Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když bolí noha

23. 05. 2018
6
12
1560
Autor
bixley

Byla noc a všichni už spali. I v kuchyni bylo ticho a stůl, židle i další nábytek unaveně podřimovaly.

Najednou se ale do ticha ozvalo táhlé „Áááúúú!“

„Co se stalo?“ zeptal se stůl rozespale. „Kdo to naříká?“

„To jsem byla já,“ řekla jedna z židlí. „Hrozně mě bolí jedna noha, auvajs.“

„Tak na ní nestůj, máš ještě tři,“ radil jí stůl.

„To přece nejde, je dřevěná. Dřevěnou nohu nemůžu ohnout jako člověk.“

„To máš pravdu, já vlastně taky žádnou nohu neohnu.“

„Au au, do rána to nevydržím,“ zoufala si dál židle.

„Tak já ti to aspoň pofoukám,“ nabídla se dětská stolička a dohopkala k židli s bolavou nohou.

„To jsi moc hodná,“ řekla židle s úlevou. „Ta pravá noha vzadu.“

Stolička začala foukat: „Je to lepší?“

„Uf, o hodně,“ zafuněla židle.

A tak stolička foukala a foukala.

„Moc děkuju,“ řekla židle po chvíli. „To stačí, snad usnu.“

A židle nakonec únavou usnula.

 

Ráno se Novákovi probudili a paní Nováková začala dělat v kuchyni snídani.

Děti si sedaly na židle.

„Počkej, tady tahle židle nějak vrže,“ všiml si pan Novák a hned ji začal zkoumat.

„No jo, je v ní červotoč! Jak se tam dostal? Musíme zavolat truhláře, aby ji opravil.“

Přivolaný truhlář červotoče vyhnal připraveným postřikem, dírky po něm ohobloval a celou nohu znovu nalakoval.

Děti potom odešly do školy a rodiče do práce.

 

Nábytek v kuchyni po jejich odchodu opět osaměl.

„Tak co, už je ti dobře, židličko?“ zajímal se stůl.

„Cítím se teď perfektně, jako znovuvyrobená!“ jásala židle.

„To jsme rádi,“ řekla vesele dětská stolička. Za chvíli ale tvrdě usnula. Vždyť toho v noci pro samé foukání moc nenaspala!

 


12 názorů

bixley
22. 03. 2021
Dát tip

Díky


Jamardi
22. 03. 2021
Dát tip

Pěkná pohádka.


bixley
31. 05. 2018
Dát tip

Podobně jako u pohádky Ach, to nádobí, kde se děti měly mimo jiné naučit, že hrnce mají ucha a lidé uši, že tedy ucho u hrnce je svým tvarem podobné lidskému uchu, tato pohádka má ukázat, že podstavcům nábytku říkáme nohy, protože jsou podobné nohám zvířat a lidí. A tak se nabízela širší personifikace a přirovnání bolavé lidské nohy k bolavé noze u nábytku napadené červotočem. 

Ale dá se to chápat i jako poučení dětem, aby si v dnešní době dokázaly věcí více vážit. :-) Díky.


Lakrov
31. 05. 2018
Dát tip

Roztomilá, snad až dojemná je tahle péče o obyčejné věci sloužící nám  k obyčejnému životu. Zvlášť dnes, v "éře výměnné" je hezké si takovouhle  "utopickou bajku" přečíst.  Tip.  


bixley
23. 05. 2018
Dát tip

Taky díky. :-)


Lerak12
23. 05. 2018
Dát tip

Tvá, povedená.


bixley
23. 05. 2018
Dát tip

Kočkodane, někdy má člověk nohy opravdu dřevěné... :-)

Aleši, díky.


Kočkodan
23. 05. 2018
Dát tip
Jsem rád, ze neslo o tvou drevenou nohu. to drevo je samozrejme humor, ale kdyz mi prislo avízo, tak jsem si podle názvu opravdu nejdrív myslel, ze más asi nejaký koncetinový problem a píses o tom treba fejeton.

v pohádce je možné všechno...i vyndání červotoče...:o)


Gora
23. 05. 2018
Dát tip

bezva:-)


bixley
23. 05. 2018
Dát tip

Díky, na červotoče ještě kouknu... :-)))


Gora
23. 05. 2018
Dát tip

Bixley, další moc milá pohádka...bolení nohy si umím živě představit:-) Jen - nejsem truhlář, tak nevím jistě - ten červotoč se VYNDAT asi nedá, nějak zneškodnit asi ano...to bych ještě zjistila a upřesnila...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru