Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ráno

15. 06. 2018
6
3
356
Autor
MAJKL65

Ráno 
Začalo svítat
Světlo se spojilo s mraky 
Její tělo se dotklo věčnosti 
Byla nahá 
Na zádech jí svítila poslední hvězda
A na hýždích měla otisk jeho těla
Díval se na ni a nemohl v ní uvěřit 
Přiblížil se k ní obličejem a zhluboka se jí nadechl
A udělal jí ještě jednou to samé
Dělala, že spí 
Cítila ho v sobě
Hluboko 
Až na konci jejího světa
Pak slyšela zip jeho kalhot
I to jak si zapíná košili a potichu si něco prozpěvuje
A pak tiše klaply dveře
Zašuměly jako výdech, který cítila při jeho vrcholu na ramenou
Však cosi z toho zbylo 
Vůně květin, které jí včera koupil cestou
A jeho chuť v ústech
Sevřela v dlaních prostěradlo a vzdala se prvnímu andělu 
Miloval jí s tváří otočenou jinam   

 


3 názory

Jeff Logos
17. 06. 2018
Dát tip

Bezvadné, povedené.


agáta5
15. 06. 2018
Dát tip

začátek mě moc neuchvátil... ale konec mi otvírá další příběh, ten je skvělej!


Štírka
15. 06. 2018
Dát tip

Tvá báseň říká to,co neříká... Opisem jsi popsal to co chybělo a možná bude chybět stále... Velice zvláštní pocit. Dobrá báseň.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru