Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

O rutině, osobních prohrách a cestě v obou směrech slepé
datum / id10.06.2018 / 488512Vytisknout |
autorsupizmus
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno671x
počet tipů4
v oblíbených0x
O rutině, osobních prohrách a cestě v obou směrech slepé

Zkušenost praví, že učiním-li rozhodnutí obohatit svůj duchovní život něčím, co má dlouhodobější perspektivu, ústí toto tato duchovní píle do dvou skutečností.

   První je ta, že se daný záměr zdaří a v životě modlitby se uchytí nový prvek, který se v poměrně krátké době promění v rutinu. Zřídkakdy se daná záležitost opomene, ale člověk při "výkonu praxe" připomíná spíš naprogramovaného robota než hluboce zbožného křesťana.

   Druhým možným závěrem je fakt, že se modlitební záměr nezdaří a absence sebepřemáhání, laxnost, lenost či jiná příčina daný záměr zcela vymažou z osobní historie.

   Závěrem by se chtělo napsat, že rozhodneme-li se přiblížit Pánu Bohu nějakým obohacením modlitebního života či zvýšením jeho frekvence, nutně se vydáme na cestu, v obou směrech slepou, kde na jedné straně narazíme do bezduché prázdnoty rutiny a na druhé straně se spálíme porážkou se sebou samým. 

   To by ovšem byl velmi, velmi smutný závěr, takže ono to celé nakonec asi bude přeci jen úplně jinak...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.06.2018 08:27:13dát kritice tipzvedavec

Zaujímavé, mojím pre mňa samú prekvapivým "objavom" je, že aj rutinné vykonávanie modlitby človeka premieňa. A v tej rutine je obsiahnuté aj čosi oživujúce.

Rutina je lepšia ako praktizovanie exaktického vzťahu k Bohu - s logickým dôsledkom - so stratením vzťahu. Tak ako ani žiaden medziľudský vzťah nie je po rokoch to isté, ako čerstvá zaľúbenosť, po rokoch obsiahne aj veľa rutiny, menej "extáz", rovnako sa mení aj vzťah k Bohu.

Osobne si ale myslím, že to "pravé orechové"v oboch prípadoch  je zotrvať a neutekať za novou "extázou".

 

12.06.2018 11:22:52dát kritice tipDodola

To spálení porážkou se sebou samými (v mnoha směrech) je vrchol modlitby:)   dál už to není v našich rukou

Jinak i dobré komenty, aspoň tři určitě

11.06.2018 21:16:50dát kritice tipDanny
jdu spíše cestou meditace, ale tady bych poradil praxi provádět co nejvíce vědomě a soustředěně, aby nehrozil onen pád do rutiny. hodně štěstí.
11.06.2018 10:15:10dát kritice tipMusaši

Já křest´an  nejsem,ale velmi si vážím věřících,kteří svou víru berou opravdu vážně. Posuzuji to jenom zvnějšku,ale myslím si ,že k Bohu se člověk daleko více přiblíží tím,že dělá něco pro druhé.

V domově seniorů,kam skoro každý den docházím za svými už velmi starými rodiči,jsou umístění i mentálně a fyzicky postižení lidé. Pracují tam i zdravotní bratři. Překvapilo mě už to,jak obětavě se ti muži starají o staré lidi. Ale jeden z těch bratrů vyváží ven na zahradu i těžce mentálně a fyzicky postižené lidi. - Dělá to jen on sám,jediný ze zaměstnanců. Když vidím,jak se jim věnuje a jak s nimi jedná,připadá mi skoro jako svatý.  Jestli je to křestán,nevím,ale tohle je víc než modlitba.

Tip za námět k úvahám. 

11.06.2018 09:28:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Supíku, nejsem praktikující věřící, jen mám pár postřehů ke tvému zamyšlení.

Žila jsem určitou dobu ve společenství řádových sester, měla u nich v klauzuře pokoj a účastnila všech jejich činností, i když mne nikdo nenutil. Je zajímavé, že ani v půl páté ráno v malé kapli jsem na žádné ze sester neviděla výraz - to je otrava, tyhle litánie, a k tomu  jsme nevyspalé nebo jsme jako roboti...přes den pracovaly u těžce mentálně postižených dětí.

Později jsem měla zkušenost s věřícími, kteří nutili své děti jít do kostela ministrovat i se zápalem plic, cestou se rozhlíželi, kdo je vidí, že jdou, celá rodina, na mši - a dalo by se pokračovat dál...

Ve Větřní pracovali - kdysi - Poláci, v neděli ráno do kostela jako jeden muž, a v poledne v hospodě do němoty - taky jako jeden muž...

Takže můj závěr - nedá se "vymodlit" ani víra, ani to, jaký jsi člověk:-),  - pro někoho je modlitba potřebou, pro jiného rutinou.

 

 

10.06.2018 20:45:07dát kritice tipZdenda

Bohu je třeba přinášet oběti. Když zrovna nevyžaduje životy prvorozených synů, žádá si alespoň bezduchou prázdnotu rutiny.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor