Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Říjnový vítr

16. 06. 2018
29
59
4129
Autor
Gora

Říjnový vítr

Olda při výstupu na kopec s kaplí Svatého kříže pozoroval oblohu. Připomínala celistvý plát z olova a zdála se tak nízko. Možná stačilo jen vztáhnout ruku a dotknout se... Sám neví, jestli to byla skutečnost - účinkem léků proti bolesti v kombinaci s několika jointy se to těžko dalo rozeznat.

Sotva dýchal z ostrého tempa výstupu. Usednul na pařez a na koleni si ubalil cigaretu. Pokuřoval a napjatě sledoval nebe, asi tak, jako divák v přední řadě divadla vyčkává, až se rozhrne opona. S jistotou, že jednou, zanedlouho to bude, a s netrpělivostí, už aby! Nevěděl, jak bude „znamení“ vypadat, ale potřeboval je stejně, jako uskutečnění tohoto pochodu. Když se zotavuje tělo, postupuje k lepšímu i hojeni jiných, neméně bolestivých ran.

Zbystřil. Nervózně típnul. Přímo nad Křížovou horou, tady v Českém Krumlově, se ve zdánlivě pevné hmotě oblaků utvořil otvor, vypadal jako průnik do světa nad nimi.  V jediný moment současně se prodraly ven dva paprsky, jen dva. Olda si rozrušeně stoupnul na pařez. Fascinovaně sledoval, jak se snad během několika zlomků sekundy žluté čáry vytáhly do nesmírné délky a jako vystřelené šípem letěly do kraje. Každý naprosto jiným směrem.

Zastavily se na dvou kopcích, vzdáleny několik kilometrů od sebe. Jeden vypadal, jako když se zapíchl do svahu nad čtvrtí Starý Plešivec, druhá část vidlice směřovala až kamsi na vrchol nad obcí Větřní.

Do míst, kde bydlí dva hlavní aktéři celého, málem tragického dějství, které se odehrálo v noci před několika měsíci.

Olda uslyšel pípnout mobil, který signalizoval příchozí zprávu SMS. Později, teď nemá čas. Nesmí mu uniknout nic z neobvyklého jevu.

Neví, co ho to tehdy napadlo, po pátečním večeru stráveném se dvěma kamarády v několika barech, se sám vydal v jednu po půlnoci „jen ještě na jedno pivo“ do nonstopu na kraji města. Potom chtěl jít domů. Tuhle „pánskou jízdu“ mu snoubenka povolila, dokonce ho sama poslala, ať si povyrazí s kamarády z gymplu - v poslední době skoro nikam nechodil. Za pár měsíců bude svatba.

Měl dost vypito, když otevřel dveře toho podniku bez oken, ledabyle předělaného z bývalé jednoťácké samoobsluhy. Výlohy byly zevnitř zakryty rudým suknem. Podlaha se mu houpala pod nohama, když si šel k pultu pro malé pivo. Zaregistroval u baru jen pár lidí. Na místě zaplatil a vrátil se k automatům ve vstupní chodbě.

Měl štěstí, žetony se za chvíli začaly sypat. Položil na pult prázdnou sklenici a hrst plasťáků, aby je vyměnil za peníze. Servírka se vybavovala s někým, kdo seděl na barové stoličce zády k Oldovi, a jeho si nevšímala. Polohlasitá techno hudba se nepříjemně vtírala do spánků a jeho přešla trpělivost.

„Tak co bude s těmi penězi? Spěchám.“ Zvýšil hlas.

S kyselým obličejem vylovila z pokladny drobné. Natáhnul ruku, ale ona je přehodila přes bar na zem a začala se smát.

„Posbírej si je, když tak spěcháš, a sypej odtud, žebráku. Stejně z tebe už nic nekouká.“

„Krávo nebeská!“ zamumlal  si sám pro sebe. Šel do dřepu a začal sbírat peníze.

První úder přišel naprosto nečekaně, zezadu. Okamžitě upadl.

Než se mu oči zalily krví po brutálním kopu botou do obličeje, spatřil nad sebou podsaditého holohlavého mladíka.

„Cos to řekl mé přítelkyni, opakuj to, ty demente, slyšíš,“ nelidsky řičel Oldovi do obličeje a ustavičně do něj mydlil. Cítil, jak mu praskla nosní přepážka a šílenou bolest v nadočnicových obloucích.

„Nech mě být, prosím tě, už dost“ slyšel sám sebe prosebně říkat Olda.

„To je konec, chcípnu tady v tom hnusným pajzlu…,“ byly poslední myšlenky, které si ještě uvědomil.

Potom už nevěděl, že servírka otevřela dveře a že ho útočník popadl za nohy a vyvlekl ven. Ještě i tam do něj kopal.

Uběhly asi další dvě hodiny, jak si Olda později odvodil ze sledu událostí. Roztřásla ho zimnice. Škvírkou oka viděl, že svítá a on leží uprostřed asfaltky asi kilometr od začátku města.

Vltava hučela jako nikdy. Zase omdlel. Po nějaké době zaslechl kroky. Někdo se blížil.  Jde mne dorazit, pomyslel si. Plazil se pryč a hrůzou vyšeptalým hlasem říkal:

„Už ne, prosím, nechte mne žít,“ snažil se postavit na nohy, ačkoliv mu chyběla jedna bota. Lezl po čtyřech jako oslepený brouk, než znovu upadl. Necítil nic než kyselý pach krve v nose a ústech.

„Béďo, zavolej záchranku,“ řeklo děvče s copy ze skupinky vodáků. Po ránu se vydali z kempu do města koupit snídani.

„Zázrak, že ho nikdo nepřejel.“

„A že vůbec žije, má hrozně rozmašírovaný obličej…“

„Odtáhneme ho na krajnici, než ho srazí auto,“ zaslechl.

Nechtějí ho zabít. Rozplakal se úlevou, nemohl zastavit slzy.

Sanita za chvilku přijela a rovnou zamířila do krajského města, kde podstoupil během týdne několik operací zlomených kostí. A také operaci oka. Ještě v nemocnici podal trestní oznámení na neznámého pachatele, podpořené zprávami lékařů.

Po propuštění domů začal pátrat také na vlastní pěst, co se tu noc stalo. Kamera v nonstopu jako na potvoru prý zrovna nefungovala. Útočníka tam údajně viděli poprvé, ačkoli Olda tehdy zpozoroval, jak se důvěrně bavil se servírkou.

Za čas přišla zpráva od vyšetřovatele, že agresor byl zřejmě nějaký vodák a spolu s ostatními rekreanty pravděpodobně odplul. Pachatel neznámý. Holohlavý udělaný chlapík kolem třiceti, to bylo vše, co Olda věděl. Sbíral informace o lidech v té hospodě, a doslechl se zajímavou informaci. Skupinka tří kluků, co je znal jen od vidění, se tam prý jednou dost opila, a po nějakém drinku – podezřele rychle - usnula s hlavami na stole. Když se ti mládenci vzbudili, měli svázané ruce a nohy a ústa přelepená páskou. Do rána je tam držel holohlavý mladík, který se náramně bavil jejich neschopností odejít, a servírka mu přizvukovala. Pak je odvázali a odemkli dveře a - už střízlivé, kopnutím do zadku vyhodili.

Jediný člověk z podivné obsluhy, s kým se tam dá normálně bavit, je servírka z druhé směny.

Olda koupil kytici bílých lilií. S nejlepším kamarádem šel znovu do nonstopu v době, kdy tam obsluhovala ta „hodnější“ servírka.

Kamarád Zrzek šel dovnitř, Olda usedl na lavičku před podnikem zády k výlohám potaženým rudým sametem. Nápis NONSTOP blikal i teď, ve dne.

Zrzek je jeden z těch, které tam tehdy svázali, a nějaký chlapík bez vlasů se mu vysmíval, že je zrzoun. Druhému zas, že je nějak moc opálený. Prostě hnízdo plné zla, jak se všichni i s Oldou shodli.

„Tak to jste byl vy, znám vás od vidění, učíte na škole mojí sestru,“ oslovila překvapeného Oldu dívka, která se i se Zrzkem vynořila z té tmavé díry. Vstal, podal dívce bílé lilie. Přicházel v míru, a tato kytice měla být symbolem jeho postoje. Chtěl vědět, proč k tomu došlo, co je to za člověka. Přál si jen spravedlnost.

„Měl bych k vám prosbu. Můžeme si spolu pohovořit? Dovnitř ale nepůjdu.“

Sáhla do kapsy číšnické zástěrky.

„Taky pro vás něco mám, našla jsem to druhý den na zemi,“ vytáhla jeho dioptrické brýle. Byly nepoškozené.

„Děkuju, už jsem je odepsal. Hned, jak jsem vás uviděl, řekl jsem si, že nebudete krýt lidi, kteří mne málem zabili a ani nezavolali pomoc, že je to tak?“

A během chvíle se dozvěděl bližší informace, pod slibem toho, že nevyzradí jejich zdroj. Na účtenku mu napsala jméno holohlavého muže, je skutečně přítelem druhé servírky. Patrik Děrgel.

Ten den podal na policii novou výpověď. Děrgel je stejně starý jako Olda, bydlí ve Větřní. Momentálně bez práce a kvůli velkým dluhům se s ním žena rozvádí. A pozor: má podmínku na dva roky. Při práci v Rakousku, kde byl kuchařem, vyvolal rvačku s dalším zaměstnancem hotelu a pořádně ho zrichtoval. Jako netrestaný vyváznul s podmínkou.

Ted ho vězení již nemine.

Olda se na kopci dosyta vynadíval na dva paprsky slunce. Přesně takhle se mu to zjevovalo několik nocí ve snu. Bojoval o život, pak musel šplhat ke kapli a čekat na „rozhřešení“.

Vyndal mobil z kapsy a otevřel si tu SMS. Na displeji stálo:

Pane, náš syn v noci spáchal sebevraždu, nechtěl jít do vězení. Nevyčítáme, že jste nestáhnul obžalobu, jak po Vás chtěl. Omlouváme se za něj, alespoň Vy jste naživu.  Děrgelovi, Větřní.

 

Otvor v mracích se stále rozšiřoval, jak jej rozháněl teď už silný podzimní vítr. Olda vysypal tabák smíchaný s marihuanou ze sáčku na zem. Musí se naučit žít bez berliček.

„Tak vida, předtucha se vyplnila. Kruh se právě uzavřel. Je mi sice líto, jak ten, kterého jsem vlastně viděl jen v tu chvíli, co do mě třískal, „vyřešil“ své problémy, ale zadělal si na ně sám. Málem mne to stálo život.“

 Vydal se úzkou stezkou z kopce dolů, mezi lidi. Už se nemusí bát.


59 názorů

Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Oldjerry, taky, že je to pravdivé, pomalu slovo od slova. Jsem ráda, že se ti zpracování líbí! Díky.


Oldjerry
28. 09. 2018
Dát tip

Irenko, bourák to zrovna není, ale je to moc dobře napsaný příběh, který by jinak zpadl a je stoprocentně uvěřitelný. Gratuluji. *


Gora
30. 07. 2018
Dát tip

pasažére, píšu teprve třetí rok, a v mém věku se musím ponáhľať:-), dík, potěšilo...


Ty stíhaš aj písať Gora? Mám rád mysteriozny prvok nielen v poviedkach takže dosť potešilo.Ako dobrý tobogan tak akurát schodov a potom fajn jazda:-)


Lakrov
06. 07. 2018
Dát tip

Jo, teď ten úvod odsejpá :-)


Gora
04. 07. 2018
Dát tip

Lakrove, první odstaveček jsem přepsala. Děkuju za upozornění...autorská slepota, no:-(


Lakrov
04. 07. 2018
Dát tip

První věta je trochu nešťastná -- na úvod příliš složitá.  Dál -- celou první stránku -- to má mysteriozní nádech, pak to přechází  v akční příběh "bez hrdiny" a na konci se to vrací k úvodnímu mysteriu.  Dobře se to četlo (teda až na tu úvodní větu).  Tip.  


Gora
29. 06. 2018
Dát tip

Díky, Vigan.Mám pocit, že postav je tak málo - Olda, Děrgel /pozměněné skutečné jméno/, Zrzek a vodáci, že by mělo být zřejmé, kdo je kdo, a ty zbytečné informace tentokrát taky nevidím...je však možné, že můj odstup čtyř let je stále moc malý:-((

Jsem ráda, že jsi napsala svůj dojem.


Gora
24. 06. 2018
Dát tip

Aha...tak to ano:-)


lastgasp
24. 06. 2018
Dát tip

Nebyl originální, na to přišli již Řekové.


Gora
24. 06. 2018
Dát tip

Ano, to je snad jediné, co nám zanechal Lenin jako dobrou myšlenku, učit se...až do konce...


lastgasp
24. 06. 2018
Dát tip

Učíš se opravdu výborně. Zkouším to také.

 


Gora
24. 06. 2018
Dát tip

lastgaspe, děkuju ti, ale teprve se učím...přesto jsem ráda, že se vám, čtenářům, zamlouvala:-)


lastgasp
24. 06. 2018
Dát tip

Liknavost a neochotu občanů, kteří mají pomáhat a chránit, vyřešili občané se svědomím a sociopat sám. Svižně napsaný příběh z prostředí,  které dobře znám. Díky za napínavý zážitek. Je to, řekl bych výjimečná povídka z tvé tvorby. /T


Gora
23. 06. 2018
Dát tip

avi


Gora
23. 06. 2018
Dát tip

díky za nominaci, Karle


Gora
23. 06. 2018
Dát tip

Yane, dík, já to vím, ale oni to nevěděli...


Gora
23. 06. 2018
Dát tip

Dodolo, děkuju!


Gora
23. 06. 2018
Dát tip

Marcelo, děkuju za názor.


Yan73
22. 06. 2018
Dát tip

Mám jen faktickou poznámku: Olda nemohl obžalobu "stáhnout", to nebylo v jeho moci. Jakmile se totiž  trestní řízení rozjede, tak ho musí orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti dokončit.

 

Ahoj Y.


Dodola
20. 06. 2018
Dát tip

Mrazivý příběh, ještě mrazivější konec. Líbí se mi to zasazení do kontextu širších vztahů. Toho, co je za zdánlivou jednoduchostí a jednoznačností zločinů, které večerní zprávy servírují jak polotovary na běžícím páse.


Marcela.K.
20. 06. 2018
Dát tip

Asi je to námět, co člověka nutí dočíst... sepsané je to dobře, jen nevím...něco ve mně říká, že tohle ne, tohle číst nechci.


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Theo, vážím si... , dík!


Skvěle napsané. Brrrrr.... vtáhl mne to do děje.


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Luboši, nepsal, děkuju, že jsi komentoval:-)


Kočkodan
17. 06. 2018
Dát tip
V Patrikově případě nedosahuje moje lítost příliš výrazné síly. To však neplatí pro jeho rodiče a Oldu. Ale asi platí, že se ti tento příběh nepsal moc snadno.

Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Tak to mne těší...díky, Jeffe, příště zase u tvých děl:-)


Jeff Logos
17. 06. 2018
Dát tip

Optimistický pohled na tragédii, milá Goro, ovšem v tvém vzácném případě nemůže být o tragédii řeč, naopak optimismus na druhou .-)))


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Baby, děkuju, těší mne tvá reakce...tenhle se zprovodil ze světa sám:-)


MKbaby
17. 06. 2018
Dát tip

Jsem ani nedýchal... napínavé a čtivé a... taky jsem proti trestu smrti, ale některým zmetkům bych udělil výjimku...


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Karle, snad ano:-))


K3
17. 06. 2018
Dát tip

Větrný a sluneční rámec /límec/ je slušivý:).


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Jeffe, ale taky tragéd - co si potom z tvé kritiky vybrat:-)


Jeff Logos
17. 06. 2018
Dát tip

Gora, však víš, že jsem humorista :-))))


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Karle...děkuju, jsem ráda, že povídka zaujala!


Lerak12
17. 06. 2018
Dát tip

Rád jsem se začetl. Byl jsem zvědav co se z příběhu vyklube. Děj v časových dimenzích rozvíjel lidské drama života. Úmrtí Děrgela mě překvapilo! Zřejmě impulzivní agresor, který byl nakonec nebezpečný i sám sobě. Silný a pěkný příběh!


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Jeffe, děkuju, s tím talentem jsi mne fakt pobavil:-))


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

bixley, děkuju ti...snad je to k pochopení, nevím, u sebe to tak nerozpoznám, protože vím, oč v příběhu jde:-) - dík.


Jeff Logos
17. 06. 2018
Dát tip

Strhující podání, doklad velkého talentu.


bixley
17. 06. 2018
Dát tip

Nejprve člověk nechápe, jak souvisí kopec a paprsky slunce s hospodou, ale postupně se vše vyjasňuje. Povídka má v sobě úžasné napětí, prostředí i situace jsou popsány naprosto realisticky, takže čtenář má jasnou představu. A hlavní je myšlenka v závěru, kdy hlavní hrdina pochopí, jak má dál žít. Moc líbilo.


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Karle, jsem hodně ráda, že se ti povídka líbí...dám tedy divadlo místo kina. Ano, i konec toho silného /svalově/ slabocha tomu nasvědčuje, že anásilí je druhá tvář mindráků z nějakého handicapu:-). Dík moc.


K3
17. 06. 2018
Dát tip

Líbí se mi i dobře zvolený název povídky.


K3
17. 06. 2018
Dát tip

Ještě se vracím. Kolobajda se zmiňuje, že námět zná. Já mám totiž taky dojem, že je mi povědomý, jenže nevím odkud. S těmi násilníky, já myslím, že kdybych si ním sed do hospody, že mu násilí rozmluvím. Ono totiž pramení taky mnohdy z nečekaných zdrojů, což v povídce vlastně potvrzuješ. Že násilí pramení často z životního handicapu a je jenom zástěrka slabosti. Ale to ty určitě víš.


K3
17. 06. 2018
Dát tip

Tahle povídka se ti Ireno vážně povedla. Dostala mě. Byl by to hezký happyend, kdyby Olda tu obžalobu stáhl, jenže tím by to asi sklouzlo někam ke kýči. Život je drsný a tys to pojala báječně. Je  až k nevíře že to ten surovej chlap udělal a zvolil konec naprosto nečekaný způsobem. Právě ty kontrasty, doslova dramata, co se odehrávají v hlavách zůčastněných tomu dávají sílu.

Jediné nad čím jsem se pozastavil je opona v kině. Dost mi to nesedí, možná někde bývá, ale nemohu to ani potvrdit ani vyvráti. Možná by bylo lepší zvolit divadlo.

Jinak povídku považuji za špici v tvé už rozsáhlé tvorbě. Rozodně jedna z nejlepších. Takže ode mne gratulace a tip.


Gora
13. 06. 2018
Dát tip

Hani, jsem proti trestu smrti, ale co s těmi násilníky, taky nevím, klidně i v base někoho oddělají...

Díky ti za čtení a komentář a zdravím na Slovensko:-)


8hanka
13. 06. 2018
Dát tip

priznávam, že v tomto prípade som rada, že násilník už nežije, hrozné je, že jemu podobných je okolo nás veľa... nedávny smutný prípad z Bratislavy, keď vytrénovaný chlap dobil drobného Filipínca, len preto, že bránil obťažované ženy... niekedy mi je ľúto, že sme zrušli tresty smrti...ako pomôže netvorovi pobyt vo väzení? Vyjde odtiaľ a bude pokračovať...nevážime si ľudský život, netrestáme exemplárne, aby sa  aj agresori obávali...


Kolobajda
11. 06. 2018
Dát tip

Jo, čteš to a málem ani nedýcháš... Už jsem tady psal, že Irča má nevyčerpatelný šuplík plný příběhů a námětů - jen si vybrat. Tentokrát vybrala mysteriózně, ale opět mistrně. A ještě je to umocněno tím  - aspoň se domnívám - že ho znám. Opět dílo do výběru  */***


Gora
10. 06. 2018
Dát tip

Diano, moc ti děkuju, že jsi to vůbec četla...je to smutný.


Diana
10. 06. 2018
Dát tip

Přečetla jsem bez dechu. Navíc to má "další rozměr".  K poučení, k zamyšlení...***


Gora
10. 06. 2018
Dát tip

Evži, dobrá vílo, děkuju:-)


Dobře napsané. Vlastně skvěle se mi to četlo. /T


Gora
10. 06. 2018
Dát tip

Čudlí, díky ti...


Čudla
10. 06. 2018
Dát tip

/*


Gora
10. 06. 2018
Dát tip

děkuju ti, Jardo, je to hodně osobní...


revírník
10. 06. 2018
Dát tip

Vím, Ireno, že píšeš o skutečnostech, příbězích, které se doopravdy staly. A tak tě jen obdivuju, jak je umíš podat. Myslím, že chápu, pročs tento zařadila do mysteriózních. Ale ze života je, to ano.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru