Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Fronta na něco
datum / id28.05.2018 / 488075Vytisknout |
autorMyslivec Luboš, 73Kg, 174cm,mušství 17cm
kategorieMiniatury prozaické
témaHumorné
zobrazeno369x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Fronta na něco

Minulý režim byl hrozný. Například se často nedal koupit toaletní papír, tak vždy celé rodiny vyrážely s nůší do přírody na lopuchové listy, plundrovaly lesy a způsobovaly, že se lopuch ocitl na seznamu ohrožených bylin. Ale horší než nedostatek papíru byly fronty. Taková socialistická fronta měřila třeba i několik kilometrů a stálo se na maso, banány, pomeranče, eskymo nebo třeba meruňky. Často se taky stálo ve frontě avlastně se ani nevědělo, na co ta fronta je. Hlavní bylo, že se stojí. Kdo se totiž občas nepostavil do fronty, ten byl nucen jíst obyčejné brambory nebo suché šišky se strouhankou bez cukru. Pak měl nedostatek vitamínů a vypadaly mu všechny až na dva horní přední zuby. Pak vypadal jako králík nebo veverka a všichni se mu smáli.

 

My jsme jednou s Láďou kráčeli za minulého režimu Lhotkou a najednou jsme spatřili frontu lidí s kostkovanými taškami v rukách. Řekl jsem: Láďo, tu frontu vystojíme. Jo?

 

A Láďa řekl: Jo!

 

Začlenili jsme se do fronty a osoby před námi se zeptali: Na co tahle fronta je?

 

A osoba před námi byla shodou okolností tehdy ještě mladá sousedka paní Růžičková, co měla 70 let. Řekla: Nevíme, ale stojíme, aby nebyl hlad.

 

S Láďou jsme jednohlasně řekli: Aha. A trpělivě čekal.

 

Fronta se skoro vůbec neposouvala, pouze se prodlužovala, a tak mě asi po dvou hodinách napadlo, že by se dal udělat takový pokus. Řekl jsem: Zahrajeme si tichou poštu. Pošleme dopředu šeptací dotaz, na co se stojí. On dojde až dopředu do obchodu, první člověk ve frontě na něj odpoví, a pošle nám ho zpátky. Všichni tak budou vědět, na jaké jídlo se můžou těšit.

 

Všichni okolo radostně zatleskali a řekli: To je výborný nápad, Luboši!

 

Tak jsem zašeptal paní Růžičkové do ucha: Na co se stojí?

 

Paní Růžičková zašeptala totéž do ucha osoby před sebou, ta to pustila dál a ta před ní zase dál a už to jelo. Byl jsem rád, že jsem to takhle chytře vymyslel a zapálil jsem si fajfku. Kouřil jsem a pukal a najednou mi na rameno zaklepal Láďa, já se otočil, on mě chytil za boltec a zašeptal: Macek se kojí?

 

Představte si, ta fronta nebyla vůbec na nic. To prostě jen tak stálo pár lidí, co vypadali jako fronta, a tak se k nim začali přidávat další. Vznikl dlouhý had, co obkroužil celý blok domů a začátkem se napojil na konec. Všichni byli najednou moc smutní, že stáli ve frontě zbytečně, a někteří se i rozbrečeli, protože před tím vystáli frontu na eskyma pro děti a vnuci, a ta eskyma jim teď během zbytečného čekání roztála a nic z nich nezůstalo. Toto se za minulého režimu stávalo velmi často. Města byla plná kruhů lidí kolem domů, co si mysleli, že stojí frontu, ale ve skutečnosti stáli jen tak pro nic za nic.

 

Tak teď už víte, proč byly fronty za minulého režimu tak hrozné a ahoj!




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.05.2018 07:54:47dát kritice tipJeff Logos

Popis bývalých času s odstupem 30 let pobaví, zvláště pamětníka, co na to mladá generace řekne, netuším.

30.05.2018 10:43:40dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Od začátku a skoro po celou dobu je to taková žoviální "trotlovina",  (před)poslední odstavec (...Představte si, ta fronta...), zvlášť jeho poslední  věta tomu však dává určitý přesah a dělá z toho cosi jako nezřetelnou  anekdotu, srovnávající minulost se současností a s... kdoví s čím.  

28.05.2018 22:48:46dát kritice tipLerak12

Trochu s hladem nadsázka, ale ta k humoru patří. Každé kapky je zde třeba. A tahle byla zvláště prima legrační. Jsi nadějný usmívač. 

28.05.2018 20:39:41dát kritice tipMovsar

pořád vynikající, ale oproti předchozím o něco méně.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.