty přitiskl by ses k tomu macatému štěstí a ústy naslouchal hymnu lásky. Protože ve všech svých podobách láska je poezie.

Sprosté kuřačky viržinek

Potulují se ulicemi Ústí. Sprosté kuřačky viržinek. Pozoruji je z desátého patra hotelu. Směřují k baru, jemuž vévodí prsatá poručice Samanta. Jednu po druhé vezme na hruď v pozdrav spiklenců noci. Pak jim umíchá barevné koktajly a ukáže na muže u stolků: "Hledají seznámení. Osamělci." A ty tři se zhluboka napijí a nabídnou skromnou účast na samotě.

Mýdlový princ

V tomto městě prý žije sám mýdlový princ. Cestou ranním bulvárem jsem ale potkal postavy jen málo podobné princi jakékoli podstaty. Démonický blonďák v teplákové soupravě, šklebící se Róm, opilec nebo mladík v žemli. Možná je ještě někde za řekou, kde se tyčí mohutné věže Setuzy, jeho panství.

Mírné kopce pro praotce

Opouštím město, jehož kouzlu, myslím, rozumím. Továrny, paneláky a někde pod tím trocha vyhnané historie. I maso na hácích tady vypadá syrověji než jinde. Řeka tu není pro parníčky a šlapadélka, ale pro tankery a sebevrahy. V noci trvale posílené hlídky a ráno sucho po perspektivě. Sotva se vlak pohne, v dálce zelené homole, mírné kopce pro praotce. Tak zpátky do české vyprávěnky.