Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
O pravdě a dobrém slově
datum / id01.05.2018 / 487435Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno800x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
O pravdě a dobrém slově

     „Ten film byl vlastně podobenstvím biblického příběhu o vyhnání z ráje,“ prohlásila Iva cestou z kina. „Co myslíš ty, Denisi? Mě tedy oslovil hodně. Chápeš? Svět idejí je mrtev, těch čistých, oslňujících a nedostupných idejí. S metafyzikou ovšem neumřela touha. Co mnozí už pohřbili, vstalo z mrtvých…“
     „Ptala ses mě na něco?“ přerušil její výklad. „Nebo to byla jen řečnická otázka, na kterou si hned sama odpovídáš?“ 
     „Promiň. Tak co o tom filmu soudíš?“
     „Byl divný. Připadalo mi přitažený za vlasy, s jakou lehkostí řešil hrdina všechny situace a stačila mu k tomu jen víra v sílu pravdy a lidského dobra. Rodiče mi sice tvrdili, že nejdál dojdu s pravdou a nejvíc zmůžu dobrým slovem. To je ale hloupost. Ve skutečnosti vítězí lež a agrese. A tenhle film lidi jen utvrzuje v nesmyslu o pravdě a dobrém slově.“
     „Pleteš se. Je to pravda,“ odporovala Iva. „Po vyhnání z ráje nastal totiž pro lidi čas vášní a provinění. Není však možné stále utíkat a schovávat se za keř. Bůh nepotřebuje kumpána, chce mít partnera. A život je především starost a každý máme svůj kříž, svůj příběh. A utváříme si ho i tím, jak mu rozumíme. Nakonec se pravda a dobro vždycky vyplatí.“
     „Říká kdo?“
     „Chtěla bych žít v době, kdy nebude záležet na tom, kdo to říká, ale co říká.“
     „To by bylo sice hezký, ale ?kdo´ a ?co´ spolu souvisí,“ namítl.
     „Avšak ono ?co´ je důležitější. Dějiny se dějí a my jsme jejich součástí, ne pouze svědky. Ruka dějin se k nám vztahuje a my si myslíme, že nám něco podává, ale ona nám ukazuje cestu. Člověk je jako pták, chce vzlétnout, tak opouští klec, ale vzápětí se svobody zalekne a znovu hledá ochranu klece. Nejhorší je, že přes veškeré poznání, kterého se nám dostalo, zůstáváme stále stejní.“
     Denis zalitoval, že se nechal Ivou na kino přemluvit. Šli ulicí, držel ji kolem ramen a cítil, jak se Ivino tělo k němu z boku tiskne. 
     „Je krásná noc,“ řekl.
     „Jako stvořená pro milence a básníky,“ doplnila ho Iva s úsměvem. 
     „Snad, ale myslel jsem spíš na to, že můžeme jít domů oklikou parkem.“ 
     „Dobře,“ souhlasila. „Ten film byl o svobodě,“ pokračovala hned ale v úvahách, jako by ani netušila, co mu odkývala. „Mnozí lidi jsou však často ochotni vyměnit svobodu za bezpečnost, většinou jen domnělou, kterou jim ale někdo zajistí, ale to je cesta do pekel. Hodí se jen těm, co vládnou světu, protože nadcházející světový řád bude potřebovat dohled nad všemi lidmi. Je sice pravda, že za svobodu musíme platit neustálou bdělostí. Již Epikúros ale věděl, že nade vším bohatstvím je soběstačnost a nejcennějším plodem soběstačnosti je svoboda.“
     Denis ji poslouchal jen na půl ucha, zato si ale všiml, že se k nim z protější strany parku blíží jakýsi muž. Byli od sebe ještě daleko, když z keřů vyskočily dvě postavy a zastoupily muži cestu. Denis se zastavil a rukou přidržel na místě také Ivu. Uvažoval, co udělá, ale jen krátce.
     „Počkej tady,“ přikázal Ivě a vydal se ke trojici. 
     Dorazil, když mladí útočníci do muže strkali a přihrávali si ho jako balón. 
     „Nechte ho!" napomenul je.
     „Chceš taky dostat po tlamě?" zeptal se výhružně jeden z nich.
     „Kluci, nechte toho. Co z toho máte? Víte, co? Pojďme radši někam na pivo."
     Snažil se je přemluvit po dobrém, ale odpověděla mu rána pěstí. Stačil uhnout, a ještě odvrátit i druhý úder. Třetí ho ale zasáhl přímo do obličeje. Ucítil bolest a na rozraženém rtu chuť vlastní krve. Vtom se ale útočníci dali na útěk. Byl otřesený a na rtech cítil krev. Ohlédl se po Ivě, ale ta stála v bezpečné vzdálenosti. Přepadený muž Denise nedůvěřivě pozoroval. Pouliční lampa svítila na přicházející policejní hlídku.
     „Copak se tady děje?" ptal se jeden z policajtů.
     Než stačil rozbitou pusou promluvit, odvětil muž: „Přepadli mě. Byli tři, hned se ale porvali o lup, ale dva utekli a zůstal tu jen tenhle... Ukradli mi peněženku."
     Vytřeštil na toho chlapa oči. Policisté si Denise přísně měřili.
     „Kdo jsou ti další?“ obrátil se na něj vyšší policista.
     Kdyby neměl rozbitá ústa, určitě by se pokusil tu nespravedlnost objasnit nějakým dobrým, upřímným slovem. Takhle jen mlčel a čekal, co bude a nejradši by taky utekl.
     „Když nehodláte mluvit, půjdeme k nám a tam se už dozvíme, jak to bylo,“ uchopil ho policajt za paži.
     „Počkejte, on k nim možná nepatřil," ozval se přepadený.
     Udiveně na muže koukl a byl mu nepochopitelně vděčný, že se ho snaží vytáhnout z maléru, do něhož ho předtím sám uvrtal. Ret ho ještě bolel, ale napadlo ho, že je právě svědkem, jak pravda a dobré slovo nakonec vítězí.
     „Tak to uděláme jinak,“ řekl menší policista. „Půjdeme všichni na služebnu, a tam nám vysvětlíte po pravdě, proč jste se tady vy dva prali.“
     „My jsme se neprali. Přepadli mě ti dva, co utekli?“ ohradil se muž.
     „Ano, říkal jste nám o nich, ale my jsme nikoho neviděli,“ řekl vyšší policista.
     Hlídka pak vedla Denise a toho chlapa směrem k Ivě, která stále trčela zkoprnělá na cestě.
     „Co vy tady děláte, paní?“ zeptal se jí menší policista.
     „To je moje přítelkyně,“ odpověděl Denis, než ze sebe stačila něco vysoukat.

     Do formy se dostala až na policejní stanici, když čekali pod dohledem policisty, až je vyslechnou. Zatímco Denis přemýšlel o příhodě v parku, Iva do něj hučela, jako by vůbec neakceptovala situaci, v níž se právě nacházeli.
     „Plahočíme se a pracujeme, abychom si odpočinuli,“ uslyšel Denis konečně slova, když zatím vnímal pouze její hlas. „Snad je to odlesk rajského nicnedělání?“ ptala se Iva. „Aby nám úspěch daroval čas? Ztracený ráj je s námi. Je zprostředkovaný. Je východiskem i cílem. Nezbývá než se spolehnout na volání naší duše, že nakonec přehluší jarmareční hlas života. Je to jako když se mé kamarádce vrátila po letech dcera. Připomnělo mi to příběh marnotratného syna. Nevrací se, aby vysvětloval, ani kvůli vyprávění o zážitcích z cest. Vrací se, neboť pochopil. Proti tomu jsou všechna slova jen lacinou bižuterií…“
     Denis se na Ivu podíval a usmiřovalo ho s ní, jako pokaždé, když nesnesitelně mlela a mlela, že je krásná. Pak mrkl na policajta. Ten se snažil tvářit kamenně a jaksi nepřítomně, ale v koutcích úst mu cukalo. 
     Tou dobou dva mladí útočníci, kteří zdrhli z parku s ukradenou peněženkou, seděli už ve své domovské putyce a dávali si do trombónu za cizí prachy, a stihli i otočit pár rund pro kamarády.

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.05.2018 23:32:17dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Šlo mi právě o onu absurditu situace, kdy někdo (Iva) při intimní procházce parkem filozofuje, což zjevně chápeš, jak dokazuje smajlík. Vše ostatní jsou jen prostředky, jak tu absurditu vykreslit. Samozřejmě máš pravdu, že některým čtenářům to může vadit. Některým čtenářům může totiž vadit cokoli. :-)

02.05.2018 22:51:48dát kritice tipStargazer

Kde jinde filozofovat než při intimní procházce parkem ve dvojici :-) Zamyšlenost textu není nikdy na škodu.

Ale stejně jako minule... je strašně zřetelné, že se jedná víceméně o myšlenkovou úvahu jedné postavy (autora), která je pouze uměle navléknuta na jakýsi povídkový příběh. To může některým čtenářům vadit... 

 

02.05.2018 09:08:26dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ach jo, Zdendo.

02.05.2018 07:41:09dát kritice tipZdenda
To bych si nedovolil.
02.05.2018 07:26:43dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nic takového jsem přece netvrdil, Zdendo. Naopak tvé připomínky beru v potaz a napsal jsem k tvému názoru jakési své vysvětlení. Je mi však záhadou, proč na to reaguješ uštěpačně a ironicky. Toužíš mě k něčemu vyprovokovat?

02.05.2018 06:20:01dát kritice tipZdenda

Tak díky, kvaji, žes mi to vysvětlil. Teď vidím, že je tvá povídka dokonalá.

01.05.2018 23:45:27dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tohle ale nemyslíš vážně, že ne, Irenko? V každém vztahu je pro jednoho na tom druhém něco nesnesitelné, s čím se nedokáže vyrovnat, ale přesto s ním žije. Problém je v tom, že zhruba každý druhý u nás není ochoten to, co mu na druhém vadí, překousnout a rozchází či rozvádí se.

01.05.2018 23:32:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Stejně je mi záhadou, jak někdo může žít s někým, o němž si myslí, že nesnesitelně mele a mele:-), ale to je již detail...

01.05.2018 23:05:02dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nevím, Irenko. Ta věta, jak jsi ji formulovala ty, by byla jistě přesnější. Byla by však, podle mého, příliš vysvětlující.

Napíšu ještě další povídky s Ivou a Denise (její monology mám předepsané) a vzdy v nich půjde mimo jiné o to, že se Iva bude vyjadřovat nepatřičně sofistikovaně..

01.05.2018 22:59:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

 Tu větu bych postavila tak nějak -  Denise smiřovala s množstvím jalových frází, kterými jej častovala, Ivina krása, dosud se mu neomrzela.

Je pravda, že při běžné procházce v parku je  mluva dost sofistikovaná. Ale beru ty důvody, o nichž píšeš v komentáři.

01.05.2018 22:54:56dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Myslím, Karle, že jsi roli Denise vystihl přesně. A nemyslel jsem to jako filozofické pojednání, ale jako nesoustavné, polovičaté filozofující úvahy oné Ivy zasazené do nepatřičného prostředí a situace.

01.05.2018 22:50:36dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Píšeš, Přemku, že se filozofice úvahy do procházky parkem ve dvou za krásné noci nehodí. Naprosto s tebou souhlasím. A přesně proto jsem ty poněkud absurdní (spíš filozofující než filozofické) úvahy do takové nepatřičné situace umístil. Myslím si, že nezáleží, o jaký film šlo, nakonec ani na tom, jak rozlouskla přepadení policie.

01.05.2018 22:45:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, Irenko. Možná, že Ivina krása Denise usmiřovala se sebou samým, ale on by to takto asi těžko vnímal, a když ano, nejspíš by to nepřiznal.

01.05.2018 22:42:15dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nevyjadřuji se k tomu, Zdendo, zda to postrádá kouzlo (nadsázky), nebo zda je to či není jalové - to je vždy věc názoru. Jen ke zbytečné postavě Denise: Domníváš se, že by Sherlock Holmes nedokázal vyřešit své případy bez doktora Watsona? Já myslím, že dokázal. Doktor Watson je v Doylových detektivkách takový chudáček blbeček (jak ho charakterizoval Stephen Leacoock), který jednak příběh vypráví a jednak mu Holmes vysvětluje své postupy. No a podobnou funkci má v těchto mých povídkách právě Denis. Podstatná je Iva a její monology. Těch mám ostatně napsanou řadu a vznikaly samostatně. Denis je jen něco jako kulisa. 

01.05.2018 21:44:33dát kritice tipK3
redaktor prózy

Jo, taky si myslím, že by bylo lepší číst vícekrát.

Otázka je, jak to Kvaj s povídkou myslel. Jestli to nemá celé být spíš tím podobenstvím. O dobru a zlu, pravdě a lži, by se asi dalo mluvit donekonečna. Nejspíš je to nastavené tak půl na půl. Takže se to pořád mezi sebou trochu mele. Denise neberu zbytečně, spíš neutrálně, jako objekt kterému někdo něco sděluje, aniž by čekal odpověď. Aby Iva nemusela mluvit sama se sebou.

Je fakt, že když převažuje takové filozofické téma, každé zbytečné slůvko to kazí, takže by se dalo možná ledacos vyškrtnout.

Jinak pro mě dobré. T.

 

01.05.2018 11:59:44dát kritice tiplastgasp

Zdendu docela chápu, on je tvrdý kritik a myslím zkušený. Tentokrát si dovolím také svoji připomínku. Jednající postavy hovoří o filmu, aniž čtenář může pochopit jaký to byl film, o jaký žánr šlo, jestli to by film současný, historický, psychologický, nevím o čem to bylo. Obsah je podán obecně, podobenství, ale rozhovor pokračuje filozofickými úvahami, které se do procházky ve dvou parkem v krásné noci nehodí. Příliš odborná stanoviska a odkazy by se hodily do jiného prostředí. Episoda setkání s lupiči povídku jistě dramatizuje, ale rekace Denise na lež je nepravděpodobná. Přečtu si to znova, možná se mýlím. Je to těžké téma. 

01.05.2018 11:54:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Psala jsem ti již minule, že se mi ten hrdina /Denis/ zdá něčím zvláštní, a vlastně i ona, působí to na mne dost nepravděpodobně.Zdenda dokázal tento /přetrvávající/ pocit trefně pojmenovat.

Mne z dnešní povídky nejvíc zaujal fakt a pocity z "přepadení" - a sice, že většina "slušných lidí" není v kritických momentech připravena na chování, které popisuješ -násilí, lži, podpásovky atd.

Máš solidně psané dialogy. Celkově za tip, i když nesouzním...

Tady v tom místě mám za to, že ho to usmiřovalo se sebou než s ní:-):

usmiřovalo ho s ní, jako pokaždé, když nesnesitelně mlela a mlela, že je krásná

 

01.05.2018 10:48:29dát kritice tipZdenda

Saudkův.

01.05.2018 10:48:17dát kritice tipZdenda

Připomnělo mi to jeden Sudkův komiks. V jakési postapokalyptické poušti hrdina s oštěpem chytá past na druhého člověka, pak spolu bojují a přitom neustále říkají věci jako  "pozorujeme tedy jak život slasti, tak život rozumovosti", "Zdali jest přirozenost dobra úplná nebo neúplná?" a tak podobně. Je to zábavný komiks.

Tohle by bylo taky zábavné. Nebýt toho Denise. Všechno co říká, jsou stejně otravná klišé, jako výroky slečny přítelkyně, jen to nějak postrádá to kouzlo nadsázky.

Působilo by myslím lépe, kdyby se text obešel bez těch vět typu "poslouchal ji jen na půl ucha", "nesnesitelně mlela a mlela".

No a historka s jakýmsi přepadením je sama o sobě dost jalová, ani nepředstavuje nějaký silný kontrast k tomu Ivinu monologu.

Takže jako Ivin monolog fajn, jen to k tomu chce namalovat lepší obrázky. A vyjasnit si, kdo má být Denis, a pokud možno dát mu nějakou roli. Věnuje se mu celkem dost času a roli žádnou nemá, jen poslouchá Ivu, na půl ucha. Kdyby v tom příběhu Denis vůbec nebyl, nic by se nestalo.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.