Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Psí moře
datum / id24.05.2018 / 487967Vytisknout |
autoragáta5
kategoriePovídky
zobrazeno768x
počet tipů23
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Psí moře

Sedím za velkým kamenem a pozoruju koupající se psy. Jejich páníčkové házejí klacky do moře. Psi se můžou strhnout, aby je ve vlnách našli a přinesli na břeh. Do očí jim odkapává slaná voda, přesto se jen oklepou a pokračují, dokud se páníčkové neunaví a nedají povel k odchodu do sprch. Způsobně vyčkávají, až osprchuje rázná maminka zbytky soli plačícímu dítěti z vlasů a může začít očista mazlíků. Psi chlemtají studenou vodu, jako by byla první za celý den a páníčkové sprchují, až lítají chlupy.

Je zvláštní, že si vybrali nejlepší místo v zátoce. Tabulky okolo hlásají, že tady se koupají pouze psi. O kousek dál, kde se koupají pouze lidé, je příchod k vodě ztížený obrovskými kameny a naplaveným bordelem, možná i nějakým tím exkrementem. Napadá mě, že si lidi tyhle překážky staví schválně, abych měla o čem přemýšlet.


Vlny se zvětšují. Na pláž vyvrhují zapomenuté klacky. Děti je sbírají a zapichují do písku. Chtělo by to ještě trochu mořské trávy, pár mušlí a hned by to tady vypadalo jako indiánské pohřebiště… nebo psí.
Rukou setřesu zbytky písku z nohou. Slunce zapadá rychle, jakoby už vidělo dost. Minu sprchu. Taky jsem viděla dost. Chlupy ucpaly odtok a voda si hledá cestu v písku. Chvíli odolává na povrchu a nakonec zmizí.

Je vedro k zalknutí. Procházím pomalu přístavem. Tuhle cestu mám ráda. Všude jen lodě, občas zapomenutý námořník s lanem v mozolnaté ruce. Chtěla bych žít s rybářem. Vyhlížela bych ho každý večer a čekala na znamení, že má plné kádě a v noci bych se přitulila…
Představuju si dlouhou plavbu mořem a hodnotím, na které z nich bych se chtěla plavit. Tahle ne, ta vypadá, že má i ta horší léta za sebou. Narezlá madla, příď otlučená, ve vodě kruhy z vyteklého oleje. Nahlížím do kajuty. Špinavá záclona tají, co má zůstat utajené, přesto zahlédnu pohyb.  U okna se objeví velký černý pes. Rozštěká se, až ve mně hrkne a odskočím.
Co tu asi hlídá?


Na mostě se ještě otáčím. Všude je ticho, lidé přesídlili do města. Lodě se opuštěně pohupují ve vlnách. Břeh je drží napnutými lany a občas jimi trhne, když vlny naberou na síle. Mezi šploucháním a vrzáním cítím nedočkavost spoutaných plavců. Pár lodí osvobodit…


U města mě vítá povalená popelnice. Vzduchem poletují papíry, silnice se mění na bazar rybích vnitřností, jejichž smrad přivolává hladovce. Malý voříšek se přikradl tak nenápadně, že jsem o něho málem zakopla. Nejspíš už pár kopanců poznal. Vrtící ocas mi sděluje, že je šťastný jako blecha a dneska bude jeho tulácký žaludek veskrze naplněn.


Zahnu do menší pizzérie na rohu ulice. Jídlo nedojím, porce se asi měří podle místních námořníků. Zbytek balím do ubrousku a vracím se zpět. Už je skoro tma, přístav osvětlují jen lampy kostela. Ve stínech tuším život. Někde poblíž leží popelnicový voříšek a nechá si zdát o sítích živých ryb, jak se mrskají ve slunci a on sedí pod nimi s otevřenou tlamou a čeká. Sliny mu tečou do chlupů. Už, už… z jednoho většího oka vyklouzne malá čudla a hupne rovnou do psí mordy. Zuby cvaknou.

Usínám za zavřeným oknem. Šum moře přesto vklouzne do pokoje a zaplní mi uši tichou ukolébavkou. Rybářské sítě se pozvolna plní rybami, silné ruce je vytahují na břeh. Slyším radostný smích.

 

Dívám se na chlupaté nohy nějakého muže, který se mi snaží umýt vlasy pod studenou vodou. Jeho ruce jsou tvrdé a smrdí rybinou. Pevně mě drží za kůži pod krkem. Nemůžu se ani hnout. Sleduju vodu, jak se vpíjí do písku a mizí. Všude se válejí chlupy. Voda ze sprchy je přeskakuje a zase mizí. Otevřu pusu a chlemtám urputně, jako bych nepila celý den.  Ruka mě pleskne po zadku. Běž.
Vyběhnu ze sprchy. Kolem mě proletí klacek…

 

Probouzím se zpocená. Zavřené okno nebylo to pravé ořechové. Otvírám dokořán dveře. Na schodech leží voříšek. Zvedne hlavu a čeká. Mrknul? Vracím se do pokoje, z lednice vytahuju včerejší zbytky večeře, do misky naleju čerstvou vodu. Vrtící ocas mi sděluje, že dneska bude jeho tulácký žaludek veskrze naplněn.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.08.2018 20:34:09dát kritice tipagáta5

tos mě Marcelo potěšila ani nevíš jak.. jj, zbytky  zbytek zbytku :)

 

knihu? jsem línááá. ale v důchodu je možný všechno :) budu na tebe myslet...

06.08.2018 16:55:07dát kritice tipMarcela.K.

Hned jak sis tu večeři zabalila, mi bylo jasný, kde skončí... no ale přesto jsem se napila :-)  Kdybys ji snědla k snídani ty...vlastně, třeba jo, třeba jsi mu jen šoupla zbytek zbytku ...viď, že jo ...prosím ;-)

 

Kdybys někdy vydala knížku - koupím si ji a to jsem se už zařekla, že žádný knihy kupovat nebudu, protože do smrti nestihnu přečíst všechny, co doma mám ...

28.05.2018 17:22:15dát kritice tipKolobajda

Tak to je ta drsná, břitká Agáta...?  A najednou romantická, rozněžnělá... Je jaká je... ale v této poloze se mi zamlouvá víc. Fakt.   /** 

28.05.2018 14:11:08dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Takové odpočinkové letní vyprávění to je, daleké kraje, blízcí tvorové,  průmět reality do snu a hezký konec.  Kde leží takové Psí moře?  Tip.  

27.05.2018 08:43:08dát kritice tipFruhling
Ukázkový biedermeier.
25.05.2018 22:25:03dát kritice tiplastgasp

Jak jsem šel z pláže s tebou, živě jsem si představil své minulé pobyty u psích moří. Máš úžasnou schopnost probudit fyzickou blízkost obrazů již zaschlých pláten.. /T a díky.

25.05.2018 07:49:48dát kritice tipOzzozorba
I můj žaludek se naplnil (když jsem četl). Nejlepší rybky, které jsem zachytil ve své síti: Slunce zapadá rychle, jakoby už vidělo dost; voda si hledá cestu v písku; tulácký žaludek. Teď trochu psychologie: Špinavá nebo čistá záclona – každá přitahuje pozornost.
25.05.2018 06:05:20dát kritice tipagáta5

moc díky za čtení... název opraven :)   

k3, ano přesně tohle jsem chtěla napsat, jak jsme s tím propojeni, i když o to třeba ani nemáme zájem a někoho to může i obtěžovat... nakonec všechno je jak má být :)

norsko, vidíš, vůbec jsem netušila, že máte hafana :) já nemám, ale mívala jsem, po posledním - rotvajlerka - zatím nemám dost odvahy pořídit si nějakého, ale až budu v důchodu... možná si mě najde nějakej voříšek a bude hlídat i ty mý kozy, co si pořídím :)

kočko, dobrou chuť :) veskrze je krásný slovo, co?

Diano, tohle jsem zažila v Chorvatsku.. i s tím snem :)

24.05.2018 21:24:36dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak to je moc pěkné. /T

24.05.2018 21:23:57dát kritice tipNorsko 1

Pěkné...i za našeho velkeho pejska...

tip

24.05.2018 21:03:56dát kritice tipJeff Logos

donutí k přemýšlení

24.05.2018 20:28:25dát kritice tipDagmaram

neudržela jsem pozornost, ale bude za tím nejspíš můj temperament .. tohle je takové poklidné psaní

24.05.2018 18:29:10dát kritice tipKočkodan
Agáto sděluji, že dnes byl tebou můj písmácký čtenářský žaludek veskrze naplněn. ;-)
24.05.2018 16:14:46dát kritice tipLerak12

Šumím, ale nevlním.

24.05.2018 15:44:59dát kritice tipK3
redaktor prózy

Proč je název s malým p?

24.05.2018 15:42:11dát kritice tipK3
redaktor prózy

Mně se tohle moc líbí.

Byl jsem docela naštvanej, že jsi se na pejska vybodla, tam u té pizzérie ale to, že se děj k němu obloukem vrací a dostane, co už nikdo nečeká, je až symbolické. Myslím, že právě to dělá z textu povídku se slušným obsahem:). T.

24.05.2018 14:48:58dát kritice tipmND

Válka redaktorů! Ou jé!!! Situaci ale řeší nejmoudřejší z nich - pravda je prý někde uprostřed. Ani u plotu, ani u studně. Uprostřed. Tam kde je na dvoře slepičinců víc jak nasráno. Dík a tip autorce. Posmák žije! Skupinový avízo.

24.05.2018 14:46:21dát kritice tiprevírník

Mně se to líbí. Koukám na ten mumraj s tebou.

24.05.2018 14:37:53dát kritice tipDiana

To mi tak připomíná Bulharsko, Rumunsko... jinde jsou pláže docela čisté... Hladoví Voříšci jsou všude. Pěkný obrázek. :-)***

24.05.2018 13:28:42dát kritice tipagáta5

gabi, tak to mě těší.. slyšíš to šumění? :)

24.05.2018 13:19:40dát kritice tipgabi tá istá

chytila som sa ako ryba na háčik...dobrý nápad, aj tá vložka kurzívou...početla jsem si *

24.05.2018 10:06:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jak napsal Yan, ty jsi autor:-)))

24.05.2018 10:02:25dát kritice tipagáta5

 díky goro... nechám v povídkách. Miniatur pár mám, tohle se k povídce blíží nejvíc :)

24.05.2018 10:01:59dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Mám otázku, Zdendo. Když tuhle povídku hodnotíš jako "bezobsažné, bezúčelné psaní", pak povídku Ozzozorby Echo močálu, o které jsi napsal, že je fajn, považuješ za obsažné a účelné psaní?

24.05.2018 09:58:52dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Líčíš obrázky od moře, které si docela dobře dovedu představit. Na mě tvá povídka působí jako něco mezi "vnímavým, romantickým textem" (Gora) a "bezobsažným, bezúčelným psaním" (Zdenda).

24.05.2018 09:36:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Agáto, já bych tento vnímavý, romantický text viděla spíše jako miniaturu prozaickou.

Jak víš, ráda čtu o tom, jak ty vnímáš... povedlo se ti vystihnout momenty okouzlení nás, suchozemců, mořem a děním kolem něj...

Pár lodí osvobodit…:-)

 

Za mne tip.

 

24.05.2018 09:21:31dát kritice tipZdenda
Bezobsažné, bezúčelné psaní.
24.05.2018 09:19:01dát kritice tipYan73

Autor jseš ty:)

Pokud jde o mě, já jako čtenář jsem svůj úkol splnil...

24.05.2018 09:17:07dát kritice tipagáta5

yane, opravím... asi to bude lepší, ale námořníci jsou ti i ti asi ne? 

a díky

24.05.2018 09:15:19dát kritice tipYan73

Nejsou námořníci, kteří se vrací každý den s káděma ryb spíše rybáři?

Líbí. Ahoj Y.

 

24.05.2018 09:03:46dát kritice tipagáta5

jsem slíbila, že vypotím něco vážnějšího (lyrického?), aby lidi věděli, že nepíšu jen blbosti :))) 

24.05.2018 09:02:02dát kritice tipaleš-novák

panečku...agáta lyrická...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.