Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prasečinky aneb příběhy Janičky a Toničky

28. 05. 2018
10
29
2599
Autor
Meggy607

 

 

     Jednoho slunečného dne si prasečí slečny Janička a Tonička z naší farmy řekly, že opustí statek a půjdou na procházku. Jenže si to nejspíš zachrochtaly jenom mezi sebou. Objevily napůl rozpletené pletivo, párkrát do něj strčily a vyrazily. Nešly příliš dlouho a zlákala je čerstvá tráva a volný výběh. Začaly rýt do země hluboké rýhy. Mezitím taťka na statku zjistil, že je v plotě díra a Janička s Toničkou nikde. Zalitoval, že si uvolněného pletiva nevšimnul dříve. Kudrnaté krasavice s chlupy cihlové barvy byly pryč!

Nasedl ihned do auta a vydal se za nimi. Jel velmi pomalu a díval se na okraje cesty. Povšiml si hlubokých rýh v zemi a v nich obtisknutých prasečích kopýtek. Jel tedy dále, až ho stopy dovedly k houští. Vystoupil z auta a šel přes roští až na malý palouček. Nu a co nevidí! Stačilo zavolat jako na psíky:

„Toni, Jani, pojďte, jdeme domů,“

a naše „holky,“ jak ho spatřily, hned se k němu radostně rozběhly.

Taťka nasedl do auta a jel pomaleji ke statku. Janička s Toničkou šly za ním samozřejmě po svých. Přeci by se nevozily, když chtěly jít na procházku a hlavně - byly špinavé jako prasata!

     Na statek měl přijet nový kanec jménem Hubert. Nastal ten den. Hubertovi se nechtělo z přepravného vozu. Jenže jen do té doby než uviděl krásné prasnice. Naší Janičku s Toničkou. To hned upaloval. Prošel si výběh sem a tam, očichal ostatní zvířata a hlavně prohnal drzého kozla Emana, aby nastolil pořádek a dal vědět, že teď je tady pánem on!

 Janička s Toničkou se nápadníka se strakatými fleky po celém mohutném těle ze začátku bály.  Tak se před ním schovaly na půdičku nad jejich letním chlívkem. Hubert byl příliš mohutný, schody by se pod ním propadly a spadl by, tak raději odešel a nechal čas námluv na slečnách. Za nějaký den se přeci jenom holky s Hubertem chtěly seznámit, hlavně byly zvědavé. Nakonec se seznámili, a byli spolu pořád a Hubert ten je hlavně chránil před kozlem Emanem. Jak už to na farmách  bývá, Hubert musel za nějaký čas odjet svým „konibusem“ a seznamovat se s jinými prasečími slečnami. Třeba se někdy za Janičkou a Toničkou vrátí . 

 

     Přesně za tři měsíce a tři týdny a tři dny od návštěvy fešáka Huberta se Toničce a Janičce narodilo dvanáct selátek. Janička a Tonička už byly velké prasečí dámy. A jak už to bývá , čekaly selátka a staly se maminkami.  Novopečené mamky se ve výchově střídaly. Jednou se šla najíst Janička a Tonička mezitím hlídala neposedná selátka. Podruhé šla zase Tonička a Janička hlídala a starala se. Tak  se to opakovalo až do té doby, než nadešel ten osudný den, kdy se první selátka měla prodat. To prasečí mamky ustály celkem dobře. Jenže nakonec zůstala jen dvě selata, která už byla velká jako jejich maminky. Jmenovali se Ostříž a Kvído, ačkoliv to byly prasnice. Avšak i ony časem šly na porážku.
To už si naše prasečí maminky všimly, že zůstaly zas jen ony dvě, kromě dvou kamerunských oveček Nšo-či a Ribanny a několika koz.

Celý den chodily po výběhu a hledaly své, i když už dospělé, děti. Chodily na místa, kde se selaty trávily čas . Bylo to poznat, protože chrochtaly jinak, smutně.
Já byla nešťastná, nevěděla jsem, jak je utěšit. S kamarádkami ze třídy se dá třeba posedět u koly a popovídat. Ale co se má dělat, když jsou to kamarádky prasečí ???
Vešla jsem do výběhu a místo na kolu jsem Janičku a Toničku pozvala ke korýtku a povídala jsem si s nimi a snažila jsem se jim vysvětlit, jak to chodí u zvířat. Hladila jsem jejich kudrny, jsou drsné jako drátěný kartáč, a společně jsme plakaly,tedy já, ony smutně chrochtaly, možná to byl prasečí pláč.

     A na závěr novinka: přede dvěma dny za Toničkou a Janičkou přijel v „konibuse“ fešák Hubert!


29 názorů

clovrdik
03. 02. 2020
Dát tip

jj, koloběh masa v přírodě :-)


Meggy607
02. 06. 2019
Dát tip
Flákač: děkuji.

Flákač
01. 06. 2019
Dát tip

Má to něco do sebe.


Meggy607
18. 06. 2018
Dát tip

CHT: Děkuji podívám se a přečtu si :)


CHT
18. 06. 2018
Dát tip

A jak to chodí u zvířat?

P. S: Doufám, že si brzo přečteš "Morální zvíře" od Roberta Wrigta a ode mne máš prozatím T.


kvaj
17. 06. 2018
Dát tip

Podstatu jsi vystihla v diskuzi, že pochybuješ, že se masa vzáš, protože jsi masožrout, i když máš zvířátka ráda. Tak to je, a proč tedy psát (pobuhvíkolikáté) příběh například čuníků, jejichž život skončí tak jako tak porážkou.


Meggy607
31. 05. 2018
Dát tip

Slavomir M. : Děkuji, pokusím se dále psát,ale teď na konci školy je to fuška : ) O prázninách snad bude času dost :)


páčia sa mi postrehy a vôbec vnímanie sveta v tvojom veku, pekne píš ďalej 8-)))


Gora
30. 05. 2018
Dát tip

avi:-)


Meggy607
30. 05. 2018
Dát tip

Diana: děkuji :)


Meggy607
30. 05. 2018
Dát tip

Gora: bude mi ctí :)


Meggy607
30. 05. 2018
Dát tip

K3: Děkuji :)


Diana
30. 05. 2018
Dát tip

Pěkně a poutavě napsaná "prasečinka". Ocenila jsem také happy end :-)* 


Gora
30. 05. 2018
Dát tip

Meggy, mohla bych tvoji povídku nominovat do soutěže PM?


K3
30. 05. 2018
Dát tip

Ještě se vracím k tvé povídce.

Překvapilo mě jak posouváš děj jenom náznaky a čtenář si hned domyslí, to je fakt dobré a taky všudepřítomný laskavý humor, jak už se někdo zmínil, který dnes tolik chybí. Přesně takový mám rád. A smutná scéna ke konci je velmi dojímavá, já to tak taky vždycky vidím. Ještě, že přišla poslední věta, která to trochu napravila:).


K3
29. 05. 2018
Dát tip

Tos napsala moc krásně Meggy. Dlouho jsem od tebe nic nečetl a tohle mě opravdu překvapilo. Hrozně si cením toho, když má mladý člověk vztah ke zvířatům. Dnes se to docela přehlíží a příroda vůbec se bere dost na lehkou váhu, což mě mrrzí. Napsala si to přesvědčivě a opravdově, bez zbytečných póz.  T.


Meggy607
29. 05. 2018
Dát tip

JeffLogos: děkuji :)


Meggy607
29. 05. 2018
Dát tip

Dodola: Děkuji, no pochybuje že se masa vzám :) zvířátka mám ráda, ale jsem masožrout :D


Meggy607
29. 05. 2018
Dát tip

Kočkodan: díky za přečtení :)


Meggy607
29. 05. 2018
Dát tip

Lerak12 :Děkuji :) nebyl čas-škola


Meggy607
29. 05. 2018
Dát tip

Gora: děkuji :) 


Meggy607
29. 05. 2018
Dát tip

Zdenda: Děkuji za komentář, je to povídka která vyhrála soutěž


Jeff Logos
29. 05. 2018
Dát tip

Vtipná prasečinka. Tedy činka pro prase,což je nezbytná výbava kazdého fitness center


Dodola
29. 05. 2018
Dát tip

Selátka jsou fajn, na rozdíl od dospělých prasat mají veliká kukadla, takže pro ně neplatí ''mít očička jak prasátko''. Pěkně jsi to napsala, a když máš takový cit pro zvířata, kdoví, třeba se jednou masa vzdáš, ale to neber jako radu :-)


Kočkodan
29. 05. 2018
Dát tip
Proti mně jsou Janička s Toničkou vlastně vymydlení a voňaví pašíci. ;-)

Lerak12
28. 05. 2018
Dát tip

No sláva! Kde si byla, Ty zatoulaná? Marně jsem Tě vyzýval k psaní. Tedy ale koukám, že jsi tentokrát napsala dlouhé dílko. Rozesmala si mě tím, že nevzali Janičku a Toničku do auta, protože "přece byla špinavá jako prasata." Pro mě hezká povídka o mikrosvětě domacích zvířat. Nakonec já jsem z města a můžu ti takové milé kamarády jen závidět.  Rád se poučim, jak to u vás na farmě chodí. Klidně Ti dám Tip, protože jsi udělala v psaní pokrok. Jen vydržet a více pro nás tvořit.


Gora
28. 05. 2018
Dát tip

Tvůj příběh, jak jsi jej napsala, se mi líbí, má zápletku, dokonce několik, nejprve útěk prasnic, pak návštěva Huberta a narození selátek,do třetice smutnější úvaha nad osudem selátek a nakonec objevení se starého známého nápadníka:-)

V povídce je od všeho trochu - tvá náklonnost ke zvířatům a schopnost vcítit se, humorná stránka, smutek nad koloběhem života...

Gramaticky možná chybí nějaká ta maličkost, lépe zvládáš kratší věty než složitá souvětí, ale nejvíc si cením tvé schopnosti popsat humorné okamžiky, například -

Janička s Toničkou šly za ním samozřejmě po svých. Přeci by se nevozily, když chtěly jít na procházku a hlavně - byly špinavé jako prasata!

 

Cením si také toho, že píšeš povídku z českého prostředí bez anglických jmen - jak jsi vkládala dříve, a o tom, co dobře znáš.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru