Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Poezie a čabajka
datum / id14.06.2018 / 488612Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno1030x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Poezie a čabajka


      Ležel na pláži v nemilosrdně pálícím slunci. Cítil lepkavý pot na těle, ječící hlasy dětí mu bezohledně pronikaly do uší, mozek v lebce téměř vřel. Moře doráželo na písčitý břeh pět metrů od jeho chodidel. 
     Podle všeho by měl být šťastný. Snažil se o tom přemýšlet, ale brzy toho nechal. Stejně by to byla zbytečná činnost jako všechno tady. Aspoň zkoušel odhadnout, kdy se Evženie ozve s nějakým požadavkem. Už podezřele dlouho nic nechtěla.
     „Pavle, mohl bys mi natřít nohy?“
     Rezignovaně se posadil. Chvíli mžoural, než podlouhlá neostrá skvrna nabyla tvarů jeho manželky. Ležela uvolněně vedle něho, vzdálená stovky kilometrů, jakýsi lístek připlácnutý na nose. Samozřejmě čekala, až na ni začne patlat rozbředlý krém, ale on se k tomu neměl. Jen si ji prohlížel. Jeho pohled se plížil od pramene světlých vlasů na čele přes záhyby očních víček a titěrný tupý nos na baculaté tváře a dále na malou bradu, odtud sjel po zpoceném krku k masitým ramenům...
     „No tak co je,“ bouřila se.  
     „Už jdu na to.“
     Vytlačil krátkého bílého slimáka krému na její nohu a začal ho roztírat.
     Trochu ztloustla za ty roky, konstatoval v duchu. Její kdysi pružná stehna změkla stejně jako celé její tělo, jak se o tom právě teď opět hmatatelně ujišťoval. Asi by se divili všichni ti frajeři, kterým Evženii vyfoukl, a možná by byli překvapeni i z jiných věcí. Koukal na ni a před očima mu stále jasněji vystupoval obrázek vypaseného lachtana, vyhřívajícího se na slunci.
     „Pavle, neměl bys zahrabat tu čabajku hloub? Mohla by se zkazit.“
     Zahrabávat uzeniny před vedrem do písku byla podle něj pitomost, ale už dávno se vzdal pokusů rozmlouvat manželce nápady. Hloubil těsně vedle deky díru a říkal si, proč to sem, kurva, vůbec táhli. Uložil zabalenou čabajku do vzniklého hrobečku, zasypal ji a místo označil svými nazouváky.
     „Jsem tady šťastná,“ řekla zničehonic Evženie.
     Si myslím, lachtane, odpověděl Pavel v duchu – šup do moře, vycachtat se, šup zpátky na deku a smažit se.
     „Prosím tě, proč?“ zeptal se nahlas.
     „Co je to za otázku? Že jsem zase u moře..., že jsme zase u moře. Stejně jsem se měla narodit někde u moře.“
     „Třeba někde na severu. Byla bys ženou rybáře a nakládala sledě do soli.“
     „Musíš být za každou cenu protivnej!?“
     Neodpověděl a rozhlédl se po pláži. Nedaleko seděla mladá žena a jedla broskev. Šťáva jí tekla po bradě, kapala na ňadra a vpíjela se do leopardí podprsenky plavek. Žena nebyla kdovíjak hezká, vypadala ale osaměle, a navíc se Pavlovi zdálo, že i ona k nim občas zabloudí očima, konkrétně k němu. Stačil mu ale zběžný pohled a přestal se o ni zajímat.
     Znovu si lehl na deku, zavřel oči a rázem se ocitl v letním lese. Opojná, trpká vůně jehličí, ve vzduchu crčel hmyz a odkudsi k němu doléhalo drnčení krátkých rychlých sérií úderů datla, u nohou zvonil potok, slunce se stříbrně lesklo v drobných vlnkách.
     „Pavle, mohl bys…“
     „Nemohl. Pojď do vody.“
     Vyskočil z deky, chytil ženu za ruce a trhnutím ji posadil.
     „Co blázníš?!“
     Další škubnutí postavilo Evženii na nohy.
     „Ty ses snad pomátl.“
     Pustil jednu její ruku, rozběhl se a za druhou vlekl manželku k moři. Zanedlouho už byli daleko od břehu. Evženie přestala plavat, obrátila se na záda a nechala se hustou vodou jen tak nadnášet. Pavel z ní viděl pouze oblé kopečky ňader, opálené masné břicho a na něm kapky vody.
     „Pavle, ty jsi beztak naštvanej, že jsme sem jeli, viď?“ 
     „Právě teď jsem tu docela rád.“
     „No ale jinak?“
     „Evžo, víš dobře, že mě taková dovolená nebaví.“
     „A mě zase hrozně.“
     „Vždyť je tady nuda,“ udělal pomalé tempo.
     „A co bys chtěl?“
     „Trochu romantiky a poezie. Bez toho nestojí život za nic.“ 
     Ponořil se.
     „Ty s tou tvou poezií,“ řekla, když se zase objevil na hladině. „Co z ní máš?“
     „Neumím to vysvětlit, abys to pochopila.“
     „A kdo to chápe?“
     „Já, a to stačí.“
     „To je jednak sobecký, a navíc k ničemu, když to nikdo jiný nechápe.“
     „Potřebuješ ke všemu publikum? Proto nikdy nepochopíš poezii. Poezie je totiž…“
     „Jé! Koukni! Helikoptéra!“ přerušila jeho přednášku. „A něco shazuje.“
     Zvedl oči a na syté modři oblohy spatřil nízko letící vrtulník, z kterého se snášely různobarevné nafouknuté balónky. Po pláži teď pobíhali lidé a chytali je. Sbírali je i z mělčiny. Křičeli a padali přes sebe, jako by je stihlo šílenství.
     „Jéé! Vidíš?!“ ukazovala žena kamsi ke břehu. „To je prča!“
     Koukl se směrem, kde se dva starší muži po pás ve vodě prali o červený balónek. Evženie a Pavel se smáli a plavali blíž, aby jim ta podívaná neutekla.
     Než se vrátili ke svému místu, vrtulník zmizel za lesnatý kopec. Na pláži se zvolna obnovoval klid. Zato jejich deka ležela po tom řádění zmuchlaná a napůl zadupaná do písku, nazouváky rozkopané. Mladá žena, která předtím jedla broskev a leskla se olejem, byla teď celá od písku a znechuceně stála u své deky. 
     „A kde je čabajka?“ zeptala se Evženie.
     „Co? Nevím. Tady někde,“ rozhodil bezradně rukama.
     „Ale kde?“
     „No, jak byly… A jo…“
     To už ale jeho žena lezla po zemi a zmateně rozhrabávala písek. Posbíral boty a vytřepal deku.
     „Nech toho a pojď taky hledat.“
     Zaváhal, ale pak se poslušně spustil na všechny čtyři.
     „Já bych vám třeba pomohla,“ ozvalo se nad nimi česky.
     Zvedli hlavy a uviděli, jak se na ně přátelsky usmívá právě mladá žena v plavkách s leopardím vzorem, která se už částečně zbavila písečného obalu. 
     „To byste byla moc hodná,“ zaradovala se Evženie.
     „A co vlastně hledáte?“
     „Ale zahrabali jsme si tady čabajku a teď nevíme kde.“
     Ve třech pak lezli po kolenou a chaoticky rozhrnovali písek. Občas někdo začal rýt hlouběji v naději, že uzeninu našel, ale všechny pokusy vyzněly naprázdno. Nakonec marnou snahu vzdali. Evženie s sebou vztekle plácla na deku. Pavel zůstal s dívkou, která jim nabídla pomoc, a myslel na obliny jejích hýždí, jak se mu před chvílí svůdně vlnily před očima.
     „Vy jste tu sama?“
     „S kamarádkou, ale ta se dneska nešla koupat, protože má teplotu a je jí špatně.“
     „Aha, to je smůla. A nenudíte se tu, když si nemáte s kým povídat?“
     „Proč by se nudila? Podle tebe se tady každý musí nudit?“ ozvala se Evženie.
     Dívka se na ni chápavě usmála.
     „Jsem Věra,“ představila se.
     Také oni jí ze slušnosti prozradili svá jména, i když je už dříve slyšela.

     „Pojď si zahrát,“ navrhl Pavel, když se navečer vraceli do rezidence cestou kolem minigolfového hřiště.
     „Nechce se mi. Bolí mě hlava, asi si půjdu lehnout.“
     „To máš z toho vyvalování na sluníčku.“
     Sledoval, jak na minigolfu borec objasňoval reprezentativní černovlásce, kterak dostat míček do jamky, zatímco on se apaticky vlekl za Evženií.
     V apartmánu se osprchovali a než se Pavel ženy zeptal, jestli bude večeřet, spala jako dřevo. Snažil se něco číst, ale nebavilo ho to. Radši se vydal na procházku po pláži. Zamířil k molu, které vybíhalo daleko do moře. Šel pomalu, protože na krajinu dopadla černá noc. Naštěstí ne taková, aby se nedokázal vyhnout ženě, která se  znenadání objevila proti němu.
     „A hele, to jste vy,“ řekla.
     „Věro?“ poznal dívku, která jim pomáhala hledat čabajku. „Co tady děláte?“
     „Procházím se. Mohla bych se ptát stejně.“
     „Taky se procházím.“
     „Sám?“
     „Manželku bolela hlava, takže spí. Nebude vám vadit, když se k vám přidám?“
     „Kam půjdeme?“
     „Na molo.“
     „Je tma. Můžeme spadnout do vody,“ namítla Věra.
     „V nebezpečí je poezie.“
     Vyrazili na prkennou lávku a ona se do něj zavěsila. Nevěděl, jestli z náklonnosti, nebo kvůli větší jistotě, ale věřil, že z prvního důvodu. Miliardy hvězd a odlesky světel z města na druhé straně zálivu způsobily, že bylo lépe vidět.
     „Můžu se vás na něco zeptat?“ řekla Věra.
     „Ovšem.“
     „Ale je to neobvyklá otázka, když se skoro neznáme.“
     „Dnes je neobvyklá noc.“
     „Jste šťastný, Pavle?“
     Tohle nečekal, a tak jen zaraženě mlčel.
     „V manželství nebo tak vůbec?“ konečně promluvil.
     „V manželství, a tak vůbec.“
     Hleděl na ni pátravě, ale to nemohla vidět.
     „Ani v manželství, ani vůbec.“ 
     „Proč jste tedy s Evženií spolu?“
     „To je těžká otázka.“
     „Tak toho necháme. Říkal jste, že je v nebezpečí poezie. Máte rád poezii?“
     „Ano.“
     „Já poezii píšu.“
     Pavel přemýšlel, jestli se chlubí, ale neznělo to tak.
     „Taky jsem kdysi nějakou tu básničku napsal.“
     „To si nerozumíme. Já se poezií zabývám víc.“
     „Jak víc? Profesionálně? Jste básnířka?“
     „To označení nemám ráda a verši se člověk neuživí. Vydala jsem ale dvě sbírky.“
     „Vážně? Žádnou básníř…, zkrátka ženu, která vydává básnické sbírky, neznám.“
     Dorazili na konec mola a zastavili se. Působilo přízračně, jak trčeli na úzké lávce jakoby vprostřed nesmírnosti moře i propasti oblohy nad nimi. Romantická chvíle ale pominula a oni se vraceli na břeh.
     „Jak jste se vůbec k psaní dostala?“
     „Od malička jsem chtěla psát. Jako malá jsem se děsila, že se nenaučím číst a psát. Poezie je pro mě nezbytná jako vzduch. Musím poezii číst, psát a mít kolem sebe lidi, s nimiž si o ní můžu povídat.“
     Zarazilo ho, že s tím vyrukovala, jako by to měla naučené. Podíval se Věře do očí, pokud to šlo, a bylo v nich cosi, co ho donutilo připustit, že na tom, co říká, něco je.
     „Chystáte další sbírku?“
     „Teď píšu do šuplíku. Až budu mít dost básní na sbírku, zase ji vydám. Pokoušela jsem se psát i prózu pro děti, ale když se do něčeho takového pustím, vyjdou z toho básničky.“
     Došli zpátky na břeh a mířili pláží ke kamenné zídce.
     „Jak to vlastně přijde, že napíšete báseň?“
     „Ozve se slovo nebo verš, někdy jen pocit. Vždycky jsem psala příliš živelně, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Někdy se mi ale přece jen stane, že začnu dumat, proč jsem napsala zrovna tenhle obrat a chci vymyslet jiný. Ale poezie se těžko vymýšlí. Nyní mi připadá, že hotová báseň je ve mně už dávno a já ji jen musím věrně uslyšet, vyslovit a napsat.“
     Stále ho udivovalo, jak ze sebe sype odpovědi jako v nějakém interview. Posadili se na zídku a on najednou nevěděl, co by měl povídat a Věra také mlčela.
     „Takže jste úspěšný básník, Věro,“ řekl spíš z bezradnosti.
     „Nikdy na takové věci, jako je úspěch, nemyslím,“ odpověděla zase tím oficiálním způsobem. „Píšu, protože musím a není to žádná zásluha. Důležité je, abych hluboko v sobě byla s básní spokojena. Se mnou měla redaktorka v nakladatelství těžkou práci. Nerada obětuji verše kvůli představám druhého. Poezie je boj uvnitř člověka. Hledání dobra v sobě, dobírání se jádra krásy i úzkosti…“
     Pavel ji ucpal pusu polibkem. Už nemohl její řeči poslouchat a také ho přitahovala čím dál víc. Pevně ji přitom objal, ale ona ho odtlačila a vyprostila se ze sevření.
    „Tohle ne,“ řekla klidně ve srovnání s tím, jak divoce se bránila.
    „Myslel jsem, že když si tak hezky povídáme, že bys třeba chtěla…, a taky, když jsem se opalovali, zdálo se mi, že se po mně díváš…“
    „Já ti rozumím, Pavle, ale tak to není. Pokud jsem se odpoledne na někoho dívala, tak spíš na tvou ženu. Víš, ta redaktorka, jak jsem o ní před chvílí mluvila, je právě moje přítelkyně, s kterou jsem tady. Jestli tedy chápeš, co tím sděluji.“
     Mlčel a kousal se do rtů. Zoufale si přál, aby se něco stalo, aby mohl zmizet. Vtom se kolem mihlo nějaké zvíře a opodál se zastavilo. Byl to malý psík s něčím v tlamce.
     „Koukej! Má tu naši čabajku!“ vyskočil a hnal se za ním. „Dáš ji sem!“
     Pejsek popoběhl.
     „No tak, dej si říct,“ přemlouval ho Pavel.
     Psík ho nechal přiblížit, a potom zase kousek utekl. To se několikrát opakovalo, a jak si tak hráli, ztratili se Věře z dohledu. Když se pak Pavel vrátil s čabajkou k zídce, už ji tam nenašel. O to mu šlo víc než o klobásu, která se už nejspíš nedala ani jíst. Byl Věře vděčný, že chápavě využila šanci, aby se vyhnuli trapnému vysvětlování.
     „Vole!“ řekl Pavel nahlas sám sobě.
     V té chvíli byl rád za svou obyčejnou Evžu, které nic neříká poezie, s oblibou jezdí k moři, chutná jí čabajka a vůbec ráda dělá běžné věci jako jiní lidé. Aspoň ví, co od ní může čekat. S ulehčením, že nemusí mít nic s žádnou poezií ani tajemnou básnířkou, odložil uzeninu v papíru vedle sebe. 
     Toho využil ve tmě číhající drzý psík. Bleskově čabajku popadl a stejně rychle se ztratil ve tmě. Naštěstí široko daleko nikdo nebyl, protože by si myslel, že se Pavel zbláznil, jak se hlasitě rozesmál. 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.07.2018 09:39:18dát kritice tipFlákač

V Pavkovi je něco shnilého, opravdu příšerný charakter. Pokud tvým záměrem je ukázat namyšleného ňoumu ala moje žena mi nerozumí, tak klobouk dolů, protože mě štval od první řádky. A ten kontrast básníka plného fantazií s jeho skutečným projevem - tak nesnesitelně povrchním a jakoby hloupým. Fakt dobrý  :)

 

20.06.2018 22:03:03dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Přemku. Moud debatu se Zdendou neber tak vážně. My spolu hrajeme takové šachové partie. :-)

20.06.2018 22:01:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. Ta tvoje averze na teplou vodu a horko je témeř shodná s averzí hlavní postavy příběhu. těžko popsatelné výhrady? Ty mívám poměrně často při čtení svých i cizích věcí. Zdůraznit náladu z názvu v epilogu? Popřemýšlím o tom.

20.06.2018 20:59:58dát kritice tiplastgasp

Pobavilo mě a začetl jsem se dokonce dvakrát. Je to dobrý. Abych byl upřímný, jako bonbónek jsem si pánové se zájmem přečetl váš dialog. Vydal by na pěknou zápletku. Jak jen ji nazvat? /T

20.06.2018 15:40:33dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Začátek je poněkud krkolomný -- takový nejistý rozjezd. Dál se to čte lépe,  i když to po celou dobu působí trochu jako "banalita", takže až o konci  mohu říci, že je dobrý, a to nejen tím zmoudřením.  Četlo se to sice dobře, ale mám k tomu určité (těžko popsatelné) výhrady,  způsobené nejspíš averzí na teplé moře a na horko vůbec.  Oceňuji název, který si spolu se jménem autora čtu až na konec a říkám si,  jestli by "náladu" toho názvu nebylo lepší zdůraznit  krátkou pasáží  spíš v jakémsi epilogu.  

15.06.2018 13:52:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

JIné než dobré nepíšu.

15.06.2018 13:50:51dát kritice tipZdenda
Psat dobre povidky to asi nebude, viď.
15.06.2018 13:46:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To vím přesně.

15.06.2018 13:44:02dát kritice tipZdenda
Muj napad to nebyl. Sam jsi zacal, ze me chces vycpaneho. A pri prvnich obtizich se na to vykasles.Vis vubec, co chceš?
15.06.2018 13:40:57dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To mám tyto své skvělé vlastnosti, které mě navzdory tvému tvrzení zdobí, promrhávat právě na tobě?

15.06.2018 13:31:32dát kritice tipZdenda
Jak jinak. Pile a vytrvalost nepatri mezi tvoje prednosti.
15.06.2018 13:29:17dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tak se na to vykašlu.

15.06.2018 13:24:11dát kritice tipZdenda
To je, domnivam se, neproveditelne. Navic se tim neresi problem s dopravou a administrativni obtize spojene s prevodem do tveho vlastnictvi.
15.06.2018 13:20:51dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To tak, ještě by se do tebe dali moli. A nechceš se jít vycpat sám?

15.06.2018 13:14:55dát kritice tipZdenda
To zni temer vyhruzne. Hele... myslel jsem, ze se necham pohrbit, ale je mi to celkem fuk, klidne si me vycpi.
15.06.2018 13:07:17dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Možná. To však nemůžeš vědět.

15.06.2018 13:01:00dát kritice tipZdenda
Obavam se, ze te to ceka driv nez me, dedulo.
15.06.2018 12:59:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Hele, už ses rozhodl, co se s tebou stane po smrti? Rád bych totiž vlastnil vycpaného, přesněji řečeno jako dermoplastický preparát.

15.06.2018 12:53:52dát kritice tipZdenda
Jen jestli jsi zase neco nezapomnel, ty stary popleto. :)
15.06.2018 12:52:48dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Takže konec, kolovrátku.

15.06.2018 12:50:23dát kritice tipZdenda
Zapomnel jsi napsat, ze je to jen tvuj nazor. :)

Muj zase je, ze nechapes vubec nic.
15.06.2018 12:41:50dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Máš humor typu AP čili autor pobaven, a potom už nikdo. :-) Možná bys měl uvážit, jestli nešaškuješ zbytečně. Nebo se domníváš, že nechápu, co předvádíš?

15.06.2018 12:36:10dát kritice tipZdenda
Ty taky vykladas o samolibosti, hňupíku. :) Nevidis si na spicku nosu. A na rozdil ode me nemas okouzlujici smysl pro humor. Nemas primo zadny.
15.06.2018 12:30:02dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tím se to vysvětluje. A ty vykládáš něco o samolibosti. A nevtírej se, pitralone. Připomínáš mi jednoho maníka, který se také furt vnucoval se svými moudry, a dělal to tak dlouho, až dostal od kohosi po tlamě.

15.06.2018 12:24:06dát kritice tipZdenda
Je tvuj nazor, ze nejsi shovivavy ke sve povidce... a tak dale... a predevsim je tvuj, mylny, nazor, ze nejsem machr, od ktereho se mas co ucit.
15.06.2018 12:19:35dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To jsi na omylu - není to můj názor. Sdělil jsem ti pouze podmínky, za kterých jsem ochoten brát tě o něco víc vážně. Nepleť si pojmy s dojmy.

15.06.2018 12:10:32dát kritice tipZdenda
Zapomnel jsi uvest, ze to vsechno je jen tvuj nazor. :)
15.06.2018 11:58:08dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Vlastně jsem na něco zapomněl. Nejsem shovívavý ke své povídce. V této naší debatě jsem se o ní nezmínil, nijak ji před tebou neobhajoval. Vyjadřoval jsem se výhradně k tvým samolibým debilním kecům. Pokud bys eventuálně chtěl někdy se mnou o něčem rozumně diskutovat, musel bys zvolit radikálně jiný tón. Nebo si myslíš, že mám jediný důvod brát tě vážně a reagovat věcně na tvé rádoby vtipné glosy. Celou dobu se ti snažím sdělit, že ty zkrátka nemáš na to, abys takto cokoli hodnotil. To si může dovolit jen skutečný machr. Já jím nejsem a Zdenda bohužel také ne. Proto by ti slušela větší pokora.

15.06.2018 11:45:27dát kritice tipZdenda
Posledni myslenkovy skok velkeho diskutera. Sbohem tedy.
15.06.2018 11:38:05dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Je to pravda, jsi mnou posedlý. Tím považuji naši debatu za ukončenou.

15.06.2018 11:33:26dát kritice tipZdenda
Jiste. Ale myslenku jsi opet neudrzel.

Jdi radeji okomentovat nejakou povidku, kterou jsi sam nenapsal. Jsem zvedavy, zda budes u jinych tak shovivavy jako u sebe. A hlavne nezapomen neustale opakovat, ze si to vsechno jenom myslis.
15.06.2018 11:28:42dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nezpochybňuji, že píšeš, co si myslíš, ale to tě nechrání před tím, aby sis myslel kraviny.

15.06.2018 11:10:20dát kritice tipZdenda
Ten rozdil evidentne nechapes ty. Ja samozrejme pisu jen to, co si myslim. Co pises ty... tezko rict.
15.06.2018 11:01:40dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Malé upřesnění - nic to nemění na tom, že si myslíš, že máš pravdu. Skutečnost, že nevnímáš tento rozdíl, je tvůj malér. Možná však stačilo, abych napsal - ale to víš, že máš pravdu, Zdenečku. Ale už si běž hrát a nezlob.

15.06.2018 10:36:39dát kritice tipZdenda
Tohle umis opakovat moc hezky. At jsem posedly nebo ne, nic to nemeni na tom, ze mam pravdu.
15.06.2018 10:04:15dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Už ztrácíš glanc, Zdendo. Jestli jsi ho někdy vůbec měl. Pokud jsi mnou posedlý, dá se to jistě léčit, ale ty jako postižený musíš chtít.

15.06.2018 09:40:47dát kritice tipZdenda
Ano, Goro, daji se dohledat. A je to dost smutnej pohled. Teda smutnej... zkratka o kvajovi dost vypovida.
15.06.2018 09:39:10dát kritice tipZdenda
Ale ze komentujes jen vlastni vytvory, to sis vsimnout musel, nebo ne?
15.06.2018 09:38:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo, kvaj byl přijat / na můj návrh/ vedoucím redakce prózy Lakrovem, a kritiky děl, kterým se zde věnoval, se jistě dají dohledat!

15.06.2018 09:32:31dát kritice tipZdenda
Ty sis nevsiml, ze jsi redaktor? :)

Stalo se to proti tve vuli?

15.06.2018 09:26:32dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Prohlásit se redaktorem prózy? Co to kecáš?

15.06.2018 09:17:18dát kritice tipZdenda
Ano, dokazu to posoudit. Dokazes ty posoudit, zda to dokážu? Pokud ano, tezko mi muzes vycitat aroganci. Pokud ne, nemuzes mi vycitat vubec nic.

Kdyby se ptal nekdo tebe, co je ješitnost, povez mu, ze prohlasit se za redaktora prozy - a venovat se vylucne urazenym diskusim pod vlastnimi dilky. Uvedl ses takhle hned svym prvnim dilkem Jolanou a neposunul ses ani o kousek.
15.06.2018 08:59:01dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No jo, Zdendo, ty to musíš vědět. Přinejmenším si to myslíš, že to dokážeš posoudit. To je právě ta arogance, víš. Kdyby se tě na to někdo ptal.

15.06.2018 08:01:49dát kritice tipZdenda
Právě že to ze života vůbec není. Je to jen vývar z vycteneho a z okoukaneho, bez jediné myšlenky, bez špetky původnosti.
15.06.2018 07:52:10dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jasně, Jeffe.

15.06.2018 07:48:14dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Klišé, klišé - říká Zdenda, který se zmůže akorát na to, aby stereotypně opakoval - klišé, klišé... Ty za to ani nemůžeš, viď. Dej si radši obkládek.

15.06.2018 07:29:18dát kritice tipJeff Logos

Je to ze života, tak v tom nehledejte buhví co. Na tip ovšem dílko nevidím.

15.06.2018 06:31:38dát kritice tipZdenda

Ty se bez těch klišé neobejdeš ani v komentářích. :)

Klišé, klišé... předstíraná vzdělanost... nepůvodní myšlenka... klišé, klišé... a samolibý kecy. Víc v tobě není. Patnáctileté šprtky z toho většinou vyrostou, ty jsi už beznadějný případ. Za šedesát let života jsi posbíral míň moudrosti než většina lidí stihne do patnácti, to už těžko doženeš.

14.06.2018 23:52:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Latina? Použil jsem sice dvě latinská slova (ovšem tak známá, že s nimi snad ani ty nemůžeš mít problém), ale je to dějepis. Chápu ale, že jsi neměl rozumnou odpověď.

14.06.2018 23:33:31dát kritice tipZdenda

Blá blá, latina, blá blá...

14.06.2018 23:29:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Hele, žvaň si, co chceš. Zřejmě jsem měl před časem pravdu, že trpíš nějakou poruchou, která tě nutí se do kdekoho navážet s pocitem, že jsi nějaký arbiter elegantiarum. Máš to ale marné, Petronius z tebe nikdy nebude.

14.06.2018 23:24:29dát kritice tipZdenda

No, ono je to vidět i na tom, jak píšeš, že máš dost mizernej vkus.

14.06.2018 23:23:21dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ten to rozhodl. :-)

14.06.2018 23:21:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za vysvětlení. Největší sympatie má u mne ten psíček:-))

14.06.2018 23:17:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já ale nestojím o tvé rady. Když jsem četl tvé texty, také mě nijak neuchvacovaly, takže si myslím, že tvoje povýšené soudy nejsou příliš namístě.

14.06.2018 23:11:14dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Byl prostě otrávený z té dovolené a částečně i ze svého vztahu s manželkou (což se přece stává), tak všechno včetně své ženy komentoval nevlídně a možná ponižujícím stylem. Řekl bych, že to s tím, jestli má svou manželku rád, moc nesouvisí. 

To přece nebyla reakce na jinou orientaci, ale že byl odmítnut ženou, o kterou měl zájem, kvůli jiné ženě, a že svým způsobem naletěl. Představ si to opačně, jestli by ses cítila příjemně a přijala to bez předsudků?

14.06.2018 23:10:36dát kritice tipZdenda

Ani ne. Co tebe - neunavuje tě psát dětinský texty o ničem? Nechceš se raději věnovat redaktorské činnosti? Třeba ti to půjde líp, s tvým rozhledem a tak... určitě to bude skvělý.

14.06.2018 23:02:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já se ptal první, jestli tě neunavují tvé kecy?

14.06.2018 22:59:24dát kritice tipZdenda

Všechno to moře, které doráželo na břeh, a ústa ucpaná polibkem a miliardy hvězd a odlesky světel... řekni, to jsi vymyslel sám?

14.06.2018 22:54:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kvaji, četla jsem  víckrát, jako zábavné čtení třeba na pláž beru, ale zas mám jednu výhradu - to uvažování Pavla...přehodnocování vzhledu s "ponižujícími" poznámkami...a také to, že nakonec je za ni rád...má ji tedy rád - tak proč v duchu nazývá svoji ženu lachtanem - anebo nemá??

S čabajkou i balónky a zmatkem dobrý nápad, méně už mne baví reakce na "jinakou orientaci" té druhé ženy...ale nevím,třeba je to náhlé zošklivení normální - nejsem muž:-)

14.06.2018 22:30:02dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, Karle.

14.06.2018 22:29:06dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ty jsi taky patnáctiletá šprtka. Neunavují tě už tvý vlastní kecy, Zdendo?

14.06.2018 21:48:58dát kritice tipK3
redaktor prózy

Víš, že máš pravdu a líbilo se mi to. Pro mne docela příjemné čtení. Překlep: ...a taky, když jsem se opalovali,. T.

14.06.2018 19:36:04dát kritice tipZdenda

Je to takový přemoudřelý text patnáctileté šprtky. Jedno velké klišé sestavené ze spousty malých klišé. Člověk pořád čeká, jestli jako třeba náhodou něco - a ono samozřejmě vůbec nic.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.