Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O kočkodanovi

15. 04. 2018
3
8
1383
Autor
bixley

Věnováno Kočkodanovi

V africkém pralese si spokojeně žila tlupa kočkodanů. Živili se listy, kořínky, ovocem, drobným hmyzem. A samozřejmě měli mláďata, která učili lézt po stromech. Největší neposeda byl kočkodánek Adam.

Adamovi lezení po stromech zatím moc nešlo, nožky mu po kůře legračně klouzaly, ale snažil se ze všech sil dělat to jako táta a maminka a další dospělí kočkodani. Když ho nohy neposlechly, většinou si pomohl ocasem. Vždyť ho měl krásně dlouhý! A to byl právě kámen úrazu.

Jednou chtěl takhle Adam skočit z větve na větev, ale opět se mu to nepodařilo. Vší silou se proto chytil ocasem, aby nespadl. Ale co to? Ocásek nemohl z větve odmotat a pustit se.

"Mamí, tatí!" začal volat o pomoc.

Honem přiběhla starostlivá maminka.

"Adámku, to je neštěstí! Ty sis na ocásku udělal uzel."

"Uzel?" nechápal Adam.

"Přesně tak. Máš ocásek na větvi zavázaný a já ti neumím pomoct."

"To mi budeš muset ocásek uříznout?" rozplakal se Adam.

"Ale ne, neboj se," chlácholila ho maminka. "Něco vymyslíme."

Věděla, že v její tlupě takovým věcem nikdo nerozumí. Obrátila se proto na souseda mandrilu, který vedl skautský oddíl a uzlům rozuměl.

"To víte, sousedko, že se na Adámka podívám," řekl mandrila vstřícně a spěchal s maminkou ke stromu, kde Adam uvízl.

"Hm, hm, hm," zkoumal uzel zamyšleně. "Obávám se, že to bude uzel, kterému se říká dračí smyčka."

"A ten nejde rozvázat?" ulekla se maminka. 

"Ale jde, je to jenom trochu složitější."

Maminka strachy ani nedýchala.

"Ale ne, dračí smyčka to není," řekl mandrila po dalším zkoumání. "To bude jen motýlek."

"Motýlek?" zeptala se maminka s trochou úlevy. 

"Ano, ten půjde rozvázat raz dva." 

A skutečně. Mandrilovi se ho rozvázat podařilo.

"Jé, to jsem rád, děkuju," řekl Adam šťastně a objal mandrilu i maminku.

Od té doby začal ocas používat co nejmíň a nohy ho překvapivě poslouchaly. Byl to zkrátka kočkodan jaksepatří.

 


8 názorů

bixley
30. 05. 2018
Dát tip

Uf, aspoň jsem zoologicky nepochybila!


Lakrov
30. 05. 2018
Dát tip

Užuž se mi chtělo protestovat,  že kočkodani (jakožto "starosvětské" /africké/ opice)  nejsou vybaveni chápavým ocasem  (narozdíl od opic "novosvětských" jihoamerických),  ale najednou zjišťuji, že právě na tom je založena pointa příběhu.  Větší míru taxonometrie se -- vzhledem k tomu, že se tyhle dvě skupiny opic  nemohou v přírodě potkat -- do toho příběhu zřejmě vložit nepovede.  Tip.  


bixley
15. 04. 2018
Dát tip

Tak to jo!


Kočkodan
15. 04. 2018
Dát tip
No, minimálně na pupeční šňůrce určitě. (smajlík takřka kojenecký)

bixley
15. 04. 2018
Dát tip

Díky. Jen jestli Uzel ty uzly umí. :-)


Kočkodan
15. 04. 2018
Dát tip
To máš, Irčo, naprostou pravdu. Dokazuje to následující variace: "Jé, to jsem rád, děkuju," řekl Luboš šťastně a objal autorku. A nepochybuji o tom, že by se dílko líbilo i Radimu Uzlovi. (smajlík)

bixley
15. 04. 2018
Dát tip

To jo. :-)


Gora
15. 04. 2018
Dát tip

Moc pěkné, to se asi bude obdarovanému líbit!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru