Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Klobouk a zvonička
datum / id25.04.2018 / 487265Vytisknout |
autorVigan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno940x
počet tipů14
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
Prolog

-   o promluvách -

Klobouk a zvonička

Pantůček byl fanfarón. Na dřevěné zvoničce, na jejímž hrotu se pohupoval šedobílý klobouk, nějaká dobrá duše zvala sladce „Dojdi v šest hodin ke kostelu, M“.

Pantůček vylovil z kalhot tužku, naslinil hrot a krasopisně připsal „Miluju tě, Jarča Výletová, a budu tam přesně.“ Zasmál se pod vousy a brázdu kypřil pomalým krokem k búdě a sklepu.

Chlapi po práci ve vinohradě seděli na lavkách a zpívali. Mráz přecházel po zádech starého Pantůčka, když se přibližoval a slyšel hutný chór svých kamarádů, vinařů… chlapí léto, babí léto začalo bublat prvními burčáky. Nebe přisadilo si svoje lechtivé kroužky oparu do předvečerního klidu a v tabákovém dýmu a múdrých řečách se uščuřovalo. Chlapi uvolnili místo pro Pantůčka a jeden ze strýců strčil mu do ruky koštovačku.

O rameno kdosi opřel koštýř s lahodným tramínem a drcnul do klobúka: „Okoštuj, mistře, letos ťa trumfnu!“

Pantůček očichal, lokl, poválel na jazyku, polkl a smutno pronesl: „Vyhraješ!“

Vyzyvatel jej poplácal po zádech a nožem odřízl kus masa, pověšeného na vratech sklepa. Vonělo rozmarýnem, pepřem a uvolněnými póry propouštělo silici česnekového láku vinařům do šňupáků.

„To jsem dnes potřeboval. Moja mně uvařila škubánky s makem a donutila mě, než jsem vylezl z baráku, použít deodorant pod pažama,“ přežvykoval postarší, ale zachovalý Jaromír.

Chlapi se uchechtávali a mlaskali, jak Francouzi nad lanýži.

„Včera u nás byly děcka, opékali jsme turkyň. Tož jsem si představil, když mně ostaly zuby v kotačce, že by bylo stokrát lepší zakúsnút sa do živé Turkyně, ale jemno,“ řekl jiný s očima jiskrnýma a vyklopil poloprázdný pohárek do krku.

„Tady máš lepší deodorant, namaž si s tím všecky záhyby a uvidíš, jak sa bude stará po tobě ladně smýkat,“ vytahoval strýc Měchura ze zástěry polt špeku a z huby faju.

Chlapi se řehotali, až jim byly vidět všecky chybějící šestky nahoře vlevo, a pomlouvali svoje drahé polovičky. Nakonec se stejně shodli na tom, že „s babama je to hrozné a bez nich eště horší“. A na rozchod zanotovali „Ej, umrela ně žena“. Svorně se pozdě v noci podpírali ke svým chalupám.

Tetička Pantůčková narafičila živý budík, a než se Pantůček posbíral ze země a poshazoval půl nábytku v ložnici, dozvěděl se krom jiného, že je budižkničemu a enom slope, hovno dělá, a že sa s ním rozvede. Nakonec rozechvělá a domotaná tetka zabékala, že ide spat a bečat k mamince.

„Běž,“ postavil se konečně Pantůček na nohy „a nezapomeň si vzít tu konvu pod šopú, je spravená, a že maminku pod maceškama pěkně pozdravuju!“

Bouchl dveřmi obýváku a chrápal až do ranního mlácení zvonců na kostele, svolávající věrné i nevěrné ovečky.

Tetka se v kuchyni rychtovala s nafúklú hubú a po očku strýce pozorovala. Nakonec promluvila: „Ty si klidně ve vinohradu slopeš a nevíš, co se stalo, nic tě nezajímá, enom kamarádi.“

„A co se stalo tak strašného?“ strýc srkal bílou kávu a zakusoval bábovkou.

„Jarča Výletová se schází s Mirú Šnečkem. Tak. Včera byla mela u zvonice. Starý Výleta Šnečka tak dokřápal, že leží v nemocnici.“

Ve strýcovi hrklo. Začal se dusit a bábovka mu vyletovala z huby a nosu na všecky strany. Tetka byla ve slavnostním ohozu hned celá osypaná, jak planými neštovicemi. Třískla strýce po hrbu, že hned převrátil i zbytek kafého.

„Ty fakt nejsi normální!“ zařvala tetka a radši rychle odešla.

Strýc seděl, čučel za ní a nevěděl, která bije. Bilo akorát osm hodin a byla neděla. Fakt.

 

Mušle, cibule a víno

Tetka Pantůčková se motala kolem hlavních vrat kostela. Strýc nahlédal zpoza tlustého kmenu lípy a jeho oči dalekohledové přeměřovaly každý záhyb její sukně a každý flitr světle zelené jupky. Do skoku mu to nešlo, vedle ní se totiž objevila tá pimprdáma Jarča Výletová, strýc naprázdno polkl a schoval se mezi skupinku pokuřujících mužů, kteří postávali u hrobů a klobouky mačkali v rukách. Dovnitř se strýcovi nechtělo, jako by se mu hrdlo sevřelo a při zpívání hosana na výsostech protestovalo a nechtělo vydat ani hlásku, a to je jaký, panečku, zpěvák! Strýc zpytoval svědomí, nevešel do chrámu Páně, ale vzal obecní konev a šel zalít svoji nebožku tchýni. Udělal nad jejím hrobem křížek a šel domů bez rozhřešení. Tak se to opakovalo několik neděl, až se ho stařenka zeptala:

„Co ti je, nejsi nemocný?“

Strýc si šáhl na krabaté čelo.

„Nejsu.“

Tetka mávla rukou. „Měl bys jít k doktorovi!“

Strýc potáhl gatě a houkl: „A co bych tam jako dělal, eště tam něco chytnu. Nikde nejdu.“

Vyšel na dvorek, ze šopy vzal kolo a vyrazil do lesa. Zvoničku objel obloukem, a co čert nechtěl, za potokem potkal Miru Šnečka. Obhlížel na jaře nasázené borovice a kontroloval ohryzy od zvěře. Sakroval.

„Dobrý den, strýcu,“ zavolal na přijíždějícího Pantůčka. Kolo pištělo dlouho nepromazaným ložiskem.

Strýc seskočil z kola. Kůže na tváři se mu rozvibrovala, koutky věčně posměšně nahoru visely teď dolů a strýc ostal bez břinku. Díval se na Miru a nic neříkal. Šneček, ještě s rukou na závěsu, přišel ke strýcovi a zeptal se:

„Není vám špatně, strýcu?“

„Víš, chlapče, já sem…“ strýc koktal a pevně stískal sedátko. Nešlo to. Nešlo zpívat hosana na výsostech.

Šneček napínal uši a posunoval závěs obvazu po rameni a hladil si jizvu na tváři.

„Ale nic, zapomněl jsem si doma nožík, že se mrknu na bedle. Prej je jich v lese, jako když naseje,“ zalhal strýc.

Šneček nabídl svůj žabikuch. „To vám na odkrojení nožek stačí. Večer mně to vrátíte v hospodě. Dojdite na kulečník. Dlúho jste tam nebyl. Macháček furt vyhrává místo vás, ale protože je lakomý, rundu rumu neobjedná. Dojdite a nashle,“ obrátil se zády Šneček, a než strýc řekl děkuju, zmizel za zatáčkou, obsypanou akáty.

Večer přišla na návštěvu Pantůčkova dcera s rodinou. Na stole zavoněly mušle, cibule a víno. Vrátila se z Řecka. A celá dojatá a chytrá jak rádio klohnila s tetkou špeciality v kuchyni. Strýc si vzal suchý chleba z kredence a na klín posadil vnuka Tomáše. Přežvykoval skývu mezi panty a poslouchal story, jak „kterási trúba prolhaná napsala, že tá pimprdáma Jarča Výletová se slézá s Mirkem Šnečkem, a není to pravda. Jarča Výletová je sice kráva nebeská, ale slézá se s úplně jiným chlapem.“

Tak. Pantůček sundal vnuka z kolena a šel prasatům nasypat šrot. Nad korytem se mu zatočila hlava. Zdálo se mu, že se ze zvoničky spouští zlatá pentle, na ní anděl, který drží v ruce Pantůčkův šedobílý klobouk a jemným hlasem pronáší:

„Františku Pantůčku. Lhal jsi a za to tě trest nemine. Ořežeš všem andělům, aj šéfovi nejvyššímu, všecky tužky na nejjemnější hroty, a pak stokrát odříkáš otčenáš a padesátkrát zdrávas Maria. A namaž si kolo, anebo si ho počůrej, když v tem nepořádku dílenském nemožeš najít olej. Všeckým andělom sa ježijú chlupy na nohách! Kdo má to pištění poslúchat! Amen!“

„Amen,“ odpověděl hříšník.

Pantůček se probíral z bezvědomí, z nosu mu trčely hadičky, u boku mu visel pytlík a kolem seskládaná nejbližší rodina. Jak na poslední pomazání. Jen farář chyběl. Místo něj stál tam doktor jak hrom do police a vážným hlasem pravil, že s tatínkem je to vážné a stát se může všechno. Po této zdrcující diagnóze se tetka rozbečala, že probudila všechny ostatní umírající z kómatu. Lékař odešel a Pantůček, nemoha ze sebe vypravit ani á, čučel do stropu a těžko promluvil:

„Zavolejte mně Šnečka.“

„Na co Šnečka?“ přestala hořekovat Pantůčková. „Ty mu něco dlužíš, nebo on tobě? Kolik?“

„Hergot, babo, umírám já, nebo ty?! Zavolejte mně Šnečka a dite s pánembohem dom,“ zaskřehotal strýc a zavřel oči.

Šedobílý klobouk

Šneček stál obřadně u Pantůčkovy postele. V ruce držel modrou kšiltovku a nevěděl, kam s očima. Přišla sestra a řekla, že Pantůčka probudí.

„Né, já počkám, nebuďte ho,“ oponoval rozhodně Šneček.

„Může spát i do večera,“ opáčila sestra a upravovala pacientovi lůžko. Rovnala věci na stolečku. „Ale už je to s ním lepší. Tak jak myslíte. Ale dlouho tu nemůžete být.“

„Hm. Já vím. Prosím vás, sehnala byste mi kousek papíru a tužku? Já strýcovi napíšu vzkaz a až mu bude ještě lepší, tak se zastavím. Budit ho nebudeme.“

Sestra přinesla papír a tužku a vyměnila Pantůčkovi pytlík. Šneček něco načmáral na papír a položil vedle hrnéčku se strýcovou zubní protézou.

Strýcu, já se na vás nezlobím. Čert to vem. M.Š.

Ráno už na Pantůčkově posteli ležel jiný pacient a na stole stál jiný hrnéček. Počmáraný papírek sklouzl pod topení. Šneček svíral v ruce šedobílý klobouk a obhlížel svoje sosny. Těšil se, jak si po dlouhé době dá se strýcem v hospodě rum. „Dnes bude pěkný den,“ řekl si spokojeně. „Pěkný den.“




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.05.2019 08:37:29dát kritice tipVigan

tož písni předtím na face a já dondu..:-)

(děkuju moc za přízeň, šohaju)

08.05.2019 13:44:36dát kritice tipCHT

Tož totok, děvčico....ty ně mosíš zatlačit oči, protože potem nebudu ani vědět, že už nejsu, jaká je to sranda....

No čťa to Bolek, mosí byt schlíplý jak zmoklá slepica, o tych andělských chlupoch a totok šecko, fakt ťa vidím jak zhovívavého Pecu nebeského, daj mu Pámbu odpočinutí lehké, ze zvoláním "šak já sa nezlobím, ale burčákem sa neťuká!"

no, mosíš to pro mňa udělat...

29.05.2018 13:37:18dát kritice tipVigan

Pantůček je normální tady příjmení, Šneček se tady říká jednomu pánovi..:-)

Děkuju za čtení, Lakrov.

22.05.2018 12:00:09dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dobře se to čte. Má to takovou uvěřitelnou atmosféru. A ač je to prostředím,  do něhož je to zasazené, ne zcela originální, je to působivé tím jednoduchým  příběhem, založeným na... snad na starých dobrých mravech.  Snad jen jména Pantůček a Šneček mi příjdou skoro neskutečná, ale to je  asi záměrné. (To první je tuším odněkud vypůjčené.)  Tip.  

02.05.2018 08:27:57dát kritice tipVigan

Namasté!..

30.04.2018 18:32:15dát kritice tipZdenda

Ta úvodní věta! Pantůček byl fanfarón. To je skoro jako Billy Pilgrim pendloval v čase.

Nastojte!

Bavilo mě to.

30.04.2018 08:55:28dát kritice tipagáta5

to je konec jak má být.. tož pěkný den i tobě vigan :)

30.04.2018 08:24:30dát kritice tipVigan

Tož jsem jim tam ke konci objednala rundu rumu, chlapom.. Tož. pěkný den, Agátko..:-)

30.04.2018 07:03:39dát kritice tipagáta5

:)) jupíí

28.04.2018 08:54:12dát kritice tipVigan

K3, moc děkuju..:-)

28.04.2018 08:53:50dát kritice tipVigan

Květoňku, ony chodijú za mňú...ale kdysi jsem se mezi vinaři hojně pohybovala, a bylo mi ctí je poslúchat..:-)

28.04.2018 08:52:40dát kritice tipVigan

Nicku, má poklona..:-)

28.04.2018 08:52:09dát kritice tipVigan

Agát, tož ho pošleme dom. Eště má strýc kopu práce..:-)

27.04.2018 22:10:33dát kritice tipK3

Tradičně barvitý příběh. Radost ho číst.

27.04.2018 11:17:24dát kritice tipKvětoň Zahájský

Jak se často a rád opakuju - bože děvčico, kam na ty příběhy chodíš?

26.04.2018 12:47:31dát kritice tipIQ nick

Šneček je príma chlap, a tohle je hodně dobře napsaná povídka! b:-)

26.04.2018 07:27:27dát kritice tipagáta5

no jasně, aby přežil :)

26.04.2018 07:10:24dát kritice tipVigan

Čím jsem starší, tím dělám větší kompromisy..Závěr jsem nechala takový otevřený, podle mě není až tak důležitý, pro mě bylo důležité to, jestli se Pantůček omluví...že se to v něm pohne. Člověk má na světě strašně málo času, i na omluvy, ale má ho.

26.04.2018 06:43:24dát kritice tipVigan

A jak by sis to přála, Agátko?..:-)

26.04.2018 06:42:37dát kritice tipagáta5

vigan a co ten Pantůček, přežil nebo ne... z konce mi to nějak nedochází

26.04.2018 06:41:44dát kritice tipVigan

Děkuju všem za čtení aj tipy, Goro tobě speciálně moc děkuju za výběr..:-)

26.04.2018 06:40:51dát kritice tipVigan

Omyl, súdí.

25.04.2018 20:51:30dát kritice tipStargazer

Slovácko sa nesúdí.

25.04.2018 20:10:22dát kritice tiprevírník

Krásně napsáno, seš jednička, Vigan.

25.04.2018 19:59:07dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásně se to četlo. Máš prostě dar vinařského boha. :-))) /T

25.04.2018 18:56:33dát kritice tipLerak12

Rád jsem přečetl a líbilo.

25.04.2018 13:24:45dát kritice tipagáta5

to se ten Pantůček doufám uzdravil...

pěkné povídání

25.04.2018 13:09:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Živé postavičky a dobrá zápletka. Líbí se mi, jak nenásilně působí nářečí, dobře kombinuješ se spisovnou řečí, že se to "nepřejí". Umíš decentně i zábavně psát nejen o těžkostech života.Skvělé dílko.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.