pod branickými skalami

čekala jsem čtyřicet minut

než jsi dorazil na rande

(naivka dochvilná)

čekala jsem čtyři měsíce

než jsi mi to vysvětlil

(už ani nevim co)

čekala jsem čtyři roky

než jsi zmizel

(z mýho podělanýho vesmíru)

konečně nečekám na nic

a klidně skoro čtyři hodiny courám

pod branickými skalami

který se nám smějou

už čtyři sta miliónů let

místo které (ne)bylo

na okraji mýho města prales

křídlatky i topinamburystřepy lahví

vajgly použitý kondomy

boty visící na drátech

po zdech výkřiky

triumfy čerstvě dospělých

ing vláďa a ing beruška

jenom se rozletět do světa

šli jsme k tobě na kolej

cestou pár polibků

v žebradle skripta a víno

dnes beton

kultivovaný jezírko

s tlustýma červenýma rybama

kavárnička banka korporáty parkoviště

tramvaje plný ajťáků a nafintěných ejč ár

a nikdo si nevzpomene

na všechny mladý nadšený

schovaný ve zdech

možná to ani nebylo

možná se mi to místo zdálo

možná si ho pamatuju jen já

možná nějakej paralelní vesmír

protože ta dnešní cizost je děsivě opravdová

na libeňskym nádraží

na libeňskym nádraží

počítám vlaky a vagóny

vzdálená na hony

steskům i tobě

čekám až se nabažím

vdechuju bílý zlato

doufám že zítra se

z postele vyhrabu před desátou

všední den prošumí

zešedne k večeru

podpálit kancelář?

k čemu? zavřeli by mě...

mor a choleru

na všechny nažehlený sráče

naštěstí mám svoje nádraží

raz dva tři čtyři dvanáct osmnáct dvacet sedm

jsi tu někde?

ach ano, vrána k vráně...

a jako ukolébavku

skřeky opilců

díky za ně