Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pavilon 19 II.

23. 05. 2018
4
1
575
Autor
nascheanou

 

 

 

Procházela jsem zahradou. V parku se povalovala cizí, spící těla, oděna do roztrhaných kusů oblečení. V trávě si četly studentky čínské literatury. Na lavičkách posedával zdravotnický personál v bílých pláštích.

Dostavila jsem se k pavilonu číslo 19. Zvoním na zvonek Dobré místo. Slyším rachtat klíč v zámku. Otevírá mi postarší muž v sandálích.

Budova pavilonu 19 je úplně vybydlená a vyklizená, všude je prach. Představuju si, co se v místnostech dělo předtím. Svázaní blázni? Svěrací kazajky? Kurtování? Jedna plechová postel vedle druhé? Elektrošoky?

Stoupáme do posledního patra. V zastrčených cimrách se na zemi povalují obrazy psychotické pacientky plné barev a neforemných figur. Skromná kuchyňka v zatuchlém přítmí, zastrčená kuřárna s výhledem na fotbalové hřiště (na hřišti teď zrovna blázni z jiného pavilonu hrají zápas, jeden z hráčů se loudá po straně terénu a kope do trávy). Další místnost se sklopeným stropem, s protékající rezavou vodou z omítky. « Tady bude pinec », říkáte s moravským přízvukem a tajíte mi poslední místnost, kde přespáváte a kde budu mít kancelář. Nadechuju se mrazivého vzduchu, trochu mi skáče husí kůže po zádech, ale nebojím se.

« Hlavně se nesmím znovu zbláznit. », namítám a vy hbitě odpovídáte, ať se klidně zblázním. Dodáváte mi důvěru, pane.

 

 

 

 


1 názor

Lerak12
23. 05. 2018
Dát tip

Další drobnička - pěknička. Rád jsem přečetl.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru