Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
O kočkodanovi
datum / id15.04.2018 / 486999Vytisknout |
autorbixley
kategoriePohádky
zobrazeno649x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Věnováno Kočkodanovi

O kočkodanovi

V africkém pralese si spokojeně žila tlupa kočkodanů. Živili se listy, kořínky, ovocem, drobným hmyzem. A samozřejmě měli mláďata, která učili lézt po stromech. Největší neposeda byl kočkodánek Adam.

Adamovi lezení po stromech zatím moc nešlo, nožky mu po kůře legračně klouzaly, ale snažil se ze všech sil dělat to jako táta a maminka a další dospělí kočkodani. Když ho nohy neposlechly, většinou si pomohl ocasem. Vždyť ho měl krásně dlouhý! A to byl právě kámen úrazu.

Jednou chtěl takhle Adam skočit z větve na větev, ale opět se mu to nepodařilo. Vší silou se proto chytil ocasem, aby nespadl. Ale co to? Ocásek nemohl z větve odmotat a pustit se.

"Mamí, tatí!" začal volat o pomoc.

Honem přiběhla starostlivá maminka.

"Adámku, to je neštěstí! Ty sis na ocásku udělal uzel."

"Uzel?" nechápal Adam.

"Přesně tak. Máš ocásek na větvi zavázaný a já ti neumím pomoct."

"To mi budeš muset ocásek uříznout?" rozplakal se Adam.

"Ale ne, neboj se," chlácholila ho maminka. "Něco vymyslíme."

Věděla, že v její tlupě takovým věcem nikdo nerozumí. Obrátila se proto na souseda mandrilu, který vedl skautský oddíl a uzlům rozuměl.

"To víte, sousedko, že se na Adámka podívám," řekl mandrila vstřícně a spěchal s maminkou ke stromu, kde Adam uvízl.

"Hm, hm, hm," zkoumal uzel zamyšleně. "Obávám se, že to bude uzel, kterému se říká dračí smyčka."

"A ten nejde rozvázat?" ulekla se maminka. 

"Ale jde, je to jenom trochu složitější."

Maminka strachy ani nedýchala.

"Ale ne, dračí smyčka to není," řekl mandrila po dalším zkoumání. "To bude jen motýlek."

"Motýlek?" zeptala se maminka s trochou úlevy. 

"Ano, ten půjde rozvázat raz dva." 

A skutečně. Mandrilovi se ho rozvázat podařilo.

"Jé, to jsem rád, děkuju," řekl Adam šťastně a objal mandrilu i maminku.

Od té doby začal ocas používat co nejmíň a nohy ho překvapivě poslouchaly. Byl to zkrátka kočkodan jaksepatří.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

30.05.2018 11:04:56dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Uf, aspoň jsem zoologicky nepochybila!

30.05.2018 10:43:47dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Užuž se mi chtělo protestovat,  že kočkodani (jakožto "starosvětské" /africké/ opice)  nejsou vybaveni chápavým ocasem  (narozdíl od opic "novosvětských" jihoamerických),  ale najednou zjišťuji, že právě na tom je založena pointa příběhu.  Větší míru taxonometrie se -- vzhledem k tomu, že se tyhle dvě skupiny opic  nemohou v přírodě potkat -- do toho příběhu zřejmě vložit nepovede.  Tip.  

15.04.2018 19:47:39dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tak to jo!

15.04.2018 19:46:35dát kritice tipKočkodan
No, minimálně na pupeční šňůrce určitě. (smajlík takřka kojenecký)
15.04.2018 19:36:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky. Jen jestli Uzel ty uzly umí. :-)

15.04.2018 19:27:56dát kritice tipKočkodan
To máš, Irčo, naprostou pravdu. Dokazuje to následující variace:

"Jé, to jsem rád, děkuju," řekl Luboš šťastně a objal autorku.

A nepochybuji o tom, že by se dílko líbilo i Radimu Uzlovi.

(smajlík)
15.04.2018 19:14:51dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To jo. :-)

15.04.2018 19:14:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Moc pěkné, to se asi bude obdarovanému líbit!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.