Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

z dopisů Kačce

07. 06. 2018
21
30
1268
Autor
agáta5

Prší… úplně cítím, že bych mohla vyjít z domu a projít ulicí bez deštníku jen tak v pantoflích a tričku. Šla bych nahoru do polí a dívala se na tmavé stromy podél silnice, poslouchala kapky dopadající do větví…kap…kap…kap.  Nahoře bych se rozeběhla, co to dá, roztáhla ruce a vyletěla nad modříny rovnou do tlamy šachty, zatočila se ve vzduchu a letěla dál a dál… (rozvod 2005)

 

Člověk by měl asi hledat nejdřív sebe, najít se, prohlídnout ze všech stran, kapku obrousit hrany a pak ho můžou vystrčit mezi lidi.  Přemýšlela jsem o té intuici, co je v nás. Jak vždycky ťukne a my přesto nedbáme. Na chvíli zafunguje pocit křehkého spojení rukou a těla.  Po obratlích se rozlévá příjemné teplo, všechno je měkké a nebolavé. Z hlavy vypadává jedna blbá myšlenka za druhou, život je prostě nebe se vším všudy… do chvíle než vezme můj polštář, do kterého dva roky fňukám a podloží si s ním záda. (2007)


 
Včera Ketyna uhnala kačenku, normálně tam ležela /ta kačenka/ na trávě a byla dočista mrtvá,…cítila jsem srdce až někde v krku. Když jsem ji kuchala (tu kačenku) , měla v sobě maličkatá vajíčka … a kačer chodil po zahradě, něco káchal do země… Celé dopoledne jsem sháněla náhradu.  Klidný mužský hlas ke mně promlouval jako by z hrozné dálky, že jednu má a ať si pro ni přijedu. Držím v ruce mobil, brečím jako ten kačer a nemůžu přestat. (2008)

 

A je fakt, pro všechno nepodstatné zapomínám jít ven objímat stromy. Vždyť sama vím, jak moc to pomáhá, když se člověk opře o strom a on ho svou majestátností ukonejší. Tak to je, příroda je prostě mocná čarodějka a nikdo to nemůže zpochybnit. Stejně jako láska. Rozhodnutí z minulého týdne, že nechám tu nikam nevedoucí lásku být, nevydrželo. Říkala jsem si, jak budu drsná, neoblomná, jak mu dám najevo, že není jediný na světě…, ono mi to teda chvíli šlo. Ale co naplat, dneska jsem potupně podlehla. Přinesl nám jahody...v lednu, já vím, žádný zázrak, ale byly jak med. Co naplat...víš jak to zpívají Chinaski: "...Čekám na tebe jak na armádu spásy, a i když nejsi královna krásy, podléhám, tomu se nedá nedá čelit..." (2009)

 

Cosi mě nějak nutí analyzovat všechno kolem. Je to, jako by se mě duše ptala: Miluješ své přátele natolik, že i když se děje spousta špatných věcí, tak na ně nezanevřeš? Miluješ? Chceš být milována tolik, že překousneš i věci, které si sama sobě slíbila, že nedovolíš? Přiznáš si stesk? Přiznáš si selhání? Zklamání? Miluješ se? Chybí ti? Zlobíš se? Proč se zlobíš? A duše se ptá a ptá. Pokládá nepříjemné otázky a já se můžu klidně vztekat, ale dřív nebo později odpovím. (2010)

 

Víkend s mámou byl zvláštní, dokonce jsem pár hodin pracovala v dílně a ona nic nenamítala, což bylo divný. Vždycky má plno řečí, že je to ztráta času. Byla ticho jako myška a dívala se na mě, až jsem z toho měla ruce celý zblblý a vůbec se nemohla soustředit. Některé věci by se neměly měnit, člověk si zvykne, že je budižkničemu a hezky se v tom vyzná a najednou tohle mírné souznění. Dlouho seděla u okna a pozorovala zahradu. Nakonec se rozvzpomínala tak moc, až z ní vypadlo, že bychom tu levanduli mohli splétat do homolí. Kdysi jí to naučila její máma. Hlína šla pod igelit a my splétali dlouho do noci. Už dlouho jsem neviděla její prsty takhle půvabné.  (2011)

 

Všichni jednou odejdeme. Je to tak spravedlivé, ale o nic lehčí. Odjížděla jsem z nemocnice v pět odpoledne a závora mě nechtěla pustit. V peněžence jen papírové bankovky. Hlídač taky neměl, okolojdoucí sestra taky ne.  Nakonec se objevil anděl, dneska už ani nevím, jak vypadal. Vhodil do dírky automatu pětikačku, usmál se a mávl rukou. Prý mu to někdy oplatím. Za hodinu mi volali z nemocnice, že v pět umřela. (2013)

 


Dostala jsem zvláštní nápad na kraťoučkou povídku. Přišlo to náhodou, když jsem koukala na dokument o orangutanech. Mluvil tam nějaký místní strážce rezervace o kácení lesů. Povídal o povaze orangutanů, o jejich chování, o tom jak vychovávají mláďata (málem jsem napsala děti, oni jako malé děti i vypadají). O tom, že když se kácejí ty nádherné lesy, tak ti orangutani sedí a neutíkají. Prostě jen sedí ve větvích a sledují s takovým smutkem v očích, jak kolem nich padají stromy k zemi. Tak o tom jsem chtěla napsat. O tom, jak orangutan sedí na stromě, dívá se na padající kmeny a přemýšlí o tom, že tamhle u toho potoka učil své mládě pít vodu, stejně tak jako jeho rodiče učili jeho. Jak tamhle roste tahle rostlina, liána, cokoliv, jak se učil rozpoznávat, co je jedlé a co ne. Jak se chovají predátoři, ptáci, hmyz. Jak se učil znát prales. Jen to chci napsat tak, že nejde vidět, že ten o kom mluvím je právě orangutan na stromě. No a pak udělat takový filmový střih a brát to z pohledu třeba reportéra v terénu, který dělá reportáž o kácení lesů a ukazuje, jak na posledním stromě na naprosté planině, sedí orangutan a nechce slézt a opustit svůj domov a jak ten poslední strom i s tím orangutanem podříznou a ten padá dolů....a klapka.

Chtěla bych jít domů. Vrátit se v čase nebo tak nějak. Zavřela bych oči a najednou by tady byl náš starej barák, klepač na dvoře a táta by soustředěně klepal opelichanej koberec. Máma by napínala na rám vypranou záclonu a říkala něco jako… no, konečně jsi zpátky, tebe si příště pošlu pro smrt. (2015)
 

 


30 názorů

Philogyny
03. 05. 2020
Dát tip

taky chodím bez deštníku


agáta5
14. 12. 2018
Dát tip

:))  to víš, že to beru přesně takhle .. se tu jen u toho připitoměle usmívám


Silene
14. 12. 2018
Dát tip

Ag, však mělo to být jen takové láskyplné poškádlení, snad sis i tak vyložila, dobře si umím představit, kterak není čas či ta pravá energie. Vono holt je i jiný bejt spisovatelem, když ti pořád někdo pere. 

Chtěla jsem zkrátka po ča našem říci, že je to matroš silnej jak kafe s mazutem!


agáta5
14. 12. 2018
Dát tip

silene, to víš, že bych ty střípky sepsala, ale nejsou lidi... já mám ještě tolik věcí okolo, ale čekej, za dva roky jdu do důchodu!! :) to bude času, tedy doufám... pořád nevím, jak to uchopit... ale záchodová knížka by to byla dobrá.. jeden dva odstavce denně při konání potřeby... tohle se dá číst na pokračování :))  podumám... potěšila jsi mě :)


Silene
13. 12. 2018
Dát tip cvrcka

Zatraceně, Stříbřenko, už máš tu knihu???? Kde se to dozvím?Samozřejmě já, Existenční Socka, jsem spokojená, že je to tu takhle zadáčo, ale vůči poctivě platícím divákům je to až nefér!

Tak to vidíš, Ag, a letos si ten tvůj orangutaní příběh klidně vyhrál Czech Press Photo nebocotozasejcvlastněbylo. A chlap to zas shrábl, že ti není hanba.

Nechce se napsat děti, jsou to skutečně děti a já to vořvala, když tomu nezabráním ani. Jedno mládě za šest let a sedm let pečlivé péče o něj (což jsem ani nevěděla, jak jináč), už to dokazuje, o kolik víc přirozenýho rozumu maj než celý lidstvo...

Všecko je to silný a andělem pozvednutý závory pro vás obě mě rozbrečely teď. Mám podobnou zkušenost... taky.

Jsi úžasná autorka života. No né že bys to potřebovala ode mne kdovíjak slyšet, to zkrátka MUSÍŠ vědět.

Chtěla bych tě mít z papíru na záchodě, toho, co se nikam nesplachuje, což je, jak známo, literární cena Skutečnosti.


lastgasp
21. 06. 2018
Dát tip

Zase poslední.To není miniatura, to je obrovská zpověď pro sebe, aby člověk nezblbnul. 


Lakrov
18. 06. 2018
Dát tip

Minulý týden mi dělal potíže se do toho začíst, ale teď mě těší, že mě napadlo  to odložit a ačkoli je to dost smutné, místy i mrazivě smutné, mám nakonec  ze čtení (nevím proč) dobrý pocit. Vlastně mě nejvíc zaujal první odstavec,  ale i dál to působí tak autenticky, taková zkratkovitá zastřená autobiografie... TIp.

 P.S. Název který (spolu se jménem autora) čtu až nakonec, objasňuje původ  tohohle textu.  


agáta5
14. 06. 2018
Dát tip

kolobajdo, ty jeden mazači medu .. to se tak hezky čte :)  drsňáci jsme naoko všichni občas (no kurva) :)))


Kolobajda
14. 06. 2018
Dát tip

Agi - na dno tvé duše nikdo nedohlédne. Jen jsi trošku poodhrnula závoj a to úplně stačí. Z některých výňatků opravdu mrazí. A máš to skvěle poskládáno - jako koláž. A někdy o sobě pochybuješ... možná je nás víc. Pokud se prezentuješ jako drsňák (no kurva) - tady člověka trkne: tak to jsi TY!!!  Jak napsal Aleš: ...možná nejlepší, co tady od tebe máme. Já bych asi ugumoval to "možná". a omlouvám se za opožděnou reakci.   100% !!   */***


Yan73
13. 06. 2018
Dát tip

Líbí, ahoj Y.


agáta5
11. 06. 2018
Dát tip

njn, nahatá... když je takový horko :))  gabi moja...


Agátka, moja Agátka

čo oblieka pocity do metafor, povodí nás kade-tade a my len tušíme, hľadáme, nachádzame a čo-to zostane navždy pre nás ukryté sa dnes vyzliekla a nahota jej taaak svedčí

ĎAKUJEM *


Dodola
08. 06. 2018
Dát tip

Jde to pod kůži...


To je fakt. Nedávno jsem jela i na krokodýlovi. A na dětském kolotoči!!!


agáta5
07. 06. 2018
Dát tip

Jituško... :)


agáta5
07. 06. 2018
Dát tip

jsem moc ráda, že se vám to líbí, jsem se bála trošku, když člověk takhle kosti ven :)  

evžo, nelituj, ty zase umíš jezdit na psovi :)


atkij
07. 06. 2018
Dát tip
Agatko...

revírník
07. 06. 2018
Dát tip

Tvoje vážné psaní má velkou sílu.


Tak pěkně jsi to napsala. Až je mi líto, že to taky neumím. :-) /T


Lerak12
07. 06. 2018
Dát tip

 Dobré výňatky.


Solstic
07. 06. 2018
Dát tip
Na tohle nezapomenu…

Gora
07. 06. 2018
Dát tip

Uhlodávám poslední část obav. Orangutanům přeju jejich les - prales, jak má být, a nám další bonbónky z tvé tvorby:-)


agáta5
07. 06. 2018
Dát tip

kočko, gaťka ti děkuje :)  smutné to je, ale zase už z pravěku, takže to se ani snad nepočítá :) teď je teď, vlastně teď už bylo...


Kočkodan
07. 06. 2018
Dát tip
Gaťko, obavy mít nemusíš. Aleš ti jich kus odhryznul, já také odžužlám, co budu schopen. Moc hezké čtení. I když smutné. Rád se dozvídám osobní věci o autorech, které mám oblíbené. Sakra, zapomněl jsem být korektní – a autorkách. ;-)

někdy to "drbání" pomine právě tím, že se příběh dostane na světlo...jako bys od něj trochu poodstoupila...


agáta5
07. 06. 2018
Dát tip

to já pečlivě vybírám a navíc mě to strašně drbe i po těch letech, tak na to musím mít obzvlášť drsnou náladu, abych v tom zase četla... ale je to poučné i po těch letech, to je fakt


dokážeš i osobní témata podat bez kliše, čtivě...až trochu běhá mráz...obavy zažeň zpátky do ohrady, pošli pokračování deníku...


agáta5
07. 06. 2018
Dát tip

Aleši, čekám na vaše komentáře s určitou obavou... je to hodně osobní, ale tak mě napadlo, že bych ty dopisy konečně znovu otevřela a přivedla na světlo trošku...  orangutan je moje srdeční... to jak lpíme na domově, vzpomínkách, jak se nám všechno mění před očima a stejně tvrdošíjně lpíme... :) moc děkuju, vážím si :)


krása nesmírná...možná nejlepší, co tu od tebe máme. bez ironie, fakt.

nápad s orangutanem je výborný, přimlouvám se za samostatné zpracování...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru