Harpuna

Láďa řekl: Mně by se to takhle líbilo. Když bych chtěli rybařit, tak bych nemusel přes bláto k našemu rybníku. Stačilo by vzít prut, jít za tebou, poprosit tě, aby sis stáhl tepláky a nahodit.

Já jsem řekl: Ano. Ale špatné by bylo, kdybychom chtěli rybařit oba dva najednou. Jak bych k tobě byl totiž vyšpulený, tak bych se mi špatně nahazoval háček do tvého ty víš čeho.

Láďa posmutněl a řekl: Ano, Luboši, to mě nenapadlo.

Chvilku jsem přemýšlel a vymyslel jsem to. Řekl jsem: Láďo, když bychom pozvali na rybaření ještě Káju Strnádka, mohli bychom si všichni tři stoupnout do takového trojúhelníku. Já bych nahodil háček do Kájova ty víš čeho, Kája by nahodil do tvého ty víš čeho, ty do mého a takto by se nám rybařilo velmi pohodlně.

Láďa se ale taky zamyslel. Pak zavrtěl hlavou a řekl: Luboši, to není vůbec dobrý nápad. Kája přeci nemá rybářský prut. Používá tu harpunu, co jsi mu vyrobil ze skládacího lehátka a zlomeného rýče. To by mě přeci velmi bolelo!

Pak se zamračil a dodal: To rybaření v ty víš čem je vlastně hloupé. Jsem rád, že je to tak, jak to je, a že ryby jsou v rybnících.

A já řekl: Jo.

A taky jsem byl rád, že je to tak, jak to je. Je to mnohem bezpečnější.

A to je všechno. Ahoj!