Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zablouděný turista

09. 05. 2018
5
4
599

Jak Pickovice nejsou skoro na žádné mapě, tak se občas stane, že to zmate nějakého turistu. On se lekne toho, že objevil neznámou vesnici, zabloudí a neví, jak dál. Takového zablouděného turistu najdeme většinou na návsi u památeční lípy, jak různě otáčí turistickou mapou a je smutný. Taky má žízeň, protože je dehydrantovaný a hlasitě mu kručí v břiše.

Když s Láďou takového turistu potkáme, tak jsme rádi a řekneme: To je ale dneska krásně, že?

A turista řekne: Ano, akorát já jsem zrovna zablouděný, tak nevím, jak dál. Mohl bych vás poprosit o vodu, kousek chleba a radu, jak pokračovat, abych se dostal do nejbližšího města?

A my řekneme: Ano.

Vodu mu dá Láďa ze své polní láhve, kterou všude nosí s sebou. Já mu dám zase krajíc tvrdého chleba pro králíci. Pak turistu vezmeme a začneme mu ukazovat vesnici. Jsme rádi, že je tu konečně někdo cizí se zájmem o vlastivědu.

Nejdřív ho vezmeme k vyhořelému Tesařovic stavení. Řekneme: Tohle je vyhořelé Tesařovic stavení. Ono vyhořelo, jak si pan Tesař nastrkal do pojistek hřebíky.

Pak ho vezmeme ke koloniálu a řekneme: Tohle je náš koloniál. Za minulého režimu to byla jednota. Tady koupíte úplně všechno. Dvakrát týdně dokonce i čerstvé pečivo. Mucholapky jsou ale na skladě pořád. A taky pepo. To je skvělé, že?

Turista se v tu chvíli většinou podívá na hodinky a řekne: To je moc krásný koloniál.

Následně turistu vezmeme ke kostelu. Já řeknu: Tohle je náš kostel Nanebevzetí Marie, co byla panna. Tu jste asi neznal. Ten kostel je moc hezký, ale chybí mu zvon. Oni ho za války ukradli Němci a už ho nevrátili, ale to nevadí, já jsem nahoru namontoval elektrický zvonek a to je lepší, protože je to modernější.

Turista řekne: Aha.

Pak jdeme na hřbitov a začneme ukazovat hroby našich nebožek manželek a vysvětlovat, jak se správně udržuje náhrobní deska, a jak se doma vyrábí vlastní hřbitovní kahánky, aby se ušetřilo. Ze hřbitova pokračujeme dolů z kopce k té zatáčce, kde se zabil můj bratr na mopedu. O tom se přeci musím taky zmínit, to je důležité. Dále zahneme k lesu a já zapískám na Jarušku. To je ta moje lištička, co jsem vypiplal. Ona si mě pamatuje. Přijde, ale pohladit se nenechá.

Poté se vrátíme podél potoka, kde předvedeme, jak se chytají žáby, zpět na náves a jdeme k paní Hrdáčkové. Ona má totiž doma velmi mladou dceru, kterou by už ráda provdala. Dcera se jmenuje Míla, je hezká a má 45 let. Taky má cop a takové roztomilé pupínky všude na těle, co vypadají jako červené pihy. Jak z okna spatří turistu, zaraduje se, vyběhne ven ve své moderní teplákové soupravě a chce se s turistou seznámit. Turista se vyděsí a začne prchat a většinou prchá správně směrem ke Lhotce, tak ho už necháme, protože toho z místních pamětihodností viděl až až.

Akorát Míla je vždy moc smutná, že se jí nepodařilo získat manžela. To je ale tím, že je při těle. Ona váží padesát kilo. Plus metrák. S tím se velmi špatně běhá, protože se člověk rychle zadýchá. Ale to je dobře, protože díky tomu turista vždy uteče, Míla si s ním na zemi na cestě nevyrobí dítě, a turista se nemusí provdat do Pickovic. Ono to tu pro mladé moc není, protože nemáme kino, trafiku s moderními časopisy a velký obchod s kolečkovými vozíčky. Ale jinak máme úplně všechno.

Ahoj!


4 názory

No tam u vás musí být ale krásně. :o))) Aspoň se túristi nenuděj. Skvělý.


atkij
10. 05. 2018
Dát tip

Bezva podané, bavilo....

 

Míla si s ním na zemi na cestě nevyrobí dítě,...možná až moc...


agáta5
10. 05. 2018
Dát tip

:)) jj, hlavně dobré vědět to mužství, to člověk nikdy neví, kdy se mu to může hodit...


Andělka1
09. 05. 2018
Dát tip

:-))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru