Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NEVESELE DO VESELÍ - FEJETON

12. 05. 2018
7
9
1051
Autor
kuča

 

   Když mi v listopadu bylo shůry dáno přestát víkendový pobyt na Šumavě (laskavé čtenáře jsem promptně informoval), pookřál jsem jak bájný Atlas, kterého konečně zbavili tíže nebeské klenby. Potvrdilo se, že takovéto aktivity rozhodně neprospívají mému tělu, tím méně duchu. Bylo zřejmé, že další podobná eskapáda je možná už jen v případě náhlého pomatení smyslů, které by vyústilo v absolutní ztrátu pudu sebezáchovy. Oprášil jsem osobní heslo „VŠUDE ŠPATNĚ, DOMA JAKŽTAKŽ“ a v následujících týdnech se věnoval jen činnostem poblíž bydliště.

   Manželčinu zmínku o výjezdu na jih jsem zprvu přeslechl. Druhé upozornění jsem neslyšel a třetí připomenutí ani nechtěl slyšet. Vše marno. Zaharašila přede mnou arzenálem obvyklých i přísně tajných ženských zbraní a lstivě poukázala na neobvyklou láci celého pobytu. Nač vzdorovat? Rozumní muži vědí, že co si manželky umanou, toho docílí. Rozumné muže zdobí vyrovnanost a klid.

     Odjezd byl stanoven na neděli. Jelikož začala trucovat moje břišní dutina, požádal jsem ženu o šálek zklidňujícího mátového thé. Šálek jsem dychtivě vypil a teprve pak si uvědomil, že máty v něm nebyl ani lístek. Manželka zamumlala cosi o heřmánku, věc jsem tedy považoval za vyřízenou. Během příští hodiny jsem byl vyřízen já. Kdepak heřmánek! Dozajista se jednalo o výluh směsi z přesličky rolní a pýru plazivého, vždyť dostavivší se močopudné účinky mě přinutily označkovat téměř každý patník na trase Nalžovské Hory – Malý Bor. Čirá hrůza! Do cíle cesty ve Veselí nad Lužnicí jsem dojel zcela vyždímaný.

   Hotel překvapil úrovní služeb, ochotným personálem a dřevěným retro výtahem. Pobyt jsme prolenošili v pohodlné posteli, proskotačili v rozpustilé vířivce a zdrželi se i na masážním stole. Občas příjemná procházka. Tu na březích Lužnice, tu po stráních kol Nežárky.

   Ráno před zpáteční cestou, mě žena překvapila žertovným oslovením: „Tak jak dneska, kdy budeme stavět, ty můj Alíku?“ Alíku? Proč Alíku?


9 názorů

Jeff Logos
19. 05. 2018
Dát tip

Pěkně ze života


Kočkodan
14. 05. 2018
Dát tip
Zrejme vedete jiz delsí dobu rozhovory na téma porízení rodinného domku. Ale nejspís pro díte, vy myslím uz vlastní dum vlastníte.

To je ale pěkný příběh. :-))) /T Skoro jak u nás.


vesuvanka
12. 05. 2018
Dát tip

Pěkný fejeton, pobavil mě :-))) TIP


... Žena nikdy neví, co přesně chce, ale nedá pokoj, dokud toho nedosáhne ...

Snad proto se jim z nás daří dělat „Alíky“, často slintající a s vyplazenými jazyky. Veselé psaní. :-))


I banální historka, pokud se tvořivě zpracuje, vyvolá úsmev. To není zas tak málo...


Fruhling
12. 05. 2018
Dát tip

Psát fejetony není žádná zádel. Jejich nespornou krásou je ale to, jak ze zdánlivě banální historku převrátí do úvahy nebo komentáře. Tady zůstalo u prvního.


Diana
12. 05. 2018
Dát tip

Pobavilo, fajn! :-)))*


Gora
12. 05. 2018
Dát tip

U vás je legrace:-) a ty z ní "ždímáš" a daří se ti!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru